Řečnická otázka

Kdybychom byli na půdě oné původní, skutečné republiky, někdo by se zeptal, podobně jako se v roce 63 př.n.l. ptal konzul: Quo usque tandem abutere, Catilina, patientia nostra? Jak dlouho ještě budeš zneužívat, Catilino, naší trpělivosti? A odpovědí na tuto otázku by byl čin, jako jí byl Catilinův odchod z Říma. Jaká otázka si tedy žádá takovou odpověď?

V řečnické praxi starého Říma se dala otázka položit s dvojí platností – jako otázka a jako takzvaná otázka řečnická. Rozdíl mezi nimi se ukazuje, převede-li se otázka do nepřímé řeči: z řečnické otázky se stává akuzativ s infinitivem, podobně jako z obyčejné věty oznamovací, zatímco otázka se mění na otázku nepřímou.

V čem tedy spočíval rozdíl mezi otázkami? Lze-li smysl řečnické otázky chápat jako oznamovací větu, nežádá si taková otázka odpovědi, nýbrž navázání jiného druhu, pokračování, akci, nikoli reakci. Řečnickou otázku je zde tedy třeba chápat jako otázku, která se klade v rámci řečnického projevu. Klade se posluchači, spíše než dotazovanému. Každá otázka položená na Foru se tak stává otázkou řečnickou v širším slova smyslu, protože se stává součástí politického řečnictví, politického projevu v senátu, před shromážděním, zkrátka před občany. Odpovědí na takovou otázku je jednání – rozhodnutí, zákon, bitva.

Nejen v Římě, ale i v temných hvozdech barbarika, si lze takovou otázku položit: Jak dlouho ještě...? Rozdíl ale nebude jen v místě jejího pokládání. Zatímco římská řečnická otázka měla vyvolat akci, řečnická otázka česká se obecně chápe jako otázka, na kterou všichni znají odpověď, všichni dopředu vědí, jak na ni reagovat. Položíme-li si tedy například otázku, jak dlouho ještě budete zneužívat, pane Zemane, naší trpělivosti? můžeme si rovnou odpovědět: Minimálně do roku 2018. Odpočítáváme to ostatně všichni na internetu (http://www.zemancountdown.cz/).

Latina nám, ať se to M. Z. líbí nebo ne, umožňuje nahlédnout jiný způsob, jak chápat řečnickou otázku, jak namísto reakce přistoupit k akci. Díky latině se můžeme vrátit k římské republice, pojmout otázku jako řečnickou v římském slova smyslu, odpovědět na otázku jednáním. Ptám se tedy, ministři, zaplatíme tomu pánovi jeho letenku do Moskvy? A jestli, co tak jednosměrnou?