Hlavní informace
agresor
Výřez z nášivky 527 cvičné stíhací perutě "Agresoři". Wikimedia Commons.

Agresor

Agresorem se rozumí ten, kdo je viníkem války. Dějiny znají agresorů řadu. Jen v posledním století si vzpomeneme na několik nepochybných. Hitler, například. Nebo Saddám. To byli agresoři par excellence, k jakým se málokdo snaží přirovnat. Nepotřebujeme ani Hegela, abychom se mohli podílet na známém pořekadle, že dějiny píší vítězové. Pokud tomu tak je, a nic nenasvědčuje opaku, pak je tedy pochopitelné jednak to, že se hovoří například o americké agresi ve Vietnamu. Američané tam zkrátka prohráli. Stejně tak se má obecně za to, že První světovou válku rozpoutala německá rozpínavost, ačkoliv skutečnost je taková, že to byla Francie a Británie, kdo vyhlásil válku Německu a ne naopak. Ona se nám taky už dost mísí s tou druhou válkou. Agresorů je zkrátka mnoho a různí agresoři se liší měřítkem agrese. Amerika byla agresorem ve Vietnamu, ale ne ve Studené válce a ve větším měřítku byla její malá vietnamská agrese součástí série zadržovacích válek, které měly za cíl zastavit agresi sovětskou. Takže nakonec z toho USA vyšly dobře. Meta-agresorem ve Vietnamu byl SSSR.

Status agresora může být buďto znám až na základě výsledku, tedy podle toho, kdo válku vyhraje, jako v případě Vietnamu, za který si Američané vysloužili ono renomé ve chvíli, kdy se jim tam přestalo dařit (hlavně ve Francii, protože Francouzi nejlépe věděli, jak se ve Vietnamu pozná agresor). V jiných případech se ale stává, že je agresor znám okamžitě. Tak například když Hitler přepadl Polsko, jednalo se nepochybně o akt agrese. Stejně jako dříve, když Rakousko-Uhersko vyhlásilo válku Srbsku, ač důvody k jejímu vyhlášení byly přesně tytéž, jako pozdější důvod americké invaze do Afghánistánu – Srbsko odmítlo vydat teroristy. To ale agrese nebyla, šlo naopak o obranu včetně uplatnění Washingtonské smlouvy. Agresorem byl Afghánistán, konkrétně Taliban. Hitler je ovšem symbolem agresora vůbec, když dokázal vytvořit o tomto svém statutu konsensus mezi USA a SSSR.

Jestliže dějiny píší vítězové a pokud je tomu tak, že status agresora znají i současné dějiny, pak logickým závěrem takového vzorce je, že agresorem v současnosti je ten, kdo válku prohraje. Protože je důležité měřitko, zaměřme se na něj v případě Putinova Ruska. V měřítku Krymu a východní Ukrajiny si Rusko nárokuje právo na vojenský zásah tím, že tamní ruská populace je prý ohrožena jakousi možnou agresí ze strany jakýchsi prý se tam vyskytujících nacionalistů. Měřítko, do kterého chce Kreml věc stavět, je tedy měřítkem místního rozbroje. Zbytek světa naopak považuje to, co se děje, za akt ruské agrese nejen proti Ukrajině, ale proti mezinárodnímu právu, na kterém stojí OSN a celé pohitlerovské uspořádání světa. Měřítko se tedy liší. I kdyby někdo mimo Kreml věřil, že Rusové chtějí bránit agresi nacionalistů na Krymu, nic to nemění na tom, že svět chce zabránit ruské agresi na zeměkouli.

Podobností s Hitlerem není málo. Co se Putinovi již podařilo je například nasazení vojáků bez označení příslušnosti. Úplně to samé udělal Hitler, když se Němci v přestrojení vydávali za Poláky, aby pak nacistická propaganda mohla tvrdit, že Německo odpovídá na chystanou polskou agresi. To, že se Hitler oháněl údajnou připravovanou polskou agresí mu moc nepomohlo. Že je agresorem Německo bylo už v tu chvíli každému jasné (i když Rusku se to ještě docela hodilo). Tím ale věc nekončí. Čeho především Hitler dosáhl, ač až o něco později, byl konsensus mezi budoucími světovými mocnostmi – USA a SSSR – na tom, že agresorem je on a jeho kumpáni. G7 už se dnes rozhodla, že je zase G7 a ne G8. Teď si počkejme na konsensus mezi USA a Čínou. Pak už to bude jasné i Putinovi.

 

Další informace

Glosy

  • I zvířata mají citový život

    Podivuhodný svět jiné přírody v podání německého lesníka Petera Wohllebena pokračuje. Tentokrát se autor světového knižního bestselleru Tajný život stromů, na nějž jsme upozornili glosou s názvem...

  • Politická situace: Kolik je vlastně hodin?

    Jaký čas vlastně ukazuje politický orloj České republiky? Obvyklá odpověď zní: „Je za pět minut dvanáct“. Naposled s ní přišli aktivisté z „Milionu chvilek pro demokracii“. Není to nic...

  • 6. DODATEK ÚSTAVY ČESKÉ REPUBLIKY

    Předseda Ústavního soudu Rychetský oživil dosud zatím nepoužitý 6. dodatek Ústavy české republiky. Tento dodatek může být aktivován jen za určitého kritického vývojového stupně státního...

  • Komokřesťanství – komunistická verze křesťanství v Číně

    V zemi, kam se náš prezident „jezdí učit, jak stabilizovat společnost“, už zas „zítra znamená včera“. Komunisté po století krvavých represí dovolí vyznávání i jiných kultů a náboženství na území své...

  • Ďáblové ve SMEČKÁCH

    Papež nedávno vyhlásil, že Peklo neexistuje. Novopečení bezdomovci našli briskně dočasný azyl v Galerii Smečky v Praze na výstavě manželů Preclíkových. Zdeněk Preclík, sochař, jeden z posledních vládnoucích...

  • I stromy mají vztahy

    Kdybyste si v tyto dny vzali na procházku do lesa stetoskop a přiložili jej k jakémukoliv stromu, uslyšíte křehké, leč nepřetržité šumění. Po zimním spánku se totiž probouzejí i ti největší velikáni...

  • Nejsem srnka

    Nepřestává mě šokovat nepřítomnost svatých Evangelií v životě, myšlenkách a četbě zřejmě zdrcující většiny lidí. Co jiného najít? Co jiného hledat? Lidé „milují přírodu“, nadchýnají se Vesmírem a...

  • Demošky na Václaváku aneb vzpomínka na Láďu Kantora

    Víte, jaký je rozdíl mezi listopadem 89 a dubnem 2018? Tehdy jsme mohli svobodu získat a dnes ji můžeme ztratit! Dějinné zvraty, kterým se někdy až eufemisticky říká revoluce, mají vždy své výrazné...

Další informace

Nový život výstav

    krizek

Podporují nás:

2018-01-30 Logo KJ font-numbers-colour

Partneři:

logo pozadi cervena Puvodni-staticke-logo-bile-pozadi casablanca logoudalostireflexespolecnost-j-chart-for-good-logo1Xantypacd12 8DeSYo4 HLIDACIPESlogoFINALv6 2016-10-02 Logo RR 2016 1

logo big