TPL_ESW_EASYPEASY_MAIN_CONTENT
cesky-venkov-umrel
Zbyněk Sekal. Mrtvá hlava (Toter Kopf), 1957. www.muo.cz

Český venkov umřel

Kousek za Rožďalovicemi na Nymbursku se začne silnice klikatit mezi pečlivě udržovanými pastvinami. Kdo zná francouzský venkov, rázem má pocit, že se octnul v této zemi. Zelené louky a na nich nádherné majestátní kusy plemen jako charolais, anebo limousinský či gaskoňský skot. Nechybí však ani stádo koní, černých prasat, hejno hus. To vše beze stopy venkovského nepořádku, který v Čechách okolo vesnických domků a menších hospodářství jinak nelze přehlédnout. Majitelem francouzské oázy v Polabí, ale i přilehlého penzionu s restaurací nesoucí název Bučinský mlýn, byl padesátník Jiří Petersík.

Ještě loni jste tady měl ceduli, provokující zapálené eurofily i stoupence české zemědělské politiky, jež hlásala, že usedlost Bučinský mlýn vznikla bez jakékoliv subvence. Proč se jako skoro každý podnikatel či hospodář nehoníte za dotacemi?

Cedulí jsem chtěl upozornit na skutečnost, že ne vše musí vzniknout z dotací a mnoho objektů i krásných míst zachránily zcela jiné peníze. Ale abych odpověděl na otázku, s dnešní podobou dotačního sytému nesouhlasím. Má úplně jinou funkci než pomoc venkovu a zemědělství. Nejenže živí nesmyslný počet úředníků z ministerstev a různých institucí jako třeba z agrární komory. Daleko horší je fakt, že dotace spíš plní úlohu, ovládat příjemce, než mu správně mířenou investicí pomoct a zastavit tím úpadek českého venkova. Celý ten systém je pokřivený a nesmyslný. Bohužel to dospělo tak daleko, že dnes by venkov bez dotací fungoval s velkými potížemi. Lidé si na ně zvykli a bez dotací už podnikat neumějí. Tyto peníze zkorumpovaly skoro každého sedláka.

Můžete uvést nějaký příklad?

Krásným příkladem nesmyslnosti dotací je tolik probírané Čapí hnízdo. A teď nechci mluvit o policejním vyšetřování, týkajícím se dotačního podvodu. Novinářům i veřejnosti tady totiž uniká další zásadní problém. Těch 50 dotačních milionů, z nichž Čapí hnízdo vzniklo, by totiž zvelebilo každou vesnici, anebo pozvedlo nejednu farmu. Místo takto cílené podpory naopak peníze putovaly na zemědělské panoptikum pro pobavení jejího majitele. Mladý začínající zemědělec přitom získá maximálně 600 tisíc korun, což rozhodně nikoho do zemědělství nepřiláká. Za takové směšné peníze rozjet podnikání v této branži nelze. Těch 50 milionů by už ale minimálně pěti mladým zemědělcům výrazně pomohlo a nastartovalo by je. Proto si myslím, že takové dotační programy jsou určeny jen pro velké příjemce, kteří je umějí správně nastavit na nějaký nesmyslný projekt a pak lobbovat.

Vy ale dotace rovněž pobíráte?

Ano. Těm plošným se nevyhnete, i když o ně nežádáte. Například se u mě narodí tele, musím to hlásit a automaticky na něj dostanu dotaci. Anebo ji dostanu za každý obhospodařovaný hektar. Pak ale máte různé investiční dotace do rozvoje venkova, do životního prostředí apod. Právě tady se otevírá prostor pro lobbisty a velké hráče, kteří vše pokřivují. Zde již rozhoduje, jaká agentura váš projekt zpracovává, neboť kvůli byrokracii a často se měnícím zákonům není vůbec snadné projekt správně napsat. Taky je důležité, v jakém segmentu zemědělství podnikáte. Zkrátka u podobných dotací už mají daleko větší šanci ti „šikovní“.

Mnoho peněz taky odteče úplně mimo obor. Na venkově se například staví nesmyslně draho a mnohdy i zbytečné hlouposti, jež nemají se zemědělstvím nic společného, ale vyžaduje to zákon. Dotační politikou je ovlivněná i cena zemědělských strojů, existují dotacemi chráněné opravářské dílny, které pak pracují jen pro někoho. Když se do tohoto systému nezapojíte, logicky vám začne ujíždět vlak. Když se naopak zapojíte, systém vás zkorumpuje, a nadto se klepete strachy před úředníkem, jenž o vašem podnikání nemá ani páru, ale má to velepotřebné razítko, anebo může najít nějaké pochybení a sankce je na světě.

Proč jste se za těchto podmínek dal na farmaření?

Farmu jsem vybudoval spíš náhodou. Po roce 1989 jsem se pustil do podnikání ve stavebnictví a ve výtazích. Tyto obory mě naučily stavět a podnikat i v zahraničí, především v Itálii, což byl dobrý základ pro budování farmy. Navíc jsem k tomu měl už své vlastní finanční prostředky. Samotná farma totiž začne být soběstačná až za mnoho let provozu.

A proč zrovna v tomto kraji, když pocházíte ze severních Čech?

Okolní kraj dobře znám, poněvadž od dětství jsem tady trávíval prázdniny u babičky. Bučický mlýn jsem koupil v roce 2000 jako ruinu a nejprve jej rekonstruoval na chalupu. Farma se z něj stala postupně, ale zvířata jsem chtěl mít od začátku. Nejprve to byly koně a pak jsem jako naprostý laik koupil čtyři kusy skotu. Šlo o zábavu. Podnikání přišlo až se znalostí chovu skotu. Logicky jsem proto zamířil do Francie, což je špička v tomto oboru a především je to i země, kterou mám rád. Líbí se mi jejich způsob života, vztah k venkovu i samotný venkov. Francouzská plemena chovám už asi 15 let a myslím, že s úspěchem. Výkrmový dobytek dnes prodáváme do Bejrútu, Holandska a Belgie, plemenný skot do Estonska, Bosny a na Slovensko, na český trh dodáváme plemenné býky a zákazníky máme od drobných zemědělců až po Agrofert. Sázka na Francii byla dobrá volba.

Francouzský zemědělec ale patří k nejtvrdším žadatelům dotací v Evropě. Sedláci i chovatelé, pokud se jim něco nelíbí, jsou tam schopní zablokovat dálnice, hnojem zasypat prefektury nebo vládní úřady. I z těchto důvodů Francie neustále oddaluje reformu zemědělské politiky EU. Bez bruselských peněz by z vlastních zdrojů dotacemi štědře pohnojené zemědělství nedokázala financovat.

Nemohu zvenčí posuzovat úskalí francouzského dotačního systému, ale jedno je tam doslova hmatatelné. Venkov je funkční, vesnice krásně udržované, farmy úžasné a mimo velkovýrobce vidíte i tisíce malých sedláků, kteří vytvářejí kolorit venkova a zaručují přežívání tradic. Díky jejich produktům je nabídka zboží taky daleko pestřejší a kvalitnější než u nás. Tento obor se ve Francii rovněž těší jisté prestiži a není opovrhovaný jako u nás. Pokud k tomu jejich dotace napomáhají, pak mají smysl. Vezměte si třeba to, že obyvatelé francouzských hor, kteří mají u chalupy jednu či dvě krávy, jednou za rok zaplatí 50 eur, což pro ně není velká částka, a obecní pasák na jaře od nich dobytek převezme a vyžene jej na horské pastviny, aby krávy před zimou vrátil domů. Bez dotace by takový systém v dnešní době určitě brzy skončil.

Ve Francii jste obdržel ocenění v podobě Řádu gaskoňského rytíře, udělovaného výborným chovatelům. Co to pro vás znamená?

Řád jsem získal díky spolupráci s Gaskoňci a moc si ho považuji. Gaskoňci jsou skvělí lidé z krásné části Francie a jsou hrdí na své plemeno, které se snažím u nás prezentovat. A chcete-li mít kvalitu, musíte dbát na čistotu plemene, aby dobytek žil zdravě a venku. Takže to ocenění beru i jako satisfakci za svou práci.

Vraťme se z Francie zpět do Polabí. Jak je na tom český venkov?

Zcela určitě nevzkvétá, nýbrž umřel. Leckde tak připomíná skanzen a slouží především k rekreaci. V tomto kraji pak jako noclehárna pro dělníky z montoven typu mladoboleslavské Škodovky. Zdravý funkční venkov představují sedláci, mnoho sedláků v každé vesnici, kteří se scházejí po práci v hospodě, nakupují a prodávají v obchodní síti pro ně vybudované. Nic z toho na našich vesnicích již téměř není. V tomto směru napáchal obrovské škody komunismus, zbytek pak dorazila dnešní doba. Vlastně už ani není na čem budovat nebo co zachraňovat. Alespoň v našem kraji, kde vlastní nebo má v pronájmu 91 % polí Agrofert. Kdyby Agrofert neexistoval, nahradila by jej jiná podobná společnost, poněvadž takto je systém nastavený už dvě desetiletí.

Najdete za takovýchto podmínek kvalitní zaměstnance?

Zdejší lidi už zemědělskou práci neumějí. Jak už jsem říkal, většina jich pracuje v blízkých továrnách. U pásu si tam odkroutí osm hodin denně za slušnou mzdu a mají klid. Jenže práce na farmě není osmihodinová, často jste na nohou od rána do večera, v sobotu i v neděli, a to vám běžný český pracovník dělat nebude. Za komunismu se rolnické i chovatelské tradice a znalosti přetrhaly. Jen se podívejte po českých vesnicích, kolik lidí má doma ještě krávu nebo prase, obhospodařuje nějaké své pole? Maximálně uvidíte sem tam slepice, králíky, na zahradě pár ovocných stromů. Dnes je nejdůležitější místo na grilování a umělohmotný bazén. Tomuto stavu odpovídá i obsah venkovské ledničky, kostelecké uzeniny, vodňanská kuřata, chemikáliemi vyhoněná zelenina ze supermarketu. Zavedené městské představy, že se na venkově žije zdravěji, nejsou než iluze. Český venkov je zkrátka jiný než francouzský, který komunismus nezažil, a tak tam pořád existují i malá rodinná hospodářství, kde se kumšt i tradice předávají z otce na syna. Kde vám nabídnou své vlastní výborné produkty, mlékem a sýry počínaje a třeba uzeninami, masem konče.

Kdo vám na farmě pracuje?

Zaměstnávám Ukrajince, Rumuny nebo Bulhary, kteří jsou ochotní pracovat víc než Češi.

Přesto za svého největšího nepřítele považujete českého venkovana, proč?

Podívejte se, během svého podnikání na venkově jsem se většinou setkal jen se závistí, pomlouváním, udáváním, s ochotou kdykoliv vrazit symbolický nůž do zad, anebo co nejvíce ztížit cestu k cíli. A to od obyčejných lidí i různých volených zastupitelů. Vysvětluju si to tím, že úspěch v Čechách provokuje k přízemnostem, vyvolává komplexy, které se léčí pomluvami, házením klacků pod nohy. Větších nebo menších, to už je jedno, důležité je ublížit. Například jednou za čas mně z ohrady uteče prase nebo tele a někde se tu potuluje po okolí. Sousedé ale nezavolají mě, abych to vyřešil, ale policii. Ta to pak musí řešit v souladu s Krajskou veterinární správou a často mně napaří pokutu za týrání zvířat. Kdo z toho má škodolibou radost, netřeba dodávat. Myslíte, že těm zakomplexovaným chudákům někdy dojde, že takto úplně zbytečně otravují ovzduší, sousedské vztahy?

Útěk zvířete na svobodu se bere jako jeho týrání?

Ano, aspoň vidíte, jak státní úřednici rozumějí venkovu, chovatelství. Český venkovan zkrátka zpohodlněl, spoléhá se na ty nahoře, na které přitom neustále nadává, ale pohnout zadkem, riskovat, jít s kůží na trh, se mu nechce.

Zmínil jste Agrofert, nemáte strach, že vás mocný soused jednou spolkne, jak už to udělal mnohým menším zemědělcům?

Nejsem jako jiní závislý na českém státě, dotacích, vyvážím svůj dobytek na Západ. Mimo to podnikám i v africkém Kongu a ve Rwandě, zkoušel jsem založit plemenný chov i v Rusku, ale tam odsud jsem odešel, nešlo to.

Z jakého důvodu?

Rusové jsou opravdu jiní, mají jinou mentalitu. Ti, co mají moc, razítka k různým povolením, na vás pořád řvou a buzerují vás. Naopak řadovým zaměstnancům je všechno jedno, takže hospodářství, které tam nakonec vybudujete a jim svěříte, podle toho vypadá. Rok mně trvalo, než jsem pochopil, že tam nemůžu uvažovat logicky, selským rozumem. V Kongu nebo ve Rwandě je daleko větší bída, horší ekonomické podmínky, ale vždy jsem tam objevil něco pozitivního, na čem se dalo stavět, vycházet z toho. V Rusku ne.

Ještě k tomu Agrofertu, žádný konflikt jste s nimi neměl?

S řadovými zaměstnanci Agrofertu, co tady obhospodařují jejich pole, vycházím dobře. Andreje Babiše znám osobně z několika jednání, je to megalomansky uvažující cynik, ale možná má teď strach spíš on ze mě.

Z jakého důvodu?

O Čapím hnízdě jsme už mluvili v jiném kontextu. Takže nyní k samotné kauze zneužitých dotací. Babiš chtěl mít moje plemenné krávy. Jakmile stavbu dokončili, dodal jsem mu je. Mám tak fakturaci, že Čapí hnízdo tehdy patřilo Agrofertu a ne nějaké rodinné akciové společnosti, což on teď neustále tvrdí a opakuje. Jednou za čas, když se začne o Čapím hnízdě zase mluvit, mu ten fakt esemeskou připomínám. On mně pak zuřivě odepisuje, třeba ve dvě ráno, že to není pravda, že to bylo úplně jinak. Ale já to mám černé na bílém a blba, jako jeho voliči, kteří mu spolknou všechno i s navijákem, ze sebe dělat nebudu.

P.S: Rozhovor s Jiřím Petersíkem byl dokončen 20. března 2018. Pár dnů nato jsem Jiřímu telefonoval ohledně několika detailů týkajících se jeho odpovědí. Nacházel se v dobrém rozmaru a loučil se se slovy: „Jaro je tady a bude už teplo, tak přijeďte, sedneme si na terasu naší hospody a probereme další témata z českého venkova a zemědělství.“ Ani ne za hodinu byl mrtvý. Proto je třeba připojit ještě několik vět o tomto schopném podnikateli, vlastně spíš sedlákovi tělem i duší, pro něhož krajina nebyla jen kultivačním výrobním prostorem. O tomto citlivém chovateli, který ve zvířatech neviděl pouhé finanční položky, ale především živé bytosti.

Pocházel z Teplic, kde se vyučil opravářem výtahů. V době komunismu, jak sám říkal, „patřil k teplickým máničkám, vysedával jsem po hospodách a naštvaně chlemstal pivo, poněvadž nic, co mě zajímalo, oficiálně nešlo dělat.“ Ihned po listopadu 1989 se proto pustil do podnikání ve svém oboru. První zakázky si sehnal v italském Terstu a postupně vybudoval jednu z předních českých společností, specializující se na výstavbu a opravy výtahů. Od roku 2000 začal podnikat i v chovatelství, ale o tom už je rozhovor.

Jiří Petersík tragicky zemřel 24. března 2018 ve věku 52 let.

23 4 2018 obr2

Jiří Petersík se svým vnukem. Foto: Milan Jaroš.

 

TPL_ESW_EASYPEASY_ADDITIONAL_INFORMATION

Glosy

  • Kozí mejdan

    Stanislav Penc

    Vážení, za tři měsíce proběhne již 18. ročník kulturně společenské slavnosti Kozí mejdan. Letos od čtvrtka 23. do neděle 26. srpna 2018. Setkání, které je od začátku koncipováno netradičně a zcela...

  • Zemanův účet v mezisoučtu

    Redakce Přítomnosti

    1) Excesy vyplývající z povahových vlastností Opilecké potácení kolem korunovačních klenotů Vulgarizmy ve sdělovacích prostředcích Lhaní o Karlu Schwarzenbergovi při prezidentské kampani (soudně...

  • Kudy z nudy?

    Jaroslav Erik Frič

    Potíž je v tom, že nevíme opravdu nic. Jistě, snažíme se pochopit, nahlédnout hlouběji do problémů, do výbojů si troufáme na mnohý způsob, skutečností ovšem zůstává, že jsme zoufale nevědomí o...

  • Projev jak ze slučovacího sjezdu ANO, KSČM a části ČSSD

    Petr Havlík

    Žít svobodně ve svobodné společnosti by měl být úplný základ naší existence. Svoboda je nedělitelná, ta buď je, anebo není. Auto může jet na půl plynu, ale půl svobody a půl nesvobody již svobodou...

  • Kam se to řítíme? Viděno z Ameriky

    Eva Dřízhalová

    Jsem na druhé straně zeměkoule a přemýšlím, někdy jako romantik, někdy cynik, ale také jako optimista (u vás se říká „sluníčkář“), jak to s námi na této ze­mičce dopadá. V roce 1975 jsem se...

  • Nemáme architekturu, jenom „konstrukce“

    Jaroslav Erik Frič

    Mně by vlastně ani v zásadě nevadilo, kdyby se tu a tam bouralo něco historicky cenného (s logickým omezením samozřejmě), ale vadí mi, že dnešní doba není schopna ničím adekvátně cenným to...

  • Kavárna POTMĚ s nevidomými kavárníky vyráží na turné po Česku

    Jan Charvát

    Unikátní mobilní Kavárna POTMĚ, ve které obsluhují nevidomí kavárníci na palubě zatemněného autobusu, zaparkuje už v sobotu v sobotu 19. května před budovou Českého rozhlasu na Vinohradské ulici v...

  • Potřebujeme idejí,

    Bohumil Sláma

    živých a velikých idejí a nebudeme malí (TGM) Cituji z článku prof. Dvořákové Myslet kriticky a v souvislostech, který vyšel v posledních Listech: „…Chci upozornit na zajímavý přístup k uchopení...

Podporují nás:

2018-01-30 Logo KJ font-numbers-colour

Partneři:

logo pozadi cervena Puvodni-staticke-logo-bile-pozadi casablanca logoudalostireflexespolecnost-j-chart-for-good-logo1Xantypacd12 8DeSYo4 HLIDACIPESlogoFINALv6 2016-10-02 Logo RR 2016 1

logo big