Gratulacje Polska! (Gratulace Polsku!)

Dalo by se mluvit o úspěchu polské diplomacie. Výroky polského ministra zahraničí Radosława Sikorského jsou sledovány v celé Evropě. Prestižní časopis Foreign Policy ho dokonce zařadil mezi 100 světových osobností s vizí (100 Top Global Thinkers) a Matt Shearman v internetovém časopise Europe and me mluví o Polsku jako o novém motoru Evropy. Tradiční dvojice Francie a Německo by tedy mohla být do budoucna nahrazena koalicí Německo-Polsko. 

Nejprve se podívejme na současné postoje Polska vůči EU. Polsko se chová v krizi eura, jakoby samo společnou měnu již mělo, stojí o více spolupráce a integrace, sází na silnější, sjednocenější Evropu. Zvolilo tedy opačnou cestu než Česká republika. V nejnovějším čísle týdeníku Respekt píší Martin M. Šimečka a Jiří Sobota: „Dnes je jasné, že Češi podobně jako Britové vsadili na špatného koně. Vše změnila finanční krize, recese a krize společné měny, která nyní žene evropské jádro v pudu sebezáchovy k federaci.“ Poláci se „stali tahouny evropské integrace, protože ji – kromě přílivu peněz z eurofondů - pochopili jako důležitý geopolitický nástroj ve vztazích s Ruskem.“ (Respekt, 31.12.2012, str.16). Pokud tedy vznikne užší jádro evropské integrace, Polsko bude přitom a bude vyjednávat o podmínkách.

Polský zájem setrvat v EU a přijmout euro vychází mimo jiné z bilance vzájemného obchodu: 80% polského vývozu jde do EU a 60% dovozu z EU pochází. I přes škrty ve fondech soudržnosti, jejichž je Polsko hlavním příjemcem, zůstává tato finanční podpora důležitým aspektem. Polsko má navíc, vzhledem ke své velikosti a populaci významné slovo při jednáních Rady ministrů, což ještě umocňuje jeho snahu podílet se na vytváření nových pravidel.    

   
Polský pro-aktivní postoj ztělesňuje ministr zahraničí Radosław Sikorski. Představme si v kostce jeho životní dráhu. Sikorski studoval v 80. letech politologii, filosofii a ekonomii na Oxfordské univerzitě, britský euroskepticismus mu ale rozhodně není blízký. Pracoval také jako zpravodaj několika anglofonních novin, například The Sunday Telegraph a v roce 1987 získal cenu World Press Photo. Od začátku 90. let se věnuje politice. Působil mimo jiné jako ministr obrany v Kaczyńského vládě (2005-2007) a od roku 2007 je ministrem zahraničních věcí v kabinetu Donalda Tuska.

K ilustraci polské evropské politiky poslouží Sikorského dva vlivné projevy, v Berlíně v listopadu 2011 a na zámku Blenheim nedaleko Oxfordu v září 2012, které se oba ocitly na titulních stranách evropských periodik. První z projevů přednesl Sikorski pro Německou společnost pro zahraniční záležitosti 28. listopadu 2011 v Berlíně. Nejcitovanějším výrokem se stala Sikorského obava z kolapsu eurozóny a nedostatečné aktivity Německa v krizi: „Máme na výběr mezi hlubší integrací a kolapsem eurozóny. […] Budu pravděpodobně historicky první polský ministr zahraničí, když řeknu, že se méně obávám moci Německa, než se začínám obávat německé pasivity.“ (Celý projev je v anglickém přepisu k přečtení zde).

Sikorski vyzdvihl dva hlavní pilíře Evropské spolupráce: zodpovědnost a solidarita. Podpořil návrh fiskální unie, kterou by bylo obtížné zablokovat politickými tlaky a kde se Evropská Centrální banka stává věřitelem poslední instance. Jeho návrh také obsahoval jednotné panevropské kandidáty do Evropského parlamentu, přímou volbu prezidenta EU a menší počet komisařů. 
V neposlední řadě Sikorski požadoval, aby Německo uznalo, že:

1) Německo nejvíc získává ze současných pravidel a proto má největší povinnost je udržet.
2) Není nevinnou obětí marnotratnosti ostatních, protože také porušilo limity z Paktu růstu a stability.
3) Díky krizi si Německo půjčuje levněji.
4) Pokud se zhroutí ekonomiky sousedních států, také tím utrpí.
5) Úplný kolaps představuje větší riziko než inflace.
6) Vzhledem ke své velikosti a historii má Německo specifickou zodpovědnost na udržení míru a demokracie na kontinentu.
(detailní rozbor zde.)

Necelý rok poté, 21. září 2012, promluvil Sikorski v Paláci Blenheim poblíž Oxfordu u příležitosti Konference Oxford Analytica “Global Horizons.“ Apeluje na Británii, aby setrvala v Evropské unii. Řekl, že Polsko od ní očekává, že bude protiváhou zastánců řízené ekonomiky v rámci EU. Vyjmenoval přínosy Británie do EU v podobě myšlenky jednotného trhu a většinově užívané angličtiny. Mohla by také vést Evropskou politiku obrany. Následně Sikorski vyvracel osm mýtů o Unii, které používají britští euroskeptici. Poukázal například na to, že státy, jako je Norsko, těží sice z jednotného trhu, přispívají ale také do fondů soudržnosti a norský příspěvek převyšuje v současnosti ten britský. Sikorski prohlásil, že Polsko nebude Británii napomáhat v paralyzování Evropy, a pokud se země vyčlení z evropské spolupráce, ostatní budou v integraci pokračovat bez ní. 
(celý přepis v angličtině, k nahlédnutí zde.)      

Ve svých dvou projevech Sikorski potvrdil své prominentní místo v debatě o budoucnosti Evropy. Gratulacje mu tedy náleží za jeho odhodlání vést aktivní pro-evropskou politiku v čase, kdy se tato jeví jako méně atraktivní. 

15. 1. 2013