TPL_ESW_EASYPEASY_MAIN_CONTENT
sluhove-marketingu2
Eileen Agar. Three Symbols. 1930. wikiart.org

Sluhové marketingu

„Já žádný pravidla neuznávám,“ sdělil mi hrdě ne právě nejmladší anarchista cestou v autě. Proč však dodržoval pravidla silničního provozu, jakož i pravidla gramatická, již k mé újmě bohužel nevysvětlil. O jeho duševních pochodech jsem si tím pádem musel učinit vlastní, značně urážlivou představu. 

V antice se psávalo snad o všech tématech, která mohou myslícího člověka napadnout. O stavu mysli mudrce, o věcech v podsvětí, o zdatnosti, o šťávách, o barvách, o rytmech i o harmonii, budiž citováno z Diogena Laertského alespoň namátkou. Drtivá většina těchto pojednání zásluhou držitelů zjevených pravd a barbarů buď shořela, nebo zmizela v propadlišti času. Pár spisů řádění monotheistů a nezájem negramotů kupodivu přežilo. Třeba o povinnostech. Marcus Tullius Cicero, jenž prý jako první užil slovo kultura, zaplnil úvahami na toto téma tři knihy, které se po dva tisíce let se někomu vyplatilo přepisovat, překládat a znova a znova vydávat. Podobná blbost v době, která s povinnostmi zatočila, aby uvolnila místo právům, napadne už jen pár staromilců.

Ne že bych pro povinnosti obzvlášť horoval, že bych si liboval v poslušném plnění rozkazů, v dodržování slabomyslných předpisů, nalézal potěšení v provařených tradicích a v dodržování konvencí střižených podle vzoru svěrací kazajky, pouze shledávám, že bez určitých, převážně nepsaných povinností se cítím o poznání hůř. Některé věci si bez nich jaksi nedokážu představit. Povinnosti na mne zkrátka dotírají, vnucují se mi, nemám sílu odstranit, leckteré dokonce postrádám, když zmizí. Při četbě Cicerona cítím častěji smutek nad ztrátou než radost z osvobození. A ještě o chlup neomaleněji: Soudím, že po zkušenosti s nadšením, jímž davy vítaly ty, kdo jejich členy později poslali do pracovních a vyhlazovacích táborů, přibyla k základním povinnostem tvořícím fundament odporu vůči nevyžádaným osvoboditelům povinnost doposud neznámá: totiž udělat co je v mých silách, abych přestal být manipulovatelným hovadem. Nekojím se nadějí, že bych mohl zcela uniknout rafinovaným strategiím a fíglům školených manipulátorů, kteří si vydržují týmy úplatných psychologů, neurologů, spindoktorů, odborníků na komunikaci, marketing a ostatních zbožíznalců lidského plemene. Jestliže mne dokáže obloudit pouťový kouzelník, jak bych mohl porazit tak skvěle vyzbrojenou armádu? Přesto se snažím být za vola jen občas a pouze do té míry, abych se mohl postavit před zrcadlo, bez něhož je obtížné se oholit. Dle neúprosného zákona paradoxu nepovažuju plnění jistých povinností za ústrk, protože v tom nalézám nečekaný zdroj potěšení. Představa, že prodavači štěstí utřou hubu, mne naplňuje pocitem slasti jinak nedosažitelné. Hned se cítím lehčí, když z kvelbu odcházím jen s tím, kvůli čemu jsem se tam vybral

Kniha Exodus popisuje cestu dětí Izraele přes Sinaj. Vzdálenost zhruba tři sta kilometrů urazili za čtyřicet let. Jednoduchým výpočtem se dá zjistit, že jejich průměrná rychlost byla přibližně dvacet dva metrů za den. Už v dobách Zenóna z Eleje byla želva považována za symbol pomalosti, přestože i suchozemské želvy urazí 200 – 500 metrů za hodinu. Není podstatné, jestli byl Mojžíš tak mizerný průvodce, nebo jestli mu šlo o to, aby do Země zaslíbené nedoputoval nikdo, kdo ještě pamatoval egyptské otroctví. V úvahu přichází také možnost, že se uprchlíci zakecali v nějaké oáze nebo ztratili čas uctíváním zlatého telete.  Výkladům se totiž meze nekladou, což podstatnou měrou ubírá na jejich závažnosti. Mnohem víc by mne zajímalo, kolik lidí za zhruba tři a půl tisíce roků, které od události údajně uplynuly, napadlo mrknout do mapy a provést výpočet.

Přenašečem manipulace je slovo a obhájci ničím neomezené svobody slova mají co dělat, aby popřeli lásku, kterou takový Stalin vzbuzoval a dodnes vzbuzuje v milionech svých ctitelů. Je třeba být postižený uhlířskou vírou v pokrok, aby člověk vytěsnil zjištění, že jedním z vedlejších produktů vynálezu knihtisku byly rovněž náboženské války, že bez rozhlasu by měl Hitler, Mussolini a Lenin cestu k moci obtížnější, že bez televize by nevznikla konzumní společnost, jež planetu devastuje s účinností budování socialismu, že tranzistorový přijímač a reprodukovaná hudba mají lví podíl na utváření Zeitgeistu, v němž povinnosti získaly odér nestoudnosti. Na bilanci následků elektronické revoluce si musíme počkat, až dospěje generace trávící mládí s krabičkou v ruce, ale už dnes je možno s přiměřeným rizikem omylu předpokládat, že škody způsobené těmito šidítky nebude snadné odstranit. Televizní zprávy nebývají právě vzorem objektivity a inteligence, ale televizní divák ještě chtě nechtě musel sledovat i informace, které s jeho vizí světa tak úplně neladily. Také toto období už máme zdárně za sebou. Zprávy ze světa a svět nikdy nebyly totéž, ale nůžky se otevírají čím dál víc. Takzvané „sociální“ sítě nejsou sociální ani co by se nehet vešlo. Pokud vůbec něco, jedná se nanejvýš o sítě společenské a úplně nejpřesnější by bylo mluvit o sítích asociálních, protože svým uživatelům umožňují obklopit se bytostmi sdílejícími výhradně jejich vlastní názory, případně emoce tak silné, jako je láska nebo nenávist. Desinformace a manipulace pouze rozšířily s asociálními sítěmi pole působnosti. Už ne charismatické osobnosti, ale neviditelné šedé eminence sledující svůj cíl, jímž je, světe zboř se, moc, tak kují své pikle. Klonování nemusí probíhat výhradně v laboratořích, cílevědomý populista s facebookem nebo twitterem v hrsti to zvládne také, lépe, levněji a rychleji. Konfrontaci s odlišností se může konzument a spolupachatel asociálních sítí obezřetně vyhnout. Vytváření hermeticky uzavřených, v podstatě kmenových společností se už stalo předmětem bádání sociologů. Jak přežít v jedovatém roztoku nerozborné jednoty znepřátelených kmenů, se nedozvíme ani z anglické wikipedie, která facebooku věnuje litry bitů rozdělených do jedenácti kapitol a 443 poznámek.

Na zjištění, že fyzické likvidaci člověka předchází devalvace jazyka, skutečně není nic originálního. Nástrojem lidí usilujícím o nadvládu jsou hrozby, lichocení, strašení, chvástání, sliby, vydírání a zamlčování. Přesvědčování se dodavatelé smyslu i blaha bojí jak čert kříže – právě díky tomu se dají snadno poznat. Nevěřím nikomu, kdo mne zahrnuje sliby nebo ke mně promlouvá z výšin držitele neověřitelné pravdy, případně apeluje na moje pudy, sklony a slabosti. Jestliže se Tertulliánovi mylně připisuje, že absurdita pro něj byla důvodem stát se vyznavačem učení, které absurditami překypuje, já jsem z podobného pokušení vyléčen, protože nesmyslných příkazů jsem si v odlišném balení užil víc, než hrdlo ráčilo. Žádat po člověku, aby uvěřil věcem příčícím se jeho zkušenosti, a jsoucím v rozporu s jeho rozumem i poté, co se poctivě pokusil s předmětem sporu obeznámit, považuji za potupné. Jazyk je ovšem zároveň i solidním nástrojem sebeobrany. Nedisponuji prostředky, jak si ověřit rychlost světla nebo hypotézu zmrtvýchvstání, ale mohu se domáhat argumentů, které tato tvrzení potvrzují. Rozdíl mezi tvrzením vědce a věrozvěsta spočívá spíše ve formě než v obsahu. Mám větší důvěru k tomu, kdo se mnou mluví jako s dospělým, kdo se obtěžuje předložit důkazy, které jsem s to pochopit, tomu, kdo je ochoten mi nastínit, jak ke svým závěrům dospěl. Koherence cestu ke změně stanoviska uhlazuje, protimluvy na ni vrší překážky. Nevím, jestli a z jakých důvodů se klima otepluje, ale vidím následky působení lidské činnosti na podobu měst a krajiny. Věřit reklamě přestalo být soukromou záležitostí ve chvíli, kdy už nelze zastírat neblahé následky konzumu na životní prostředí, které jsou nuceni snášet i ti, kdo se snaží na jeho degradaci nepodílet. Anonymní reklamní agent způsobuje podobnou újmu na končinách, v nichž jsme nuceni pobývat, jako poslušný vykonavatel nařízení totalitní vlády nebo oportunista schopný se přizpůsobit jakémukoli režimu bez ohledu na diskurz, jímž své jednání ospravedlňuje. „Nedělám si iluze, že...“ Touto vstupní floskulí chtějí lidé většinou naznačit, jak jsou mazaní. Jenže iluze je přelud, omyl, fata morgana, optický klam. Není hanba se nechat napálit, skočit na špek, nechat se podvést. Hanba je tvrdit, že jsem nemohl jinak, když omyl vyjde najevo. Jakmile je optický klam prohlédnut, je nemožné se vrátit do původního stavu vědomí. O omylu je možné mluvit jen při splnění specifických podmínek: mládím omluvitelná nezkušenost, nemožnost dobrat se informací, zákaz pohybu. Tam, kde podobné překážky neexistují, se jedná o hloupost nebo vypočítavost, případně oportunistické pokrytectví. Na nezištnost a poučitelnost má politické uspořádání nulový vliv. 

Psychologické experimenty, studium historie i vlastní pozorování se shodují v tom, že vzdorovat zlu má sílu přibližně jedna pětina populace. Kupodivu rozdíly mezi zeměmi s lepším a horším vzděláním nejsou tak velké, jak se původně předpokládalo. Problém je zjevně širší a komplexnější, ale to je prostá komplikace, ne vysvětlení. Vždy, všude a za všech okolností má člověk možnost hledat způsoby, jak se bránit a usilovat o to, aby nebyl za hejla. Když ptáčka lapají, pěkně mu zpívají, čižba je prastaré řemeslo. Čím víc toho pták o ptáčnících ví, tím větší šance, že mu na lep nesedne. Schopnost odlišit skutečnou příčinu od příčiny předstírané, nebo hlavní od vedlejší, si vyžaduje cvik. Nedat se napálit prvním vysvětlením se bez průpravy neobejde. Nevěra ženy nemusí být pouze podlehnutím svůdci, ale také zapříčiněna chováním manžela. Konec totality je obtížnější vysvětlovat nepotlačitelnou lidskou touhou po svobodě, než souběhem zájmů, náhod a výměnou alfa-samců. Arabské jaro se zdá být způsobeno spíše vysokým počtem mladých mužů nemajících možnost ukojit ve stávajícím systému své sexuální potřeby než nenadálým výronem touhy po demokracii.

V případě zatajování, je situace poněkud horší. Věcí, o nichž můžeme s klidným svědomím prohlásit, že je skutečně známe, je pramálo. Tvrzení řady odborníků, znalců a fachidiotů je obtížné a často nemožné ověřit. Také znalosti historie jsou závislé na poctivosti historiků. Jsme totiž jejich rukojmími, protože o událostech, které předcházely našemu narození, nás informují způsobem, který jim společenská objednávka, momentální moc a vlastní světový názor dovolují. Dokonce i pozadí dějů, jichž jsme byli očitými svědky, máme jen nepatrnou možnost poznat. Příčiny válek, převratů, protektorátů a okupací, jejichž následky jsme si museli vylízat, nám zůstávají pečlivě utajovány, aby se v nás neprobudil smysl pro rovnováhu. Přestože dveře archivů jsou otevřeny pouze odborníkům, stále ještě můžeme zkoumat fungování pastí, které na nás pečovatelé o naše duševní blaho políčili. Nechce-li být člověk za idiota, je užitečné se vydat do cizích a vzdálených končin. I to patří k vcelku spolehlivým způsobům, jak odhalit neměnnost fungování určitých mechanismů. Když vím, jak to v kuloárech odnepaměti chodilo, je lehčí si představit, co se tam zhruba odehrává dnes. Existují totiž i povinnosti, jejichž odmítáním sami sebe degradujeme a poškozujeme. Nebránit se zuby nehty proti manipulaci, dezinformaci, ohlupování a demagogii znamená se pozvolna proměnit v oběť, což je stav krajně nepohodlný mající neblahý vliv na radost ze života. Nelze nikoho nutit, aby věnoval zlomek svého času a energie něčemu jinému než obstarávání prostředků na obživu a rozptylnou zábavu, ale také není důvod snášet nářky lenochů, kteří si zvolili pohodlnější cestu.

Není povinnost jako povinnost, za povinnost je možné vydávat cokoli, včetně krevní msty, odpouštění zločincům, nebo péči o sadistického otce. Záleží především na tom, z které etiky se kolem sebe rozhlížíme. Současnost jich nabízí dost a dost, není snadné si vybrat. O některých tradičních hodnotách neměli předci ponětí, jiné si zase vykládali po svém. Stoická nebo konfuciánské etika nejsou horší jen proto, že pocházejí z dávno zmizelého nebo opačného konce světa. Člověk neochotný pomáhat při evakuaci domu, který si jeho majitel postavil v záplavové oblasti, nemusí být nutně vyvrhel. Monopol na mafiánskou etiku Sicilané rozhodně neukořistili. Počet přívrženců různých hnutí nic nevypovídá o morálních kvalitách obsažených v programu, pod jehož praporem se jeho členové shromáždili. Omotat si zástupy okolo prstu dokáže kdejaké drzé čelo. Nástroje sebeobrany jsou volně přístupné: knihy, cesty, pozorování a uvažování. Domnívám se, že není od věci souhlasit s Miloradem Pavicem, který v Chazarském slovníku napsal: „Naší povinností je, abychom se pokusili.“ Což samozřejmě nemění zhola nic na tom, že sluhové, které si platím, jinými slovy volení představitelé, které mi jejich voliči vnutili, by se mnou hrubě nesouhlasili.

TPL_ESW_EASYPEASY_ADDITIONAL_INFORMATION

Glosy

Podporují nás:

                                       30 05 2018 KJ                 30 05 2018 Uprazeno              LOGO 4Home CZ RGB

Partneři:

logo pozadi cervena udalostiart-for-good-logo1Xantypacd12 8DeSYo4 HLIDACIPESlogoFINALv6 2016-10-02 Logo RR 2016 1

logo big