TPL_ESW_EASYPEASY_MAIN_CONTENT
nemecko-vzhuru-nohama
Paul Klee. In the houses of St. Germain. 1914. Výřez. wikiart.org

Německo vzhůru nohama

Co vlastně víme o svém klíčovém sousedovi?

Jan Zahradil, europoslanec za ODS, na svém twitterovém účtu koncem července vítězoslavně oznámil, že podle posledních průzkumů volebních preferencí by v Německu již nebylo možné sestavit velkou vládní koalici, která umožnila vznik čtvrté vlády Angely Merkelové.[1] Samozřejmě si přitom hned pobrečel, že této skutečnosti nevěnuje pozornost světový tisk a političtí analytici. Osobně nechápu, co je na tom tak převratného, když další volby budou za více jak tři roky, nadto to není žádné novum (viz dále), ale panu Zahradilovi někdy těžko rozumět.

Ovšem když jsem se sám sebe potom zeptal, co o současném Německu vím, tak jsem si musel hned vynadat, poněvadž tedy toho opravdu moc nebylo. Vina ale padá nejen na mou hlavu, protože místní mainstreamová i elektronická média o našem nejvýznamnějším západním sousedovi a partnerovi rozhodně nijak systematicky, široce a podrobně nereferují. Co nám přináší, tak je buď inkonzistentní obraz tamních migračních diskusí a sporů, dále pak informace o tom, jak Němci vnímají nás, a přirozeně zprávy o tom, co kde imigranti vyvedli. Jakkoliv jsou to informace důležité a mnohdy vážné, ba i tragické, o německé politice a společnosti nám ucelený obraz neposkytují ani zdaleka.

Jelikož ke své hanbě němčinou nevládnu, musel jsem se spolehnout na reflexi německého dění v britském tisku. A alespoň zde rozhodně neplatí, jak si pan Zahradil stěžuje, že by zprávy a analýzy na téma Německo byly skoupé a málo fundované. Každopádně se z nich přitom skutečně ukazuje, že se německá politická scéna poněkud zmateně proměňuje, což lze brát jako signál velmi komplikovaného a volatilního společenského dění.

Vymknuta z kloubů německá politika šílí

Podle denně zveřejňovaného průzkumu volebních preferencí na serveru Pollytix[2] pan Zahradil skutečně poněkud zaspal dobu. Minimálně již od března letošního roku došlo již k několika výkyvům, při nichž se součet hlasů křesťansko-demokratické aliance CDU/CSU v koalici se sociálními demokraty (SPD) dostal pod hranici 50 %. To však padá vrub kolísavým výsledkům SPD, jejichž cca 16–19 % je však stále drží na 2. místě ve volebních preferencích; CDU/CSU se stabilně a bezpečně drží jako nejsilnější strana s podporu pohybující se neustále kolem 30 %. Alternativa pro Německo (AfD), která začala jako protestní strana proti masivní migraci, je nyní již s podporou kolem 14–16 % v pozici, kdy se musí již konečně chovat jako běžný politický subjekt, který není postaven jen na negaci a kritice establishmentu. A pro úplnost – další strany zastoupené v Bundestagu si dle jejich momentální podpory stojí takto: Zelení 13 %, Levicová strana 10 % a FDP (liberálové) 9 %.

To však v této chvíli není zdaleka nejdůležitější – německá politická scéna je nejen proměnlivá, ale vlastně celá vzhůru nohama a těžko nyní vůbec odhadnout, jak bude vypadat, až se poměry trochu ustálí. Nyní panuje dokonalý zmatek, který na každém kroku samozřejmě krmí migrační otázka.

Totiž první, co jednoho zarazí, je výměna politické agendy mezi pravicí a levicí. Pravice se zaklíná hesly o solidárním sociálním státě, kdežto levice horuje pro „hlídání hranic“ a zpřísnění azylových řízení, přičemž se zdůrazňuje „materiální, nikoliv morální levicovost“ s apelem na klid ve společnosti.[3] Tady přímo řve snaha o opětovné získání voličů od AfD, která sociálním demokratům s minimálním odstupem 1–3 % už vysloveně dýchá na krk.

Navíc se v Německu na levé straně politického spektra chystá zemětřesení, jehož intenzitu zatím není možné určit. Připravuje se totiž nový levicový projekt, přičemž zatím nebylo určeno ani jeho jméno. S velkou pravděpodobností lze říci, že půjde o jinak pojatý pokus zastavit růst AfD a odlákat její voliče nižší střední a dělnické třídy z pravého kraje politického spektra zpět do levicového hájemství. Tedy přesněji na levici krajní, soudě alespoň dle toho, že nejvýraznější postavou této nové iniciativy je Sahra Wagenknechtová, místopředsedkyně Levicové strany, běžně nazývané Linke. Této ambiciózní ženě krajně levicových postojů (člence think-tanku R. Luxemburgové atd.) takřka stabilních 10 % volebních hlasů pro její stranu již nestačí a navíc se s ní snaží prosadit na celoněmeckou scénu, když je zatím omezena především na východ země, odkud Linke vzešla. I ona je dokladem prohození pravo-levé agendy, když dříve žádala numerus clausus pro migranty, aby si jako „nepřítelkyně humanity“ vysloužila před 2 lety čokoládový dort v obličeji.[4] A to je její otec Íránec (sic).

Mnoho levicových prominentů vágněji či závazněji přislibuje paní Wagenknechtové účast. Patří mezi ně nespokojenci mezi sociálními demokraty, členy Linke a Zelenými, jakož i řada skutečně výrazných osobností německé apolitické sféry. Na programovém prohlášení nastupujícího projektu (což již opravdu značí jeho značnou pokročilost) s paní Wagenknechtovou spolupracuje významný berlínský divadelník Bernd Stegemann, který se nechal slyšet zhruba v tom smyslu, že pouze lidé s plným žaludkem jsou ochotni k těm společensky slabším přistupovat velkoryse a solidárně.[5] (Tento výrok mi pomohl pochopit „materiální levicovost“.) Teď se bude čekat na září, jestli vše opravdu vypukne.

Zásadní otázka, kterou jsem však nikde neznamenal vyslovenou, pak dle mého je to, zda tato nová strana, pokud se skutečně ustaví, nevnese mezi voliče ještě větší nejistotu a nepřehlednost. Vždyť nalevo by pak byla na výběr tradiční SPD, hodně zleva Linke a ev. nový subjekt pravděpodobně již na levici zcela krajní. Z toho by naopak mohla AfD profitovat, třebaže právě vůči ní bude vše namířeno.

Rána do kancléřčiných zad. Jako by toho neměla málo.

I k nám se dostalo, že se pozice Angely Merkelové otřásá a to navzdory tomu, že vede bezpečně nejsilnější stranu s téměř třetinovou podporou. Má to mnoho důvodů, mezi něž patří – jak se po posledních volbách jasně ukázalo – že CDU/CSU má velmi problematický koaliční potenciál.

Koncem června německými konzervativními kruhy značně otřásl ostrý článek Holgera Steltznera, šéfredaktora Frankufter Allgemeine Zeitung, vlivných a střízlivě konzervativních novin. Pan Stelztner, z toho co vím, kancléřku rozcupoval nemilosrdně: „Angela Merkelová prohlašuje, že chce předejít rozdělení EU. Přesto mezi členské země s její „vítací politikou“ spolu s neustálým zachraňováním eura postavila řadu překážek. Ačkoliv to nikdo na kancléřství nechce ani slyšet, je to takto: před 3 lety pí Merkelová náhle a sama o sobě rozhodla, bez konzultací s unijními partnery (s výjimkou rakouského kancléře), že otevře hranice pro více než milion uprchlíků, jejichž identita a oprávnění k azylu nebyly prověřené.“  Panu šéfredaktorovi to ale bylo málo, takže pokračoval: „Okamžitým důsledkem byl Brexit, když se obrázky nekontrolovaného přílivu migrantů staly onou poslední kapkou pro britské voliče. V Německu samotném pak toto rozhodnutí znamenalo nástup a trvalý vzestup AfD. A od té doby také narůstá toxicita sociálního klimatu v Německu…[6] Znovu zdůrazním, že toto zaznělo nikoliv na nějakém sletu AfD, ale z rozumných, široce respektovaných a obecně vážených novin, které jsou nadto dlouhodobě CDU/CSU nakloněné.

Ony obecné tenze mezi konzervativci jsou na pořadu dne. Neustálé spory ohledně migrace mezi paní Merkelovou a jejím ministrem vnitra Horstem Seehoferem, takto i šéfem CSU hrozily dokonce něčím dříve zcela nemyslitelným – rozpadem koalice CDU/CSU. Podařilo se sice najít kompromis, ten byl ale trpkým pro obě strany a uhlíky sporů dosud dále žhnou. Věc skutečně po dekády neslýchaná.

Problémy, napětí a otevřené spory se v posledním půlroce vynořily i ve vztazích mezi Německem a USA. Jsou vzhledem ke sledovanosti politiky prezidenta USA dobře známé, takže se omezím jen na výčet sporných bodů, což jsou vlastně jen výtky D. Trumpa vůči Německu – nedostatečný příspěvek na financování NATO, plynovod Nord Stream 2 z Ruska, kancléřčina migrační politika, 8 % obchodní deficit USA, (prozatím zažehnaná) obchodní válka s EU. Jistě, americká hlava státu je svého druhu noční můra, ale potvrdilo se mi, že nejsem sám, kdo si myslí, že bez viny na této tenzi není ani paní kancléřka.[7] A Němci jsou z toho všeho tak vykolejení, že plácají úplné nesmysly. Ministr zahraničí Heiko Maas se po helsinském extempore Trumpa s Putinem nechal slyšet, že se nyní Němci musí postarat sami o sebe (tedy že na USA už spoléhat nemohou). Jeden z významných politických komentátorů v zemi, Christian Hacke v Die Welt am Sonntag k tomu přidal bombastickou kravinu, že Německo již není kryto americkým jaderným deštníkem, a tudíž by mělo mít svoji jadernou bombu. (Kolik by těch bomb chtěl mít? Jednu nebo 10 tisíc? A NATO bylo rozpuštěno? Nebo jak to p. Hacke, u všech svatých, myslí?) Pak je tu totiž ta vcelku nekomplikovaná možnost, že Německo bude plnit své závazky a zvýší svou kontribuci do Severoatlantické aliance úměrně výdajům 2 % z HDP na zbrojení, jež se zavázalo vydávat. Nyní je to pouze 1,2 %, což je opravdu dost málo. A s D. Trumpem tento závazek nezmizí – věřím, že již každý příští kandidát v souboji o Bílý dům tuto kartu vytáhne.[8]

Pak je tu Brexit. Až do nedávna byla A. Merkelová zastánkyní tvrdého vyjednávání. (Ono už jmenování Michela Barniera jako šéfa vyjednávacího týmu EU, tedy Francouze, bylo vůči Britům minimálně netaktní či spíše zbytečnou provokací.) Nyní snad ale kancléřka začala couvat právě pro své trable s USA – nyní chce mít ve Spojeném království spolehlivého partnera, nejen kvůli bezpečnosti, ale i kvůli obchodu[9] při neustále hrozbě dalšího zhoršení obchodních vztahů s USA (všichni známe vrtkavost D. Trumpa). A taky asi potřebuje mít na nějaké frontě klid, a jelikož ji zatím Brusel stále poslouchá jako pejsek, tak Británii snad svitla naděje na rozumný rozvod s EU.

Co nám to vše říká o německé společnosti?

Jsem již dlouho toho názoru, že je vždy ošidné hodnotit společnost dle politických poměrů a vidění politických komentátorů. Přesto asi lze několik soudů a hypotéz opatrně vyslovit. Vše řečené ukazuje, že náš soused je postižen onou těžkou krizí Západu, o níž jsem již zde na Přítomnosti mluvil. Přes národní specifika jde v zásadě o střet čerstvé, energií nabité vlny populismu s poněkud povadlými zastánci klasické liberální demokracie. A v Německu mají populisté velký prostor se vyřádit – vždyť dohodnuté roční kvóty pro přijetí uprchlíků se pohybují kolem 200 tisíc, přičemž už loni 54% respondentů v jednom ze šetření uvedlo, že země přijímat další imigranty již nemůže.[10]

Atmosféra v zemi není zřejmě dobrá, jelikož vedle ohrožení vlastních finančních sociálních jistot („stát na ně kvůli uprchlíkům nebude mít prostředky“), Němci patrně v přílivu uprchlíků vidí pro sebe i rizika další, ačkoliv jistě ne všichni patří mezi voliče AfD. Dost možná teď řada Němců čeká, jak se vyvinou poměry na levici, pokud tedy změny přijdou, aby viděli i jinou alternativu než do uren vhodit lístek pro AfD. Navíc rozháraná mezinárodně situace také ke klidu Němců nepřidává, zvláště když je krmena doslova fantasmagoriemi o bezpečnostním vakuu Německa bez bezpodmínečné americké ochrany.

Konzervativci sice mají pohodlnou většinu, ale kdo ví, jak to bude vypadat za tři roky. Po 16 letech se budou muset takřka jistě obejít bez A. Merkelové. Pokud CDU/CSU bude do země pouštět statisíce migrantů ročně, pochybuji, že by snadno sestavovali vládu, pokud vůbec. Jde totiž o to dvě věci. Za prvé kromě křesťansko-demokratických stran si všechny ostatní přejí příliv imigrantů mnohem výrazněji redukovat. Za druhé pak téma migrace není fenomén uchopitelný pouze racionálně. Migrační problém všude funguje jako katalyzátor pro populistický vzestup, jelikož v sobě skrývá prvek emocionální a podvědomý, na což populisté dovedou umně zahrát. AfD svou podporu za jeden rok z 8,6 % prakticky zdvojnásobila. V tom mohou hrát roli i jiné vlivy, z nichž přichází jistě do úvahy „potrestání establishmentu za všecičko na světě“, ale takový růst je stejně znepokojující. Také proto asi zazněla ona výše citovaná výtka z růstu „toxicity“. V onom nepřehledném souboji konzervativců, liberálů, sociálních demokratů, levičáků, nově možná i krajních levičáků proti již takřka „klasickým“ populistům z pravého kraje dnes těžko odhadovat, kam to vše Německo zavede.

***

Kancléřce Merkelové bych rozhodně nepřál, aby se jejím dědictvím stal takový chaos, jaký v Německu podle všeho vládne nyní…

6 9 2018 obr1

Paul Klee. In the houses of St. Germain. 1914. wikiart.org



[1] Jan Zahradil. 2018, osobní twitterový účet, 28. 7. 2018: přístupno na https://twitter.com/ZahradilJan?cn=ZmxleGlibGVfcmVjc18y&refsrc=email-

[2] Pollytix. 2018 pollytix german election polling trend, 2. 8. 2018 přístupno na https://pollytix.eu/pollytix-german-election-trend/

[3] Philip Oltermann. 2018, Germany's left and right vie to turn politics upside down The Guardian, 22. 7. 2018: přístupno na https://www.theguardian.com/world/2018/jul/22/german-leftwingers-woo-voters-with-national-social-stance

[4] Ibid.

[5] BBC News. 2016, Chocolate cake hits German MP Sahra Wagenknecht BBC, 28. 5. 2016: přístupno na https://www.bbc.com/news/av/world-europe-36407388/chocolate-cake-hits-german-mp-sahra-wagenknecht

[6] David Charter. 2018, Nationalists are ripping up the FrancoGerman map of Europe The Guardian, 22. 6. 2018: přístupno na https://www.thetimes.co.uk/article/nationalists-are-ripping-up-the-francogerman-map-of-europe-2jv7p96jh (překlad MK)

[7] Christian Hacke. 2018, Eine Nuklearmacht Deutschland stärkt die Sicherheit des Westens Die Welt am Sonntag, 29. 7. 2018: přístupno na https://www.welt.de/politik/deutschland/plus180136274/Eine-Nuklearmacht-Deutschland-staerkt-die-Sicherheit-des-Westens.html

[8] Rogery Boyes. 2018, Angela Merkel is making big mistake with Trump The Times, 7. 8. 2018: přístupno na https://www.thetimes.co.uk/edition/comment/angela-merkel-is-making-a-big-mistake-with-trump-j9p9nc633

[9] Alex Barker. 2018, UK takes heart at Angela Merkel’s rethink on Brexit The Financial Times, 2. 8. 2018: přístupno na https://www.ft.com/content/b93c0012-931b-11e8-b67b-b8205561c3fe

[10] James Rothwell. 2017. Majority of Germans feel they cannot take in any more refugees, survey finds The Telegraph, 7. 4. 2017: přístupno na  https://www.telegraph.co.uk/news/2017/04/07/germanys-willingness-take-refugees-has-dropped-significantly/

TPL_ESW_EASYPEASY_ADDITIONAL_INFORMATION

Glosy

Podporují nás:

                                       30 05 2018 KJ                 30 05 2018 Uprazeno              LOGO 4Home CZ RGB

Partneři:

logo pozadi cervena udalostiart-for-good-logo1Xantypacd12 8DeSYo4 HLIDACIPESlogoFINALv6 2016-10-02 Logo RR 2016 1

logo big   cze-logo    Peroutak logo1