TPL_ESW_EASYPEASY_MAIN_CONTENT
strizliva-nebo-nalita-furt-je-to-moje-mama
Facundus. La Capture de la Bête et du Faux Prophète. Apoc. XIX. wikiart.org

Střízlivá, nebo nalitá, furt je to moje máma!

Anatomie zrady hlavy státu a zrození rytíře Koudelky.

Mezinárodní kauzu, která se rozhořela okolo dalšího pokusu Moskvy o exemplární popravu jednoho přeběhlíka jejích tajných služeb, Sergeje Skripala a jeho nevinné dcery na území Velké Británie jedem z tzv. skupiny novičok, jistě nelze dlouho představovat. Britové už měli konečně plné zuby toho, že si FSB/KGB pravidelně dělá z jejího území soukromé popraviště, a reagovali již tentokrát velmi ostře a svým spojencům předložili důkazy takové pádnosti, že se dlouhá jejich řada rozhodla pro solidární jednání s Brity a zaujala vůči Rusku tvrdé stanovisko, jehož nejdůraznějším projevem bylo vyhoštění ruských diplomatů a „diplomatů“. To se sice může zdát být houskou na krámě, ale v kontextu mezinárodních vztahů jde o velmi tvrdé opatření. Moskva, zahnaná do kouta, se pokusila chabě bránit, že příslušný jed mohl pocházet i z jiných zemí, a zcela logicky jmenovala i Českou republiku, když v ní má na prezidentském křesle mocného spojence.

Tak jsme i my vyhostili tři ruské podivné diplomatické pracovníky. V závěsu následovalo ještě to, že jsme vydali ke stíhání pana Nikulina, podezřelého z řady kybernetických zločinů, do USA místo do Ruska, přičemž obě země jevily o stíhání svými justicemi eminentní zájem. Moskva tak na nás prskala a syčela v rozmezí několika dnů podruhé. No a co, řeklo by se. Ovšem to, co následovalo, patří k jedné z nejpotupnějších rolí, které na mezinárodním poli kdy naše země sehrála.

Zemanův svérázný Večerníček

Nikdo nepochyboval, že Miloš Zeman, věrný nejvíc své pomstychtivosti a zpražen tvrdými telefonáty z Moskvy, využije první příležitosti k odvetě a uchlácholení Kremlu za nezdary okolo vyhoštění ruských „diplomatů“ a p. Nikulina. Od toho momentu, kdy prezident dal ve známost, že zaúkoloval tajné služby, aby mu sdělily detaily o nakládání s novičokem, bylo bez pochyb, že se nějakým způsobem Moskva od Hradu pomoci dočká. Ovšem že přitom bude M. Zeman ochoten sehrát tak obludný a ostudný part, nečekal snad ani ten nejzarytější pesimista (já tedy ne, a to se mezi ně počítám). Ve studiu obskurní TV Barrandov se tak 3. května konalo naprosto skandální předčítání prezidenta Zemana ze zpráv tajných služeb, jako by se jednalo o četbu pohádky z Večerníčka.

Premiér v demisi Babiš i se svými ministry Stropnickým a Šlechtovou dostali od hlavy státu takovou ránu do zátylku, že to snad skutečně a zcela vážně nemá precedens. Jakkoliv A. Babiš mým oblíbencem opravdu ani zdaleka není, má u mne objektivní plus, když mu musím přiznat, že se maximálně snažil, aby ze skandálu naše země vybruslila pokud možno co nejlépe. (Jistěže mu šlo i o prestiž vlastní, ale něco takového dle mého vyčítat nelze.) Avšak slepovat rozbitý džbán, když vám po něm Rusové dupou v rozjařeném kozáčku, se s úspěchem prostě setkat nemohlo.

Ještě s odstupem se nesmírně potěšená mluvčí ruského ministerstva zahraničí Maria Zacharovová s gustem na svém Facebooku podělila o své dojmy – cituji: „Prezident Česka veřejně přesvědčuje své podřízené, aby přestali zatajovat pravdu o rozpracování novičoku. Zástupci silových resortů byli přinuceni k přiznání, že se testování a rozpracování novičoku provádělo. Za tři dny řekne český premiér, že prezidentova slova byla nedorozuměním. No to jsou teda jedničky!!!!!! Zamotali se do vlastních lží! [1]

Jsem já pokrytcem nebo Miloš Zeman velezrádcem?

Při četbě onoho vejšplechtu Zacharovové jsem myslel, že se pominu vzteky. Avšak proč bych nakonec vlastně měl – vždyť prezident jen předestřel fakta? Nejsem tedy jen ubohým pokrytcem já, který si podle svých postojů osobuje právo určovat, kdy pravda ano, a kdy ne. A Miloš Zeman naopak ctí slova na české (nedokážu napsat jeho) prezidentské standartě? A že pravda zrovínka padla do noty Rusům, tak to už je holt jen pouhá shoda okolností.

Britové mají nádherné rčení, které ctí: „My country – right or wrong“. Mnozí se domnívají, že to vyjadřuje postoj, že se svou zemí budou snášet dobré i zlé. To jistě Britům upírat nelze, ale dostalo se mi vysvětlení z anglických úst, že zde jde o něco kvalitativně odlišného. Pravý smysl spočívá totiž v tom, že za svou zemí budu stát, ať už dle mého soudu v právu je, nebo není. Tady tedy jde nikoliv o podporu ve zlých dobách, ale o absolutní loajalitu vůči celku, které je nadřazen jak mému osobnímu názoru, tak mně osobně.  A výměnou za tuto loajalitu má pak ovšem každý občan právo po svých představitelích žádat, aby – v hranicích daných zákonem – chránili stát, jeho zájmy, jeho tajemství i občany samotné. G. K. Chesterton to parafrázoval na příkladu matky a jejího vztahu k alkoholu. Učinil tak jazykem gentlemana, ale já si dovolím slova velkého literáta nechat zaznít v poněkud drsnější podobě, poněvadž k naléhavosti tématu se to hodí mnohem více: „Hele, tak bacha, střízlivá nebo nalitá, je to furt moje máma, jasný“. A ještě dovětek; nezbavuje mě to práva na kritiku, ale až ex post – se skončením krizové situace se mohu domáhat, aby to příště bylo „right“ (anebo chtít po mámě, aby přestala tolik pít).

I kdyby se u nás válely sudy s novičokem na dvoře kdejaké výzkumné laboratoře, tak to nebudeme nikomu vykládat, ale potichu je uklidíme – to není mravní relativismus, ale ochrana sebe sama, na niž má každý stát nárok. (Ostatně, stejně tak Britové mají nárok po nás žádat, abychom je chránili my, jelikož oni tak vůči nám činí.) A přestože nemám rád silná slova, nemohu počínání Miloše Zemana nazvat jinak než velezrádným, protože tomuto bazálnímu požadavku chránit stát, jehož je hlavou, nejenže nedostál, ale dokonce jej aktivně a úmyslně poškodil, nadto ve prospěch cizí moci.

Pomyslným – již ryze domácím – vrcholem pak bylo, když M. Zeman odmítl jmenovat generálem současného šéfa BIS Michala Koudelku za to, že mu jeho agentura, zodpovědná za bezpečnost státu, nedodala ty „správné“ podklady (prezident čerpal ze zprávy Vojenského zpravodajství, nikoliv civilní rozvědky). Nadto je plukovník Koudelka muž, který se jednu dekádu coby zpravodajský důstojník systematicky věnoval odhalování ruské zpravodajské sítě, která tu mj. úspěšně šíří pocit, že všichni lžou a nic není pravda. Tím si Zemanovu přízeň jistě předem nepojistil. 

Co způsobí jedna nepoložená otázka. A kdo vlastně udělal nejhorší chybu?

Není pochyb o tom, že A. Babiš je do morku kostí populista, co názory střídá dle jejich momentálního užitku. A jeho informační možnosti jsou bezedné. Kde my začneme spekulovat, on už měsíc reálná fakta zná. Jistě dobře ví, kolik procent z našich občanů chce skutečně z EU vystoupit, kolik je těch, co jen stojí o zastavení uprchlických návalů na našich hranicích. Nepochybně si nechal zjistit momentální stav ruského sentimentu a resentimentu mezi obyvateli, a nakolik je vnímáno jako nebezpečné. A patrně mu bylo sděleno, že Rusko se t. č. velké přízni u nás netěší.

Jinak by ti tři ruští andílkové seděli dál na své pražské ambasádě a připravovali materiál pro zemědělského atašé, zatímco pan Nikulin by seděl taktéž, ovšem v nějaké moskevské „tjurmě"

a návdavkem bychom se dozvěděli, že novičok se na našem území vyskytoval, ačkoli jen velmi krátce a ve zcela neškodném množství. Nic takového ale. Ruští diplomaté byli špioni jak řemen, p. Nikulin má jen ve Státech šanci na řádný proces a v ČR nikdy nebyla ani molekula novičoku. A jaký to byl hezký den, toho 3. května.

Pak však přišel onen „Zpravodajský Večerníček“ a následný den ruská oficiální místa a proputinovská média vláčely bahnem našeho premiéra, jeho ministryni obrany a ministra zahraničí, a hlavně celou naši vlast. To vše za oslavných ód na „statečnost“ prezidenta Zemana a výskání, že Zemanovo sdělení z Ruska snímá podezření z onoho zločinu. V tom všem ryku totiž zprvu zapadlo, že dokonce i гocpoдин президент Земан mluvil v našem případě o úplně jiném typu látky, než byla použita při pokusu o vraždu Skripalových.

Co se tehdy premiérovi honilo hlavou? Spokojený Západ za zády, všechno zjištěné, promyšlené, vypočítané, schválené. Tak co se to, probůh, stalo? Ještě dlouho mi bude vrtat hlavou, zda si Andrej Babiš uvědomil, že (si) nepoložil tu nejpodstatnější otázku: „Komu patří loajalita prezidenta Zemana?“ Nechci dělat po bitvě generála, poněvadž bych možná i já – přes všechny ty prezidentovy rusko-čínské tanečky – automaticky předpokládal, že to musí přeci být jeho vlastní země.

Třebaže jdu s tímto tvrzením značně s kůží na trh, tak přesto jsem přesvědčen, že to ale nebyl Andrej Babiš, kdo dle mého názoru udělal největší chybu, avšak prezident Zeman, přestože dosáhl svého okamžitého cíle. Kvůli jedné aféře, která už beztak odeznívala (zejména proto, že Západ vyčerpal možnosti svých odvetných opatření), zničil to, co dlouhé měsíce budoval – totiž svůj mocenský tandem s Andrejem Babišem. Přitom Zemanova „doba funkční hodnoty“ se pomalu chýlí ke konci, když již jen stranické referendum ČSSD, pravda, s nejistým výsledkem, stojí v cestě ustavení řádné vlády. (Pokud se tedy té, která se opírá o komunisty, dá říkat řádná).

Pan Babiš je poněkud z tvrdšího těsta, než si M. Zeman zřejmě myslí. Jakmile premiér přestane potřebovat, aby byla ústava nikoliv ohýbána, ale trhána na cucky, dá prezidentovi pocítit, že ani on nezapomíná. Muži jeho ega jistě utkvěl v paměti ruský jásot na jeho účet (buď lháře, nebo ignoranta), ohrožení jeho slibně se vyvíjejícího postavení na západní politické scéně a možné ztráty preferencí doma. A pak je zde samozřejmě rovina osobní – takový podtrh těžko dojde odpuštění. To vše se neprojeví hned a jednorázovým výbuchem, ale plíživě do budoucna určitě. Prezidentův sen, jak spolu s premiérem tlačí českou káru na Východ, vzal za své. Co by z toho nyní pan Babiš měl? Z Ruska koukají jen trable, Číňané – jak se ukazuje – víc slibují, než platí, a západní politická elita se k panu Babišovi chová až překvapivě vstřícně. (A pak ty dotace z Bruselu jsou taky fajn.)

Co teď – doma i na Západě?

Pokud jsem výše vyjádřil názor, že v západoevropském elitním politickém klubu A. Babiše, patrně v zájmu stability EU, v podstatě nezaslouženě hýčkají, tak to se nyní stane zapeklitější otázkou. Dlouhodobé vřelé vztahy dua Babiš – Zeman byly jistě zaznamenávány, a tato skutečnost by mu mohla v dané situaci uškodit. Na druhou stranu ovšem jistě neunikly pozornosti, ani to, že A. Babiš hrál se západní kartou, a posléze se poctivě snažil zachránit, co se dalo.

Nejsem diplomatický a ani bezpečnostní odborník, ale přeci jen si dovolím upozornit na některá do nebe řvoucí fakta a skutečnosti, se kterými se naše předpokládaná vláda v tandemu ANO – ČSSD, či stále ta v demisi nebo vzešlá z předčasných voleb bude muset vypořádat.

  1. Především již nyní lze považovat za potvrzené, že Miloš Zeman je vlivová osoba Kremlu (pokud by někomu agent či rezident přišly jako příliš silná slova). Spojencům se pak za zavřenými dveřmi pokusíme vysvětlit nevysvětlitelné – že prezidenta vlastní země musí vlastní vláda a tajné služby preventivně brát jako člena páté kolony Ruska, které jinak vláda České republiky považuje za nepřátelskou moc. Nebude přitom od věci zmínit, že v úspěšném ruském ataku na integritu ČR, v důsledcích pak celého Západu je mj. nutno vidět nad slunce jasnější důkaz dlouhodobé tendence, že Rusko znovu zahrnulo postkomunistický region do svého hledáčku a bere ho dále jako svou oblast zájmu. A že stále pohříchu nestabilní postkomunistický region nejmladších členů EU představuje jeho ideální nástupiště k atakům na jádro západního společenství. Ostatně, Orbánovo koketování s panem Putinem je také dlouho známým úkazem.

  2. Přes úpornou protisnahu Hradu je nutné v BIS udržet dlouhodobě nastavený trend v monitorování a rozbíjení ruské zpravodajské sítě. Vláda v tomto ohledu musí bezpečnostní službě poskytnout maximální podporu a součinnost. To znamená plynule navazovat tam, kam už její působnost nesahá. Civilní rozvědka podléhá vládě a parlamentu, ačkoliv ji prezident – s vědomím vlády – může úkolovat. V bezpečnostní praxi by tak bylo na místě neukázat hradnímu pánovi jediný papír, který si nevyžádal;  už jen ohled na absenci nejvyšší bezpečnostní prověrky kancléře Mynáře zcela postačuje. („Nemusí vědět“, jak říkají postavy Forsythových románů.)   

  3. Vyhnout se jakýmkoliv bilaterálním jednáním s Ruskem na politické úrovni a postupovat společně s EU, která je sice nesourodá, poněkud nespolehlivá (paní Mogheriniové prostě nevěřím – mučte mě, zabte mě), ale přeci jen svého druhu mocnost. Zvláště malé země jako naše by měly ruským vábničkám k dvoustranným jednáním odolávat rezolutně. EU jako taková by konečně měla pochopit, že Rusko, které Západ nemůže ohrozit jinak než činností tajných služeb, takto skutečně systematicky a dlouhou dobu činí. A znovu se začít chovat tak, že Spojené státy, byť i se značně svérázným prezidentem, jsou naším hlavním bezpečnostním garantem. (Nechci moc?)

Hold plukovníkovi Koudelkovi

Jistě jsem něco opomněl, ale o vše další potřebné mě určitě doplní profesionálové. A u jednoho z nich se chci zastavit zvláště.

Je jím plukovník Michal Koudelka, šéf Bezpečnostní informační služby, jehož loajalita vůči vlasti je podle všeho absolutní a neotřesitelná. Dokázal to tím, že věrnost vůči své zemi upřednostnil před osobními ambicemi – poté, co si BISka „dovolila“ na Hrad dodat „nesprávné“ čtení, muselo mu být jasné, že se tamní mstivý vládce postará, aby ho jmenování do generálské hodnosti minulo. Vzácný to úkaz a plukovníkovi Michalovi Koudelkovi náleží mnohem větší uznání liberální části veřejnosti, než jak ho doposud zaznamenávám; přesněji řečeno nezaznamenávám vůbec. To považuji nejen za nespravedlivé, ale přímo ostudné.

No, a když to nikdo neudělá, dovolte tedy alespoň mně učinit tak za ostatní. Je nutné ocenit a obdivovat zásadovost, se kterou se tento muž vzepřel nehorázným požadavkům prezidenta republiky, ačkoliv věděl, že ho to bude stát generálské epolety.

Jeho minipříběh je to, co v celé této nechutné kauze potřebujeme – dodává nám naději, že v (jistě nejen bezpečnostních) profesionálních sborech pracují lidé, pro něž pojmy vlast, čest, (spojenecké) závazky a hrdost nejsou prázdné pojmy, a kteří jsou pro ně schopni nést i osobní následky při plném vědomí této možnosti. Děkuji pěkně, pane plukovníku – máte mé uznání.


[1] Alexandr Mitrofanov 2018. Očima Saši Mitrofanova: Oni mě zásobují, pane Karfík. Seznam 9.5. 2018; přístupno na https://www.novinky.cz/komentare/471477-ocima-sasi-mitrofanova-oni-me-zasobuji-pane-karfik.html

TPL_ESW_EASYPEASY_ADDITIONAL_INFORMATION

Glosy

  • Trpíte taky idiosynkrazií?

    Jiří Stránský

    Všechny vás zdravím v příjemně ochlazeném podvečeru. Před chvílí jsem vypnul televizor, což v poslední době dělám čím dál častěji: nejsem už ochoten přistoupit na řeči žen a mužů, na nichž poznám ještě...

  • Hanět člověka, počátek vraždy

    Radio Vaticana

    Papež František při ranní mši v kapli Domu sv. Marty komentoval evangelium (Mt 5,20-26), kde stojí: »Dohodni se rychle se svým protivníkem, dokud jsi s ním na cestě, aby tě tvůj protivník...

  • Proč To komentovat?

    Pavlína Havlová

    Vydavatel Přítomnosti M. J. Stránský se ke spálení červených trenýrek na Hradě sice vyslovil poněkud expresivně, jeho glosa však plně koresponduje s úvahou, kterou jemnější formou vyjádřil na svém...

  • Ten blbec četl moji glosu v Přítomnosti

    Martin Jan Stránský

    Ten blbec na Hradě četl moji glosu v Přítomnosti!! (viz odkaz níže) Nejen to, dokonce se rozhodl pro mimořádné gesto. Nemohl jsem tomu uvěřit, tak jsem musel zhlédnout video z této události...

  • Mají se Nové pořádky čeho bát?

    Bohumil Doležal

    Volební průzkum agentury Kantar TNS z 10. června t.r. (Volební model pro volby do Poslanecké sněmovny) se na první pohled nijak nápadně neliší od toho, co dosud přinesly jiné agentury. Výrazně (s...

  • Národ idiotů?

    Martin Jan Stránský

    Na nedávném sjezdu na Žofíně se Miloš Zeman opět vyřádil v rámci kauzy Peroutkova článku „Hitler je gentleman.“  Jeho výlet do zaplevelené zahrady vlastní děravé paměti pokračoval přes vlastní...

  • Malá, blbá, ale naše

    Petr Schwarz

    Ostře sledovaný bude – i kvůli kauze Čapí hnízdo – post ministra spravedlnosti, na který podle svých slov Babiš zvažuje dva kandidáty. Podle zákulisních hlasů má být jedním z těchto kandidátů do...

  • V šílícím světě

    Ladislav Heryán

    Celou republikou nedávno cloumala kauza nechvalně proslaveného divadelního představení, ve kterém údajně „Ježíš znásilní muslimku“. Jak potom řekne Tomáš Halík, vlastně to nakonec ani nebyla...

Podporují nás:

                                                      30 05 2018 KJ                 30 05 2018 Uprazeno

Partneři:

logo pozadi cervena udalostiart-for-good-logo1Xantypacd12 8DeSYo4 HLIDACIPESlogoFINALv6 2016-10-02 Logo RR 2016 1

logo big