TPL_ESW_EASYPEASY_MAIN_CONTENT
konec-ruskeho-imperia-na-dohled
Výřez z obrazu Vasilije Surikova Jermakovo dobývání Sibiře. Wikimedia Commons.

Konec Ruského impéria na dohled?

Rusko je posledním přežívajícím koloniálním impériem. Británie i Francie, které ho původně v úsilí o porobení co největšího počtu národů hravě předběhly a které tak zabíraly valnou část zeměkoule ještě v docela nedávné době, o tato svá panství nenávratně přišly. Nemohlo to být jinak, třebaže se, zejména Francouzi, do takového vývoje zvláště nehrnuli. Důvodem rozpadu jejich říší byla jednak obecně uznávaná neúnosnost celého podniku, který se mnohokrát znemožnil. Ať už vzpomeneme hanebné chování Britů v Amritsaru, které v krvi utopilo veškeré zbytky resentimentu po jejich impériu v Indii, nebo neméně otřesné a dlouho důsledně utajované masakry a koncentrační tábory v Keni. Nebo v případě Francouzů neslýchanou kolaboraci jejich koloniálních úředníků s Japonci, následovanou ještě nepochopitelnější kampaní ničení vietnamského kulturního dědictví a provázenou naprostou neschopností vojensky předvést víc než čistý terorismus v Indočíně i Alžíru. Tyhle kusy nestoudnosti jsou jistě děsné, spíše než za příčiny rozpadu jejich panství je ale můžeme považovat už za jeho projevy.

Co skutečně položilo obě světové říše byla hospodářská neúnosnost jejich existence a divergence ekonomických zájmů metropolí a porobených zemí, stejně jako tomu bylo v případě Spojených států a jejich osamostatnění. Indii Britové po celé století drželi ve spáru solného monopolu. Proto Gándhí uskutečnil svůj solný pochod, při kterém nabral do dlaně vodu z moře a přinesl si ji na břeh do Indie, čímž britský státní monopol narušil. To bylo jeho Pití čaje a za to byl také podle britského práva uvržen do vězení, aby z něj vyšel jako osvoboditel národa, který se i díky němu zbavil ekonomické pijavice na opačné polokouli. Celá moc koloniálních říší původně spočívala v tom, že porobené země dodávaly produkty primárního sektoru, zemědělství a těžby, tedy produkty s nízkou přidanou hodnotou, ke zpracování do metropole, která jim za to monopolně dodávala produkty průmyslové za nehorázné ceny a uměle je tak držela v zaostalosti, což se nejlépe ukazuje nejen na srovnání s vývojem pozdějším, třeba v Indii, ale hlavně s národy, které byly dobra bílého muže a jeho „břemene“ ušetřeny – Japonskem a Persií. Koloniální nadvláda byla udržitelná, ale jen dokud pro produkty primárního sektoru nebyl lepší odbyt, tedy dokud trh nezačal vynucovat změnu uspořádání a impéria se mu nestala překážkou. Konkrétně asi do přelomu sedmdesátých a osmdesátých let devatenáctého století, kdy začala nabírat na síle národně-osvobozenecká hnutí a mohutně se vzmáhalo samostatné a industrializující se Japonsko. Totiž do doby, kdy byly evropské metropole konečně a napořád předstiženy Spojenými státy a vznikly tak světové trhy.

Jak už bylo řečeno, poslední koloniální říší, která přežila do našich dob, je Rusko. Jako stát vzniklo tím, že se několik evropských oblastí vymanilo z asijského panství a přestalo platit výpalné chánům upadající Zlaté hordy. Od dobytí Kazaně stála ruská říše na jednoduchém geograficko-ekonomickém principu, totiž na své západovýchodní ose, která se v podivně transformované podobě nachází také v ruské kultuře jako rozpor mezi zapadnictvím a slavjanofilstvím (mohlo by se říci, v sublimované podobě; slavjanofilství je totiž „vostočnictví“ obohacené o etnické majetnictví, imperialismus včetně kultu monomacha, a současně často o více či méně otevřenou ideologii rasové nadřazenosti Rusů vůči porobeným asijským i evropským národům). V hospodářském smyslu západovýchodní osa Ruska spočívá v mnohasetletém uspořádání, v němž se západní ruská metropolitní oblast intenzifikovala tempem, odpovídajícím rozpínání říše na východ. Prostě proto, že rostl objem bohatství, dobývaného na východě. Ve chvíli, kdy se Rusko zastavilo o Japonsko, zhroutilo se v revoluci. To byla první ruská krize existence, po které mělo impérium díky únavě svých soupeřů ze Světové války dostat druhou šanci. Západovýchodní hospodářská osa mezitím dostala ocelový kabát a stala se z ní transsibiřská magistrála. Během revoluce se Rusko jako takové rozpadlo na dva obrovské mocenské útvary, bolševické Rusko na západě a Kolčakovu říši v orientě. Jistě, odpadl kdo mohl i jinde. Například Ukrajina a Pobaltí, kterému to až do Stalinova paktu s Hitlerem i vydrželo. Řeč je ale o Rusku samém a o jeho vnitřním členění, ne o národech, které za ruský majetek považují v Kremlu.

Druhá světová válka přinesla vznik průmyslových kombinátů v těžebních centrech ruského orientálního panství. Komplexní závislost poválečného hospodářství na fosilních palivech přinesla novou formu ruského panství v Evropě, jejíž podstatou byla rychle se roztahující chapadla energovodů v porobených zemích. Ruský východ, řídce zalidněný, ale zato produkující suroviny, dodávané přes ruský západ do východní Evropy, se tak nenápadně stal zdrojem ruské moci. Ruská pozice na energetických trzích v Evropě byla jednoduchá – pokud ne přímo monopolní, pak určitě naprosto dominantní. Proto jednou z prvních věcí, která se udělala ještě za ČSFR, byla přípojka na Ingolstadt, aby nám Rus nemohl hrozit zavřením kohoutku. Nezávislost úplná z toho ale ještě nebyla, protože až donedávna nebyl nikdo kromě Ruska do našeho regionu schopen dodat vůbec ono množství plynu, které si žádá zdejší běžný provoz.

To se ale teď mění. S rozmachem těžby z nových zdrojů se Spojené státy, jinak i největší světový odběratel, staly během loňského roku nejen energeticky nezávislými, ale dokonce exportéry energetických surovin. Totéž se v případě plynu týká Austrálie, kde se staví nový obří terminál pro tankery na zkapalněný plyn, který se bude dodávat na světové trhy a logicky hlavně do Asie, jejíž spotřeba ještě nějakou dobu nutně poroste. Kvůli tomu se chystá i zcela nová třída tankerů. S infrastrukturou poprvé postupně vzniká s energetickými surovinami skutečný světový trh. Ze strany Američanů můžeme po ruských extempore tohoto roku očekávat výrazné urychlení výstavby takových terminálů v Evropě, jejichž význam se může v krajním případě podobat leteckému mostu pro Berlín. Komodity se tak budou brzy moci pohybovat na trhu volně, omezovány do budoucna jen poptávkou. Nemluvě o navyšování těžby v Evropě samé.

Co to znamená pro Rusko? Z vnějšku to, že se z monopolního dodavatele životně důležité komodity stává jedním z dodavatelů produktu primárního sektoru, tedy produktu s nízkou přidanou hodnotou, na volném trhu. Ruská projekce moci trubkami energovodů se tedy obrátila v závislost Ruska na trzích, na které chce své energetické suroviny prodat. Proto určitě brzy dostaví pozastavené energovody do Číny. Teprve teď je skutečně Horní Voltou s jadernými zbraněmi, jejíž výhružky se musejí zastavit na hranicích NATO a která nemá nejen čím svou agresivní politiku podepřít, ale vlastně k ní nemá do budoucna ani skutečný důvod. Z hopodářsko-politického hlediska je totiž na jednu stranu možné chápat energovody jako zbraně ruské imperiální politiky, stejně tak lze ale na druhou stranu ruskou imperiální politiku považovat hlavně za úsilí o zajištění odbytu. Proto ostatně i ona hysterická ruská kampaň posledních měsíců. Nejdříve dílčí úspěch v podobě udržení diktátora v Sýrii a tím zastavení plánů francouzsko-arabského konsorcia na výstavbu plynovodu z Emirátů s terminálem v Sýrii a diverzifikaci zdrojů plynu ve Středomoří a východní Evropě. Teď postup vůči Ukrajině. Ruské běsnění je průvodním znakem rozpadu mocenského schematu, podobně jako britská střelba kulomety do pokojného davu v Amritsaru nebo francouzské masakry v Alžíru a demolice pagody na jezeře Hoan Kiem, kterou Vietnamci později zrekonstruovali.

Zevnitř pak změněná situace a vznik světového trhu s energetickými surovinami znamená divergenci ekonomických zájmů a vazeb mezi historickou západní ruskou metropolitní oblastí a východní koloniální říší. Hranice mezi oběma se už jednou na mapě světa objevila. Byla to hranice mezi panstvím bolševiků a Kolčakovým impériem. Ta vzešla jen z revolučního chaosu a rychle zase zmizela. Dnes jde ale zaprvé o to, že je to západní Rusko, které je ovládáno ruským orientem, protože moc oligarchů leží v liduprázdném sibiřském permafrostu. To je poprvé od dobytí Kazaně, co se zase západovýchodní osa ruské moci přetočila na směr východozápadní. Za další se oligarchická energetická impéria dostanou rychle do totální závislosti na hlavním odběrateli na otevřeném světovém trhu, tak jako jsou banánové republiky zcela závislé na amerických jedlících a ne naopak. To tedy znamená, do závislosti na Číně, kterou urychlí a prohloubí i případné hospodářské sankce Západu. Pokud se Rusko dostane do vážných rozpočtových problémů, bude muset privatizovat zbylé státní podíly. Číňané pak, stejně jako v Africe, zaplatí cokoliv za zajištění zdrojů. Jejich kolonizace Sibiře je jen otázkou času.

Když se dnes Putin upíná k Šanghajské organizaci spolupráce, je to už, jako by si jel pro jarlyk. Ruská fantasie o rovné spolupráci s Čínou (v ruské fantasijní řeči to znamená nadvládu Moskvy, tak jako princip suverenity států znamená v téhle řeči přirozené ruské právo posílat vojáčky kamkoliv, kde jim je Američan hned nezastřelí) svědčí jen o nedostatku chápání rozměrů obou zemí. Rusko je roztažené po celé polokouli, ale lidí v něm je jako v nějaké čínské provincii. Nemluvě o tom, že kromě bomb dělají snad jenom ty suroviny, za které dostávájí od Číňanů počítače, mobily, oblečení. Podobně jako kdysi Indové od Britů. Samo udržování celistvosti Ruska je tak zajišťováním jeho cesty pod čínské panství. Pro ruský orient je to cesta nezvratná a nutná. Bude to naopak ruský západ, který se dřív nebo později nadvládě orientu vzepře, odmítne sibiřským chánům dál platit výpalné, v přeneseném i doslovném smyslu, a konečně se rozhodne stát se západní zemí, protože osa moci západ-východ, která živila jeho nerozhodnost, je pryč. Rusko se následkem své ekonomické nesmyslnosti v nových podmínkách časem rozpadne na vnitřní hranici kdesi v západosibiřských mokřadech. Jen aby to někdo v Kremlu nechtěl hned a s ohňostrojem.

 

TPL_ESW_EASYPEASY_ADDITIONAL_INFORMATION

Glosy

  • Trpíte taky idiosynkrazií?

    Jiří Stránský

    Všechny vás zdravím v příjemně ochlazeném podvečeru. Před chvílí jsem vypnul televizor, což v poslední době dělám čím dál častěji: nejsem už ochoten přistoupit na řeči žen a mužů, na nichž poznám ještě...

  • Hanět člověka, počátek vraždy

    Radio Vaticana

    Papež František při ranní mši v kapli Domu sv. Marty komentoval evangelium (Mt 5,20-26), kde stojí: »Dohodni se rychle se svým protivníkem, dokud jsi s ním na cestě, aby tě tvůj protivník...

  • Proč To komentovat?

    Pavlína Havlová

    Vydavatel Přítomnosti M. J. Stránský se ke spálení červených trenýrek na Hradě sice vyslovil poněkud expresivně, jeho glosa však plně koresponduje s úvahou, kterou jemnější formou vyjádřil na svém...

  • Ten blbec četl moji glosu v Přítomnosti

    Martin Jan Stránský

    Ten blbec na Hradě četl moji glosu v Přítomnosti!! (viz odkaz níže) Nejen to, dokonce se rozhodl pro mimořádné gesto. Nemohl jsem tomu uvěřit, tak jsem musel zhlédnout video z této události...

  • Mají se Nové pořádky čeho bát?

    Bohumil Doležal

    Volební průzkum agentury Kantar TNS z 10. června t.r. (Volební model pro volby do Poslanecké sněmovny) se na první pohled nijak nápadně neliší od toho, co dosud přinesly jiné agentury. Výrazně (s...

  • Národ idiotů?

    Martin Jan Stránský

    Na nedávném sjezdu na Žofíně se Miloš Zeman opět vyřádil v rámci kauzy Peroutkova článku „Hitler je gentleman.“  Jeho výlet do zaplevelené zahrady vlastní děravé paměti pokračoval přes vlastní...

  • Malá, blbá, ale naše

    Petr Schwarz

    Ostře sledovaný bude – i kvůli kauze Čapí hnízdo – post ministra spravedlnosti, na který podle svých slov Babiš zvažuje dva kandidáty. Podle zákulisních hlasů má být jedním z těchto kandidátů do...

  • V šílícím světě

    Ladislav Heryán

    Celou republikou nedávno cloumala kauza nechvalně proslaveného divadelního představení, ve kterém údajně „Ježíš znásilní muslimku“. Jak potom řekne Tomáš Halík, vlastně to nakonec ani nebyla...

Podporují nás:

                                                      30 05 2018 KJ                 30 05 2018 Uprazeno

Partneři:

logo pozadi cervena udalostiart-for-good-logo1Xantypacd12 8DeSYo4 HLIDACIPESlogoFINALv6 2016-10-02 Logo RR 2016 1

logo big