TPL_ESW_EASYPEASY_MAIN_CONTENT
obamova-syrska-nocni-mura
Jaroslav Panuška st., výřez, www.citem.cz.

Obamova syrská noční můra

Sýrie se stane největší skvrnou Obamova prezidentství, debakl obrovských rozměrů. Válka probíhá již více než čtyři roky. Země byla zničena, ze čtyř milionů Syřanů se stali uprchlíci, Islámský stát vstoupil do vzniklého vakua a prezident Bašár Asad stále bombarduje "sudovými bombami", které svými šrapnely a chlorinem trhají na kusy ženy a děti.

Ti, kteří ze země utekli, zůstávali po dlouhou dobu v sousedních zemích. Chtěli se vrátit domů. Naplnili tábory v Turecku, Jordánsku a Libanonu. Když i oni pochopili, že jejich domov již neexistuje, nic nemohlo zastavit jejich zoufalý útěk do (jimi vnímaného) bezpečí v Evropě. Uprchlická krize je následkem výše popsané katastrofy.

Uprchlíkům je jedno, co si "křesťanská" Evropa myslí. Nestarají se o problémy a iluze Evropanů. Chtějí zajistit budoucnost svým dětem. V jejich vlastní zemi bylo zabito více než 200 tisíc lidí. Statistiky nejsou až tak nudné, jestliže ti mrtví jsou vaši známí. Tento kolaps státu je důsledkem mnoha věcí, jednou z nich je nečinnost Západu.

Americké intervence mohou mít hrozné následky, jak se ukázalo v případě irácké války. Ovšem na příkladu Sýrie vidíme, že neintervenovat může být právě tak devastující. Něco neudělat je rozhodnutí, zrovna tak jako rozhodnutí něco udělat. Kyvadlo se stále pohybuje mezi akcí a ústupem, protože Spojené státy se pevně drží principu, že mohou svět změnit k lepšímu. Pro národ založený takto "všeobecně" je nepředstavitelné se uzavřít a "starat se jen o sebe". Každý větší konflikt staví Ameriku před otázku, do jaké míry se do něj vložit.

Prezident Obama se pokusil utlumit americké ambice po nevyhraných válkách v Afghánistánu a Iráku. Reagoval tak na únavu a nechuť americké veřejnosti k zahraničně politickému dobrodružství (ačkoliv Američany svým důrazem na rozvahu příliš neuspokojil). Upřednostnil cestu přizpůsobení amerického vlivu tomu, co vnímá jako omezenou schopnost Ameriky samotné něco změnit ve stále globalizovanějším světě. Jednu z definic Obamovy doktríny podal sám prezident, když prohlásil: "Vyvarovat se chyb. Postupovat krok za krokem. Jen občas skočit". Stručně řečeno: "Nedělat hlouposti".

Avšak tento přístup je, jak je vidět v Sýrii, nedostačující. Prezident Obama dosáhl v zahraniční politice mnoho, včetně přelomových dohod s Iránem a s Kubou, ke kterým bylo třeba odvahy a vytrvalosti. (Kam tyto převratné změny povedou se teprve ukáže, ale znamenají přínos ve srovnání s neplodnou konfrontací.) V jiných oblastech však amerického vlivu využil nedostatečně. V Sýrii a Libyi si "umyl ruce" nad konflikty, ke kterým se Amerika neměla otočit zády. Takové zanedbání se obrací proti Americe, stejně tak, jak to ukazuje zkušenost z Afghánistánu od 80. let. Vakuum mají nejraději džihádisté. Vrávorání Američanů má nejraději Vladimír Putin.

V roce 2011 Obama řekl: "Nastal čas, aby prezident Asád odstoupil". V té době, jak vývoj později ukázal, neměl prezident politickou strategii tohoto cíle dosáhnout ani vůli takovou strategii vytvořit. Jeho slova byla velmi nezodpovědná.

V roce 2013, kdy byla Francie ochotná připojit se k vojenské operaci USA v Sýrii, Obama na poslední chvíli ustoupil a netrval na své "červené čáře" pro Asádův režim a jeho použití chemických zbraní. Tím posílil Asáda i Putina, odmítl změnit průběh syrské války a oslabil váhu amerického hlasu ve světě - negativní důsledky mnohem významnější než (jen) to, že Sýrie byla zbavena chemických zbraní. To byla chyba.

Ano, Čína a Rusko neustále blokovaly mezinárodně koordinovanou akci v Sýrii v Radě bezpečnosti Spojených národů. Ano, nepřehledné rozložení sil a zájmů učinilo řešení obtížným. Ano, i omezená intervence má svá rizika. Avšak výsledný zmar nebyl v žádném případě nevyhnutelný.

Hned několikrát, pokud by Obama našel vůli a důvěru v moc Ameriky, měl možnosti jednat. Syrská letadla nemusela shazovat sudové bomby, mohla být vytvořena bezpečná oblast pro uprchlíky. Vyzbrojení rebelů důkladně a včas mohlo znamenat změnu ve vývoji války. Ovšem, zůstáváme v rovině "kdyby". Nemůžeme vědět, co by bylo... To, co víme, jsou fakta o syrské noční můře, která dnes různými způsoby pronikají na Západ. Zlomená Sýrie bude traumatem, které jen tak nezmizí.

Libyi Obama bombardoval, a pak opustil, v Afghánistánu vystupňoval úsilí, a pak ustoupil. V Sýrii Obama nejprve mluvil a potom váhal. Vyhovovalo mu pouze úzce zaměřené užití síly - například zabití Usámy bin Ládina, ale americkou vojenskou sílu se zdráhá použít.

Sýrie je otázkou, na kterou musí Obamova doktrína odpovědět, nemá-li být odsouzena jako příliš skromná nebo dokonce k ničemu.

Překlad David Petrásek, převzato ze serveru Události.

(NY Times, 10. září 2015, v tištěné verzi 11. září)

 

TPL_ESW_EASYPEASY_ADDITIONAL_INFORMATION

Glosy

Podporují nás:

                                                     30 05 2018 KJ                 30 05 2018 Uprazeno             

Partneři:

logo pozadi cervena udalostiart-for-good-logo1Xantypacd12 8DeSYo4 HLIDACIPESlogoFINALv6 2016-10-02 Logo RR 2016 1

logo big   cze-logo    Peroutak logo1