TPL_ESW_EASYPEASY_MAIN_CONTENT
na-pamatku-franci
Paul Gauguin. Garden under Snow. 1879. Výřez. wikiart.org

Na památku, Franci

Osmička znamená nekonečno.

Ta vánoční pohlednice je určitě v krabici. Na víku dřevěné truhličky svítí červené máky. Vybledlý obsah bedýnky je nepřehlednou směsí pohlednic s kominíčky, andílky, sbírkou starých fotek a zažloutlých dopisů. Na dně léta spí starý sešit v pevných tmavomodrých deskách. Mezi hustě popsanými listy se rozpadá průsvitná kytička sněženek v kousku celofánu. Knoflík, špaček inkoustové tužky, pár špendlíků a prach času. Na barvotiskové čumkartě rozeznávám známý kostelík na vršíčku, pár stromů a opukových štítů, hladinu návesního rybníka. V dolním rohu je drobný nápis, identifikuje obec snad už v pohraničí, Kaunowa.

1. 12. 1914 Františčiny boty na ledě leští dlouhatánskou temnou klouzačku. Udržet se celou dobu na nohou není jednoduché. Zkouší překonat hrboly a rýhy zamrzlé hladiny a s vítězným pokřikem dobalancovat do cíle. Mančinka ochutnává rampouch. Všechny děti na rybníce mají červené tváře a od pusy se v mrazu kouří. „Franci, komm!“ volá Hansi, co bydlí na statku. Sedí na zmrzlém břehu. „Chceš šlajfky? Půjčím ti je!“ Lákavá nabídka. Fanynka zachumlaná ve vlňáku se rozhlédne. I Róza a Jarin opisují na ledě zdařilé elipsy a osmičky. Zčervená. „Hansi, Mína nás volala, musíme s Mančinkou domů.“ Františce je právě dnes 13 let.

5. 12. 1917 Čerstvý sníh příjemně křupe pod nohama a trojice v kostýmech zšeřelou vsí pospíchá do dalšího čísla. Františka drží proutěný koš a selka jej na zápraží plní nadílkou pro děti. Cestou k opukové brance si potom přišlápne dlouhou řízu a kluk pod plnovousem z vaty se může potrhat smíchy.

„Franci!“ Hans za ní vyběhl v košili. Mikuláš s čertem rozvážně mizí ve tmě. „Počkej chvíli,“ šeptá německy. Františce buší srdce. „Tady máš, však i k narozeninám,“ vmáčkne jí do ruky krabičku z tvrdého papíru. Odváží se mu podívat do očí. „Na památku, Franci, musím jít, já rukuju, víš. Na památku a zum Glück, pro štěstí…“

Ve škatulce na kousku taftu leží malý stříbrný čtyřlístek. Potichu, aby sestry nevěděly, vyndá ze zásuvky řetízek a křížek se z něj sveze do dlaně. Ten jetelíček na krku je vlastně jako křížek. Zachumlá se pod peřinou a přemýšlí. Nad Hansim u brány statku a nad tím, kolik mužů ze vsi už se nikdy domů nevrátí. Oči pálí slzami a tělem projede zimnice strachu.

Sešit, 25. 12. 1918  Co nám tento rok přinesl? Byl tento rok rokem nelehkým. Mína má už známost. Hansi se ozval naposledy mamince z hor z Itálie. Jiných zpráv nemáme.

Na podzim velké oslavy a české průvody, radost a slavení, u nás doma navíc obavy a otázky, však maminka je Češka a tatínek po otci Němec. Velkou zvláštností byla tento podzim orlice z úřadu vhozená do rybníka. Plavala tu jako vodní tvor, než ji vylovili. Děti se smály, některé házely kamení na ni do vody, soused běžel pro bidlo, aby znak vylovil a vypucoval.

Rózi na půlnoční krásně zpívala, kostel byl plný a venku hustě sněžilo. Mnozí plakali, vždyť válka jim vzala blízké.

Pohlednice, 8. 12. 1924 Milá Fanynko, děkujeme za lístek, daří se nám v Praze dobře, pozdravuj též rodiče. Přijedeme, jak jsme se smluvili. Však dráha doveze nás nyní až k Vám, přivezeme Tobě i Anny na ty šaty, Arne už vybral. Mikulášská v sokolovně, ta mě mrzí, byla to krása v novém sále, nu snad příště, Inge už bude starší.

Přivedeš domů také Antonína? Bude ve vsi na svátky, nebo se vrací na Šumavu? Možná bude stát na perónu v modré uniformě, poznám jej, je prý vysoký? Ať maminka upeče vánočky. Dovezeme také leccos svátečního z Prahy. Daří se nám dobře. Líbá Mína

Sešit, 27. 12. 1928 Již bude skoro rok od svatby. Nadchází rok další. Dej, aby dítě bylo zdravé. V květnu se má narodit, chlapec Antonín, bude-li to děvčátko, tedy pak Anna. Rodiče zdrávi. Anton ať má dál práci u dráhy, mnoho českých lidí sem přišlo, také horníci jsou ve vsi a čeští učitelé. Sokolové měli vánoční divadlo, zdařilo se, Anton v Sokole cvičit nechce. Prý se hýbe na stanici a ve chmelnici, směje se. Ať je dobrá úroda, klidné časy a to malé ať se má k světu. Vyšívání jde dobře, zrovna řídím jednu výbavu.

Františka odložila sešit do zásuvky vedle knížky, růžence a malé škatulky z tvrdého papíru. Za oknem se snášely k zemi vločky, labutí peříčka, pápěří, pozdravy z dalekých Alp. Protáhla se v zádech a ve světnici si rozložila přes klín bělostnou cíchu. Usmívala se, štykovaných kytiček v rozích utěšeně přibývalo. Ozvalo se zadupání, Anton přinesl do světnice závan syrového vzduchu a velkou náruč dřeva. Pohladil ženu po rameni, vyhnul se snítce jmelí a rozsvítil jí lampu.

Sešit, 12. 6. 1938 Pan učitel vzal děti na Pravdu. Učili se totiž, že se na hradě konaly velké poutě a lidové bouře. Cíl tedy mají. Aninka si učení vyložila z brašny a zabalila si chléb se sádlem a láhev se šťávou. Malá Alenka chtěla také jíti a plakala, když jí Aninka mávala. Anny nám činí radost, moc ráda počítá, chtěla by být paní učitelkou, jaká učí u nás v nové české škole. Pořád chce dávat počty, Anton tomu také dobře rozumí. Osmička znamená nekonečno, vysvětlila nám včera, píše příklady a muž se s ní směje. Malá Alenka si hraje u štokrlátka na švadlenku, pořád jí šetřím odstřižky a hadříky.

Sešit 27. 12. 1938 Těžká doba přichází, Kounov byl připojen k říši. Dlouhé měsíce trvaly půtky a šarvátky. Mnoho českých rodin odešlo přes hranici, přes potok.  Hákové kříže po vesnici. Česká škola i sokolovna, obé je vyklizeno, teď s vlajkou. Němci provolávali slávu. My zůstáváme. Antonín již nepracuje na stanici, byl přeložen. Nebude teď snad vůbec doma, jen když ho uvolní. Mína psala, mají starosti, je třeba znovu prokázat mužův původ.

Františka potichu došla do ložnice a přikryla obě tmavovlasé holčičky. Anton tvrdě spal. Ve světnici povytáhla knot lampy a vzala si vyšívání. Nahlas vzdychla. Ruce se jí jemně třásly.

Sešit, 25. 8. 1941 Anton se zase objevil doma. Jezdí za námi i potají, jak je to jen možné.

Sešit, 1. 12. 1941 Snad se nám už letos zadaří zabijačka. Pašík už je jaksepatří, babička mu podstrojuje. Vloni nám čuně ukradli, báli jsme se kdo, aby neudal. Máme teď na dvoře Barona, dogu nám půjčil Mančin Rudy, však to je řezník a ví co a jak. Dost toho Baron sežere, ale prasátko snad vykrmíme a já mám méně strachu, jsme tu s babičkou a dětmi samy.

8. 12. 1942 Drahá Fanynko, připrav mně něco do Prahy, však víš, dovezu vlněnou látku a ještě dva štůčky. Líbám babičku i malého Toníčka, však jej brzy uvidím. Mína

23. 8. 1945 Toníčka jsme v květnu pochovali, zemřel na záškrt poslední den války, čtyři roky mu byly. Anton jel pro něj s Aninkou do nemocnice, byla jsem doma s Alenkou, musí ji přece někdo hlídat, kraj plný vojáků… „Proč neslavíte?“ ptali se pak Rusové, když procházeli Kounovem. „Jste snad Němci?“ Bylo mi úzko až k omdlení. „Máme smutek,“ odpověděl jim Antonín. „U nás mnoho takových dětí zemřelo…“  „Jistě, ano, ale nám zemřel náš Toníček.“ Vysoký muž má přes noc vlasy bílé jako sníh.

Františka vyjde rychle za dům do chmelnice. Chmele jsou v plném proudu, chmele jsou, opakuje si v myšlenkách, úroda je pěkná. Snaží se klidně dýchat, zklidnit se a neplakat, opře se nohou o kotvu drátu, dýchá zhluboka a očima hledá bod, zlatý kotouč těsně nad obzorem. Rovina jsou v jednom ohni, silný drát pálí, řeže do dlaně. Přiběhne Micka a otírá se o nohy, potichu přede.

Sešit, 28. 12. 1945 Sestra Manči s Rudym a třemi dětmi letos ze Lhoty odešli. Byli jsme se u odsunu všichni rozloučit. Mnoho pláče a smutku. Snad se podaří Rudymu pokračovat v živnosti. Kéž se všichni uživí. Malého nesla Manči na ruce, ostatní ruksaky, k pláči mi je, kdykoli si vzpomenu. Vánoce těžké. Modlím se za všechny stále.

1949 Drahá Fanynko, jakpak bude bez pole a bez chmelnice? O obchod jsme přišli, to víš. Přijedu do měsíce, schystej mi něco, já také dovezu.

18. 5. 1958 Milá Míno, snad je Ti již lépe a Inka s Bělou jsou u Tebe často. Zdravím Tě z lázní, ty ledviny mě moc trápí, tady je to však lepší. Ta bolest tam je strach, říkala bába, byla jsem u Rózy, pamatuješ ji? Odpočívám tedy a mám předepsanou kúru. Anton byl za mnou, tuto neděli zůstane doma, přijedou vnoučata, pak už je snad také uvidím, už půjdou do školy. Malý prospívá, psala Alenka. To víš, mám pořád obavy, aby byli všichni v pořádku. O Manči a Rudym nemám teď zpráv. Mají se doufám v Německu dobře. Jestlipak se ještě někdy všichni potkáme. Moc tu na všechny vzpomínám. Františka (lístek neodeslán)

6. 12. 2018 Truhlička s vlčími máky odpočívá v dřevěné komodě s fotoalby, dalekohledem a sbírkou známek. Vánoční přípravy dnes nikam nepokročily. Nadešel totiž kouzelný okamžik, čas se zastavil a znovu rozeběhl. Smyčka nahoru, smyčka dolů, pak zlomek bezčasí, smyčka nahoru, znovu dolů, vteřina, která se zastaví, aby se vše opakovalo.

Amálka si kreslí u stolu. „Mami, kreslím osmičky! Už jsem vyzkoušela všechny barvy!“ „Tak nakresli jednu přes druhou, podívej, jednu na výšku a jednu ležatou…“ Málče loví zelenou tužku: „Čtyřlístek!“ Soustředěně krouží na papír osmičkový jetelíček. „Čtyřlístek je pro štěstí, viď?!“ „Je. Nakresli jich celou louku, Máli.“ Protáhnu se v zádech. Za oknem dnes výjimečně padá sníh, vločky jak peříčka, labutí pápěří – snad pozdravy z dalekých hor.

Text se opírá o životní reálie Františky F. (1901–1961).

14 12 2018 obr3

Paul Gauguin. Garden under Snow. 1879. wikiart.org

TPL_ESW_EASYPEASY_ADDITIONAL_INFORMATION

Glosy

Přihlásit odběr novinek

Podporují nás:

  30 05 2018 KJ           Logo Nadace OF        bar.ces.poz logo-SFK 478607 1953 Praha logo      

Partneři:

PN logo sRGBlogo pozadi cervena Automediace2udalostiart-for-good-logo1Xantypacd12 8DeSYo4 HLIDACIPESlogoFINALv6 2016-10-02 Logo RR 2016 1

logo big   cze-logo    Peroutak logo1