Lhát se nemá

Lhát se nemá, ale kandidát na slovenského prezidenta a současný premiér Robert Fico si to nějak neuvědomil. Ve svém předvolebním videu tvrdí, že je pokorný katolík, podstoupil křest, svaté přijímání a dokonce i biřmování. Nedlouho poté zjistil slovenský deník SME, že Fico měl v přihlášce o vstup do KSČ z roku 1984 napsané jiné stanovisko - že je zapřisáhlý ateista. Dokládá to i naskenovaná přihláška do strany.

Jistě si vzpomenete na říjen minulého roku, kdy byl Michal Hašek pozván do diskusního pořadu Interview Daniely Drtinové na ČT24. Měli jsme se od něj dozvědět, jak to bylo s údajnou schůzkou u prezidenta v Lánech během sobotního večera po volbách. Hašek řekl opakovaně, že schůzka je fáma a nikdy se neuskutečnila. Asi v půlce pořadu byl však režií poskytnut materiál, na kterém Milan Chovanec (který se měl také účastnit schůzky) sdělil, že proběhla. Hašek po tomto výroku doslova znehybněl a do konce pořadu působil velmi nejistě, rozhodně ne jako sebevědomý politik, jak ho všichni známe. Skupina „pučistů" se na druhý den k setkání s hlavou státu přiznala. A až na Milana Chovance, který se stal ministrem vnitra, všichni opustili vrcholné funkce v sociální demokracii.

Podobných příkladů by bylo možné jmenovat více. Důležité je, že v obou případech to byla média, která poukázala na chybnost nebo zásadní zkreslení výroků a tím potvrdila jednu ze svých funkcí. Samozřejmě nelze podporovat něčí záměrné očerňování či naopak psaní v něčí prospěch, ať už by se to týkalo politiků nebo koholiv jiného.

Pokud by novináři neplnili svou práci a nezveřejňovali takovéhle „důkazní materiály", zmizel by tzv. kontrolní mechanismus – pokud by se například média nezajímala o schůzku v Lánech, Michal Hašek by možná Bohuslava Sobotku opravdu zbavil postavení kandidáta na premiéra.

Proto by se česká média měla zaměřit na novou vládu, a to ze dvou důvodů. Prvním je ten, že přichází nový kabinet a jistě by se mělo mapovat složení vlády, minulost jednotlivích ministrů, zda se za nimi neskrývá něco podezřelého atd. Druhým je osoba Andreje Babiše, coby majitele Agrofertu, vydavatelství Mafra, ministra financí a vicepremiéra. Aniž by šlo jen o to ho kritizovat nebo obviňovat, když se ještě ani k práci v rezortu pořádně nedostal. Jisté riziko střetu zájmů u něj zkrátka je. Proto by měl být pod neustálým drobnohledem novinářů. Navíc se také časem ukáže, s jakou zaujatostí o něm budou psát ty deníky, jež vlastní (MF DNES, Lidové noviny a Metro).

Už delší dobu tu existuje studentský projekt demagog.cz, který mapuje a ověřuje výroky politiků z politických debat. Je pravda, že je to malá kapka v moři, ale něco to je a je tomu třeba přát úspěch.

Pokud jde o Fica, těžko říct, jak se spor okolo jeho víry vyvine. Určitě by se ale neměl stát prezidentem člověk, který vstoupil do KSČ a poté o sobě tvrdí, jaký je křesťan. Další otázkou je, kolik získá po této aféře Robert Fico hlasů. Jistě, do voleb je daleko a problém může vyšumět. Osobně bych se ale ani jemu zvolení nedivil, protože o Miloši Zemanovi se také vědělo, jaké skandály proběhly za jeho premiérování, jaké bylo období takzvané opoziční smlouvy nebo jak očerňující kampaň použil proti svému soupeři Karlu Schwarzenbergovi. Přesto Zeman dostal o deset procent více než jeho protikandidát. Nedivil bych se, kdyby se na Slovensku český případ zopakoval.