TPL_ESW_EASYPEASY_MAIN_CONTENT
kudy-sel-andel
B. Reynek. Cesta za vsí, monotyp. 1955

Kudy šel anděl

Na dušičky vzpomínka na Jana Balabána.

Tak málo víme o životě. Tak málo víme o smrti. Stále zůstáváme dětmi a naše snažení a kamufláže sebejistoty jsou jen papírové meče, které vypadávají z rukou dříve, než bychom se vůbec mohli nadechnout k hlubšímu porozumění. Ale jsou chvíle hlubokého pochopení, blesky z nebe, momenty prozření, které opět jsou zastiňovány mlhou jen tělesného vidění, mázdrou Pádu, z něhož jsme pozdvihováni stejně zamlžovanou jistotou, že ne nadarmo jsme na tento svět přišli, že ne nadarmo se v potu lopotíme s každým darovaným dnem. Ano, darovaným dnem. Žádný den na světě nechybí. Všechny jsou navíc. Jeden za druhým. Ještě stále jsou tu.

Zemřel přítel Jan. Otec, bratr, syn. Přítel tak blízký, že jen toto pomyšlení mi vyráží dech. Padla na mě větší tíha, než jsem nesl kdykoli předtím. Jsme tady. Ještě jsme tady. Ještě Boží lano, o němž Jan psal, nás na této straně světa přidržuje.

Je v Evangeliích postava apoštola Tomáše, který je nazýván Nevěřícím. Byl to ale on, kdo se ohradil vůči strachu ostatních apoštolů slovy: „Pojďme i my, ať umřeme s ním!“ S těmito jasnými slovy vystoupil Tomáš před spoluučedníky, kteří zrazovali Ježíše od cesty do Judska, kde pak přítele Lazara probudil ze smrti, kterou nazýval spánkem. Tato slova jsou právě v Evangeliu Janově. „… V domě mého Otce je příbytků mnoho, kdyby nebylo, byl bych vám to řekl. Jdu, abych vám připravil místo. …“ Na to se Tomáš ptá: „Pane, nevíme, kam jdeš; a jak můžeme znát cestu?“ Odpovědí jsou prostá slova: „Já jsem cesta a pravda a život.“

Všichni jsme v postavení Tomášově. Toho apoštola, který nebyl mezi těmi, vprostřed nichž po Zmrtvýchvstání Ježíš vstoupil a jimž „ukázal ruce i bok“. Proto chtěl vidět a ruce do ran vložit. Všichni jsme v postavení Tomášově, všichni chceme být přesvědčováni, všichni chceme mít jistotu, kterou mít nemůžeme. A tak často zaměňujeme věci podstatné za nepodstatné, pozlátko dočasnosti za zlato, kadidlo a myrhu, které kdysi a jednou pro vždy obětovali tři východní mudrcové. Všichni jsme v postavení Tomášově, který neviděl, ale chtěl vidět.

Když jsme s Janem před lety dokončovali jeho knihu „Kudy šel anděl“, bylo to pro něho velké trápení. „Víš, dokončit knížku, to je taková malá Apokalypsa,“ řekl mi tehdy. A jak se práce chýlila ku konci, Jan stále více trpěl a upadal do hluboké nejistoty nad sebou, nad světem, nad celým světem lidí.

Kniha skončena, jedna z nejsilnějších jazyka tohoto národa za poslední desítky let. Dnes skončena i Janova životní pouť a trápení a radosti i strasti. Poslední zprávu jsem od něho dostal na Zelený Čtvrtek: „Něžná mlha v moravských úvalech. Gáza na naše zanícené rány. Nedovidět, jen dověřit. Přečíst si Pašije na Zelený čtvrtek v milosrdné mlze moravských úvalů…“

Nemůže být v této chvíli lepších slov. Gáza na naše stále živé rány. Nedovidět. Jen dověřit.

Ve chvíli, kdy umíral jeden vzácný kněz, kterého jsem znal, zrovna zvonily zvony. Když je sluha Boží uslyšel, pomalu se vzpřímil na lůžku a řekl: „Je poledne. Zvoní Anděl Páně. Vstanem a půjdem.“ A takto se odebral na Věčnost.

Ne smrt, ale Život je za vším.

Odpočívej v pokoji. Modleme se.

TPL_ESW_EASYPEASY_ADDITIONAL_INFORMATION

Glosy

  • Spalovač trenýrek se mýlí

    Petr Havlík

    Společnost, kde „nejhlasitější“ formou komunikace je mlčení mlčící většiny, již není demokracií. Základním předpokladem plnohodnotné demokracie je totiž otevřený prostor pro svobodnou diskusi....

  • Červené trenky v Bílině

    Veronika Vendlová

    Úryvek z textu Veroniky Vendlové, členky iniciativy „Společně to dáme“. Jde o reportáž z protestu této iniciativy proti prezidentu Zemanovi v Bílině. Vybraný text je ze závěru článku, kdy jsou oponenti...

  • Tajemstvím smíření je vzpomínka

    Michal Kadleček

    Mohlo by se zdát, že zbytečně vytahuji věci zapomenuté, nebo dokonce promlčené. Jenže česká xenofobie, předsudky a komplexy stejně jako občasná nepodložená halasná namyšlenost a hysterické reakce...

  • Pomník Milady Horákové

    Redakce Přítomnosti

    V roce 2015 byl díky finanční pomoci Nadačního fondu Stránský odhalen na pražském Pětikostelním náměstí pomník Milady Horákové. V místech mezi Senátem a Poslaneckou sněmovnou připomíná boj proti totalitě....

  • Urážka státu do hlavy

    Martin Jan Stránský

    Vydavatel Přítomnosti Martin Jan Stránský komentuje pohoršení, které svým textem vzbudil v několika čtenářích, těmito slovy:  Moje poslední glosa,[1] která souvisela s první,[2] naštěstí splnila mé...

  • Pan Žáček je možná trochu cvok, ale je to cvok hezký!

    Jan Cigler

    Lidé si ovšem rozhodně nechtějí kazit dojem o konopí nějakými mozoly, když mohou lenošit s brčkem ve stínu věkovité lípy a smát se jako „normální šílenci“... I tak je pan Žáček inspirativní. Třeba...

  • Učešte mi uši

    David Bartoň

    V době, kdy je lidské slovo vzácné, mi zní až neuvěřitelně inspirativně, co pověděl A. Mitrofanovovi jeden z hrdých Rusů a nemnoha přátel naší země Viktor Fajnberg[1]: „Jste-li v bezvýchodné...

  • Lid může hýkat, konečně se zbavil elit

    Jaroslav Erik Frič

    Od své nominace (nevím, kým vůbec podané) na Cenu Magnesia Litera za mé „blogové“ psaní v loňském roce a která se předává pod egidou pro mne zcela nepřijatelných sponzorů, jsem se distancoval...

Podporují nás:

                                                      30 05 2018 KJ                 30 05 2018 Uprazeno

Partneři:

logo pozadi cervena udalostiart-for-good-logo1Xantypacd12 8DeSYo4 HLIDACIPESlogoFINALv6 2016-10-02 Logo RR 2016 1

logo big