Hlavní informace
narod-proti-lidem-causa-falklandy
Por. Lowcay, Port-Louis na Falklandech, 1838-39. Výřez. wikipedia.org.

Národ proti lidem: Causa Falklandy

Falklandy jsou nám sice geograficky vzdálené, problém, na který jejich záležitost poukazuje, se nás ale přesto dotýká. Jde totiž o kolizi dvou velkých příběhů, práva na sebeurčení národů a lidských práv.

Výbor OSN pro dekolonizaci 26. června vyzval Velkou Británii a Argentinu, aby zasedl k jednáním o budoucnosti Falkland. K výzvě se rychle připojila jedna z vyzvaných stran, totiž Argentina. Sami obyvatelé Falkland, jichž je celkem 2932, si přitom loni zorganizovali referendum, v nemž jich 1513 hlasovalo pro to, aby ostrovy zůstaly britské a 3 byli pro připojení k Argentině. To je až zarážející jednohlasnost, když běžná statistická chyba je u daného počtu hlasujících přibližně 45 hlasů. Z tohoto hlediska podporuje argentinský nárok na ostrovech „méně než nikdo.“

Je třeba se ptát. Kde se tedy bere nárok Argentiny na tyto ostrovy, jejichž obyvatelé nechtějí o Argentině ani slyšet? A kde se bere ta podivná podpora ze strany komise OSN? Především pak, co je to právo národů na sebeurčení, kde se takové právo, na němž stále bazírují mnohé státy i mimo Argentinu, bere a je vlastně tohle právo právem? Tedy, je právo národů silnější, podstatnější než práva člověka?

Británie a Argentina vedou o ostrovy spory přibližně od té doby, co Argentina (ještě jako Sjednocené provincie Rio de la Plata) začala existovat. Obyvatelstvo ostrovů se mezi tím různě měnilo. Dnes tam žijí skoro samí Skoti a Velšané, kteří se na Falklandy nastěhovali v roce 1833 spolu s britskou námořní základnou, která byla mimochodem zřízena krátce po zátahu na americké bukanýry pod vedením plukovníka Davida Jewetta, užívající argentinské koncese a vlajky, k nimž také nárok argentiny sahá. Skotové ani Velšané se na pobyt v Argentině nějak necítí. Podle Argentinců je to přitom důsledkem přísné britské imigrační politiky, která má za cíl právě zabránit přílivu obyvatel z jihoamerického kontinentu, kteří by se třeba cítili víc jako Argentinci, než ostrované současní. To už je samo o sobě jen dalším dokladem toho, jakou podivností je právo, kterého se Argentina v případě Falkland dovolává. Právo (hypotetických) imigrantů do Británie odhlasovat si připojení zpět k zemi ze které (pravděpodobně jako obvykle – i když zde jen hypoteticky – z ekonomických důvodů, pokud tedy nepočítáme s účelovou „hlasovací imigrací“) zrovna emigrovali. Kolik obyvatel jižního Los Angeles by asi chtělo připojení k Mexiku? Kolik obyvatel berlínského Kreuzbergu by chtělo, aby byla jejich čtvrť napříště součástí Turecka?

Právo na ostrovy, kterého se dovolává Argentina, podporují na samotných Falklandech tři lidé a potom (údajně, máme-li předpokládat to, co Argentinci) zástupy hypotetických imigrantů. Kromě toho toto právo ale podporuje také uvedená komise OSN. Ta vznikla v roce 1961, rok po té, co nezávislost získala většina států Afriky. Základem komise je takzvaná deklarace dekolonizace, která zaručuje poněkud povšechně národům právo na sebeurčení. Na základě této deklarace se za protiprávní, i když ne příliš zřejmým způsobem, považuje existence závislých území. Těch se dnes počítá 17, včetně Falkland či Gibraltaru, a to celkem nehledě na to, co si o tom jejich obyvatelé myslí. Ostatně, není ani příliš divu. Stačí se podívat, jaká že společnost se sešla v oné komisi. Jejími členy jsou zástupci 24 států, a to: Antiguy a Barbudy, Bolívie, Chile, Číny, Konga, Pobřeží slonoviny, Kuby, Dominiky, Ekvádoru, Etiopie, Fidži, Grenady, Indie, Indonésie, Íránu, Iráku, Mali, Nikaraguy, Papuy-Nové Guiney, Ruska, Svatého Kryštofa a Nevise, Svaté Lucie, Svatého Vincenta a Grenadin, Sierry Leone, Sýrie, Východního Timoru, Tunisu, Tanzánie a Venezuely.

Jen letmý pohled na složení komise tedy napoví, že se nejedná o vlády, které by si eventuálně na sebou nárokovaných, nebo dokonce sebou ovládaných, územích mohly případně přát hlasování obyvatel o připojení k Británii. Stačí už jen, kolik jejich obyvatel se k Británii každoročně připojuje individuálně. Ani v jiném směru se o veliké přátele Velké Británie nejedná.

Někoho by tak snad mohla překvapit jen situační neúcta Ruska, které jinak rádo referenda různě organizuje, k hlasování obyvatel Falkland. Jenže, a to se právě týká poslední z našich otázek, Falklandy přece už k Británii náležejí a v referendu si jejich obyvatelé odhlasovali zachování takového stavu. Rusové naopak zásadně neorganizují referenda o změnách suverenity na svých vlastních územích, což mimochodem možná leccos napoví i o tom, co si argentinští pohlaváři snad představují pod tou svou hypotetickou „imigrací“ na Falklandy.

Británie každopádně neplánuje na takové triky skočit, jako už na ně neskočila před dvaceti lety, kdy byly dokonce podpořeny argentinskou invazí. Pokud to jednou Argentincům nestačilo, povede s nimi válku znovu. A pokud lidská práva převažují nad právy národů, pak také povede válku spravedlivou. Z toho ale plyne také to, že mnohé dekolonizace byly v tom případě nespravedlivé, protože se místních obyvatel nikdo neptal, zda chtějí být například obyvateli britského impéria či některého samostatného státu, nebo na jejich názor dokonce nebyl brán zřetel, tak jako v případě Kašmířanů nebo obyvatel Francouzské Indie (kteří chtěli zůstat spojeni s Británií a Francií). Tolik tedy získáváme pro historii – další křivdy. Pro současnost z celé věci plyne přinejmenším, že je třeba si vybrat, zda jsou důležitá práva lidí, nebo práva národů, protože ta se ve výsledku vylučují.

Konkrétně pak falklandský konflikt lidí s národem může ukázat i odlišnost například v chápání záležitostí Srbska či Ukrajiny v Rusku a na Západě, nemluvě o pro mnohé nepříjemných úvahách o Sudetech a odsunu. Zkrátka, Falklandy jsou nám sice geograficky vzdálené, problém, na který jejich záležitost poukazuje, se nás ale přesto dotýká.

 

Další informace

Glosy

  • Kudy z nudy?

    Potíž je v tom, že nevíme opravdu nic. Jistě, snažíme se pochopit, nahlédnout hlouběji do problémů, do výbojů si troufáme na mnohý způsob, skutečností ovšem zůstává, že jsme zoufale nevědomí o...

  • Projev jak ze slučovacího sjezdu ANO, KSČM a části ČSSD

    Žít svobodně ve svobodné společnosti by měl být úplný základ naší existence. Svoboda je nedělitelná, ta buď je, anebo není. Auto může jet na půl plynu, ale půl svobody a půl nesvobody již svobodou...

  • Kam se to řítíme? Viděno z Ameriky

    Jsem na druhé straně zeměkoule a přemýšlím, někdy jako romantik, někdy cynik, ale také jako optimista (u vás se říká „sluníčkář“), jak to s námi na této ze­mičce dopadá. V roce 1975 jsem se...

  • Nemáme architekturu, jenom „konstrukce“

    Mně by vlastně ani v zásadě nevadilo, kdyby se tu a tam bouralo něco historicky cenného (s logickým omezením samozřejmě), ale vadí mi, že dnešní doba není schopna ničím adekvátně cenným to...

  • Kavárna POTMĚ s nevidomými kavárníky vyráží na turné po Česku

    Unikátní mobilní Kavárna POTMĚ, ve které obsluhují nevidomí kavárníci na palubě zatemněného autobusu, zaparkuje už v sobotu v sobotu 19. května před budovou Českého rozhlasu na Vinohradské ulici v...

  • Potřebujeme idejí,

    živých a velikých idejí a nebudeme malí (TGM) Cituji z článku prof. Dvořákové Myslet kriticky a v souvislostech, který vyšel v posledních Listech: „…Chci upozornit na zajímavý přístup k uchopení...

  • Koprofil v demisi na postu ministra kultury

    Reakce na reakci D. Bartoně[1] na článek J. Čulíka v Britských listech o grantové komisi ministerstva kultury.[2] Půjčit a přečíst si Obratník raka počátkem sedmdesátých let, ještě k tomu ve...

  • Rehabilitace Vlasovců?

    Foldyna se Semelovou oslavili tradičně 7.5., s obchodními dealery firmy Harley & Davidson pro Asii, osvobození Prahy armádou generála Vlasova. Symbolicky vykonali tryznu za padlé Vlasovce na...

Další informace

Nový život výstav

    krizek

Podporují nás:

2018-01-30 Logo KJ font-numbers-colour

Partneři:

logo pozadi cervena Puvodni-staticke-logo-bile-pozadi casablanca logoudalostireflexespolecnost-j-chart-for-good-logo1Xantypacd12 8DeSYo4 HLIDACIPESlogoFINALv6 2016-10-02 Logo RR 2016 1

logo big