TPL_ESW_EASYPEASY_MAIN_CONTENT
tatranky-nebo-zivot
Patrick J. Lynch, Wikimedia Commons.

Tatranky nebo život

Už několik měsíců jsou Kalimantan a Sumatra, třetí a šestý největší ostrov na světě, v plamenech. Na konci června 2015 začala jedna z největších světových ekologických katastrof. Zdraví ohrožujícím dýmem je pokryta nejen část Indonésie, ale zasaženy jsou i okolní státy: Singapur, Malajsie, Vietnam, Thajsko a Filipíny. Kromě přímého zdravotního dopadu na miliony lidí v okolí ohrožují požáry světovou biodiverzitu. Devastace pralesa přispívající vymírání mnoha druhů je navíc provázena únikem obrovských objemů skleníkových plynů a jedovatých splodin do atmosféry, hrozícími ještě přímějšími dopady i na život u nás. Mizí jedny z nejcennějších biotopů na světě. O domov přicházejí orangutani, gibboni, další velcí savci a mnoho druhů menších, včetně unikátních rostlin a hmyzu. Další důsledky, včetně klimatických, budou zjevné až později. Nejenže se nás týkají a nejspíš hlavně dotknou důsledky této katastrofy, ale náš každodenní život je spjat i s jejími příčinami.

Přímou příčinou je úmyslné a mnohdy ilegální zakládání požárů. Vypalování půdy je totiž nejlevnějším a nejsnazším způsobem, jak se zbavit nežádoucí vegetace před založením plantáže a jak vyčistit staré plantáže. A k čemu všechny ty plantáže? Pěstuje se na nich palma olejnatá, z jejíchž plodů se lisuje palmový olej, který se přidává do většiny průmyslově vyráběných potravin, kosmetiky a biopaliv. Máme-li doma krém, prostředek na mytí podlahy nebo sušenky, s největší pravděpodobností obsahuje palmový olej v některé z jeho mnohých podob. Požár v Indonésii tedy nelze vykládat v rámci stereotypů o Asii a odbýt jej zařazením do černé kroniky. Deštný les hoří kvůli naší čokoládě a paradoxně i kvůli polovičatému uplatňování zelené politiky – biopalivům, která měla pomoci „zezelenání“ spalovacího motoru, a tedy automobilkám, místo aby se investovalo do skutečně ekologicky šetrných elektrických technologií.

Není vypalování jako vypalování

Vypalování lesních porostů, tzv. žďáření je postupem, používaným již od mezolitu k zajištění zemědělské půdy. Žďáření v nejchudších oblastech moderního světa dříve prováděli menší a střední zemědělci. S příchodem velkých společností, které zakládají palmové plantáže, se měřítko žďáření podstatně změnilo a to se stalo spíše velkoplošným vypalováním. Produktem velkoplošného zemědělství je v první řadě palmový olej, ale také celulóza k výrobě papíru. I přes nebývalý rozsah katastrofy se tedy nejedná o úplnou novinku letošního roku. K požárům velkého rozsahu dochází v Indonésii opakovaně.

Jak poznamenala Nur Hidayati, vedoucí právního oddělení nevládní organizace Walhi (Indonéské fórum pro životní prostředí) pro Al-Jazeeru, v případě korporací se nejedná o tradiční metodu žďáření (slash and burn), ale o metodu buldozeření (buldoze and burn). Nejprve je pomocí strojů zlikvidován les. Daná oblast je následně dokola okopána příkopem, který má napomáhat vysoušení rašelinového podloží, a nakonec se vše podpálí. Hořící rašelina se hasí těžko, oheň se v ní šíří i pod povrchem a plodí nejen běžné skleníkové plyny, ale také exotičtější jedovaté plyny.

Požár je často zakládán ilegálně, bez ohledu na stávající indonéskou legislativu, kterou není indonéská policie ani vláda schopna prosazovat. Právě tak vznikají nekontrolovatelné ohně, které pohlcují velké rozlohy indonéských ostrovů. Pieter van Lierop, komisař pro lesnictví FAO OSN (Food and Agriculture organization), v téže reportáži potvrzuje, že vznik velkých požárů souvisí právě s korporacemi produkujícími palmový olej.

Nejen indonéský problém
Hoří Indonésie, ale nejedná se jednoduše o problém indonéský. Jak ukazuje stále se šířící oheň, moc indonéského státu efektivně zasáhnout na svém vlastním území je velmi omezená, a to dokonce pokud jde o prosté hašení požáru. O možnostech celkového řešení a prevence požárů ani nemluvě. Reportáž televize Al-Jazeera uvádí, že indonéská vláda prohlásila, že se chce nejprve soustředit na boj s ohněm, dříve než podnikne právní kroky proti viníkům. Takové prohlášení vyznívá až ironicky, protože se zdá, jakoby hašení prováděli najatí právníci, když právní kroky oddaluje právě hašení, čemuž ostatně nasvědčuje i to, že největší naděje na vítězství v boji s ohněm se vkládají do příchodu období dešťů. Vzhledem k tomu, že je decentralizovaná Indonésie, kde licence na plantáže udělují místní úřady, živnou půdou korupce, není jasné, jak si případné právní kroky představit. Bude se čekat na období soudů?

Celá věc indonéský stát dalece přesahuje a zároveň ukazuje slabiny jakéhokoliv dnešního státu. Velké korporace, v tomto případě korporace odpovědné za pěstování palem, podnikají na globální úrovni, zatímco stát nikoli. Složitá struktura takových korporací brání tomu, aby bylo možné jednoznačně stanovit odpovědnost, která nejčastěji padá na nejnižší úroveň. Žháři jsou totiž často najímáni jako menší subkontraktoři, nad nimiž si velká společnost umyje ruce. Mnohdy je obtížné spojení s korporací vůbec prokázat. Případný trest tak dopadá na jednotlivce a nepomáhá celkovému řešení situace.

Korporace dodávající zboží a materiál dalším korporacím jsou na jiné úrovni. Takovou korporací je například APP (Asia Pulp and Paper), která je indonésko-čínskou společností dodávající celulózu a papír. Tato společnost je opatřena certifikáty (SVLK aneb Systém ověření legálnosti dřeva) a cíli nekácet tam, kde se dosud nekácelo a tyto cíle také uvážlivým tempem plní. Na základě toho smí obchodovat v Evropské unii a dodávat své produkty jiným korporacím, které pak vyrábějí produkty naší denní potřeby.

Obdobně je to s produkcí palmového oleje. Existuje organizace RSPO (Roundtable for Sustainable Palm Oil, doslova Kulatý stůl pro udržitelný palmový olej), která zajišťuje dostopovatelnost palmového oleje do svých registrovaných lisoven. Jak ale upozorňuje Karl Mathiesen pro The Guardian, mnozí se domnívají, že snahy RSPO jsou nedostačující. Cíle RSPO jsou totiž za prvé nastaveny na pro všechny účastníky přijatelnou mez, tedy velmi nízkou, a zlepšení je tak velmi pomalé. To ostatně dokládá i oblak jedovatého kouře nad jihovýchodní Asií. Za druhé se palmové plody musí do lisoven nějak dostat. Jak, to už RSPO neví. Evropská korporace má ruce čisté, ale za své subdodavatele nemůže ručit. Čistota je tedy výsledkem mytí rukou. Všichni se zříkají odpovědnosti a až vymřou orangutani, západní korporace, vystavené tlaku veřejnosti, se odvolají na to, že se spoléhaly na certifikace svých subdodavatelů. Asijské firmy se zase odvolají na žháře, kteří bez jejich vědomí vyvolali ilegální požár.

Pokud by si ale někdo myslel, že stačí přestat odebírat olej indonéský, je třeba připomenout, že v současnosti se palmové plantáže šíří i do dalších tropických oblastí. Do zemí, které možná poskytují nejen palmě, ale i velkému kapitálu stejně příznivé klima, tedy do Jižní Ameriky a Afriky.

V našich rukou a v našem zastoupení
Na indonéském požáru se ukazuje, jak globální problémy souvisejí s každodenním životem. Není třeba hned odcházet do lesů, ale každý uzná, že je správné sledovat, co jíme a čím se myjeme. Vztah k našemu zdraví totiž není jen přímý, ale také nepřímý. Důsledky se mohou projevit různým způsobem. Na tom, co si dáme do nákupního košíku, záleží. Nejen proto, že pokud bude palmový olej bojkotovat dostatečný počet zákazníků, změní to způsob výroby, ale také proto, že takoví zákazníci mají obecné povědomí o problému a promítají ho do svých volebních preferencí a do podpory organizací, které jsou schopny různými prostředky vyvíjet tlak na velké korporace a státy.

Dusivý mrak nad Asií ale také ukazuje neschopnost a nevůli indonéské vlády. Úroveň státu je něco, co není ani globální, ani lokální, a stát se v tomto případě prezentuje jako noční můra z dvacátého století. Znechucení a frustraci z nejednání indonéské vlády vyjádřil ve videu na Youtube Aurélien Brulé (dost ironicky fr. brulé znamená spálený), který už 17 let pomáhá indonéským gibbonům a za tím účelem založil Asociaci Kalaweit. Video je indonésky, ale všichni rozumíme, že vybízí k tomu, aby baba presiden (pan prezident) konečně začal věc řešit. Baba presiden evidentně není problémem jen v Čechách.

Vlády a prezidenti si možná neuvědomují, že podoba státu je v rukou občanů, že vláda je pouze jejich zástupcem a že občané se mohou současné podoby státu dost dobře zbavit. Dost často si to neuvědomují ani sami občané, kteří si připadají bezmocní a bojarství útrpně snášejí. Jakkoli je katastrofa v Indonésii strašná a žádá si konkrétní a dlouhodobé řešení, snad může přispět také k tomu, že si uvědomíme, že doba „se“ nemění, ale že jsme to my, kdo mění dobu.

Několik fotografií a satelitní snímek jedovatého oblaku jsou k vidění zde.

 

 

TPL_ESW_EASYPEASY_ADDITIONAL_INFORMATION

Glosy

Přihlásit odběr novinek

Podporují nás:

                                                     30 05 2018 KJ                 30 05 2018 Uprazeno             

Partneři:

PN logo sRGBlogo pozadi cervena udalostiart-for-good-logo1Xantypacd12 8DeSYo4 HLIDACIPESlogoFINALv6 2016-10-02 Logo RR 2016 1

logo big   cze-logo    Peroutak logo1