TPL_ESW_EASYPEASY_MAIN_CONTENT
turnaj-kouzelniku
Alexander Calder, Devil Fish. 1937. výřez. wikiart.org

Turnaj kouzelníků

Představte si turnaj kouzelníků. Vystoupí první, mávne rukou a hoří Lubjanka, sídlo KGB, dnes FSB. Vystoupí druhý proti němu, i on mávne rukou a syrská města vzplanou ohněm. Další mávnutí a v centru imperátorského hlavního města se zvedne most a obrovský falus. Mávnutí a v srdci kavkazských hor s pohádkovou rychlostí vyrostou celá olympijská městečka a ve Vladivostoku je zázračně postaven několikakilometrový most, který nikam nevede. Autoři takových akcí se cítí jako všemohoucí lidé, titáni - vystupují na pódiu světové šou, kam lidstvo vzhlíží. Souboj politika a akcionisty v měřítku titánů-šoumenů v pevné formě virtuální opozice vlády a umění je pro Rusko tak příznačné. Jejich postavení zcela jistě není rovné, neboť represivní aparát státu je vždy připraven umělce udolat. Ovšem čím silnější je pronásledování, tím více se režim i jeho vůdce diskreditují. Proto se metody fyzických trestů doplňují o obrazy a představení symbolického soutěžení. Za takových podmínek je dovoleno použít jakékoliv prostředky, jen aby podívaná neměla obdoby. Vandalismus, bezpráví, posunování hranic možného, porušování pravidel, norem a tabu se nehodnotí z humanitárního nebo morálního hlediska. Všechny předměty, výdobytky či artefakty, které vzniknou v procesu přípravy a samotného představení, nemají hodnotu samy o sobě. Z této logiky tedy olympijské vesničky u Soči, jejichž opuštěnost a nevyužitelnost teď plní stránky mnohých novin, nikdy nebyla problém. Stejně tak i Doněcké letiště. Jsou to pouhé doplňky, dekorace a stopy po divadelním představení.

Performance vlastně vznikla jako takové podružné cvičení, které nedělal každý, a když už tak pouze v úzkém kruhu přátel a známých a jen v malých výstavních sálech. To však umělci nebránilo, aby byl radikální, nebalancoval na hranici života a smrti, na prahu bolesti či se nepouštěl za hranice slušnosti a norem společenského chování. V jistý moment performeři přešli práh výstavních sálů a jejich publikum se začalo rozrůstat. Ovšem na Západě se nikdy performace nestala dlouho očekávanou masovou mediální záležitostí, tak jako v Rusku. Můžeme krásně vidět genezi performera jakožto unikátní osobnosti, od které všichni očekávají zázraky, skrz skandály, jež někdy přerostly až v lokální občanské války mezi fanoušky a odpůrci.

Zakladatel „strany zvířat“ Oleg Kulik byl první, kdo prošel podobnou proměnou ze skoro neznámého umělce soukromých galerií na člověka-zvíře, člověka-ptáka, člověka-obojživelníka, jurodivého a herce, který dokáže nadchnout davy. Vedle zakomplexované a neohrabané ruské honorace, která rozhodně neovládá umění rétoriky a věčného divadýlka zamračených politiků ani nemluvě o nudných protáhlých obličejích kléru, vypadal performer jako ztělesnění nietzscheovského nadčlověka, který se vyžívá ve všemožných extrémních projevech života. Není proto vyloučené, že Kulikova představení (potápění se, přelety, hry s nejrůznějšími šelmami a dravci atd.) inspirovaly kremelské píáristy, aby podobné kousky přidali i do repertoáru image „lídra národa“, kterou zatím velmi úspěšně zkonstruovali pro prezidenta.

Za Kulikem následovala celá kohorta akcionistů (od Brenera a Osmolovského po Pavlenského). I když se každý z nich zabýval svou vlastní činností, můžeme od nich vyfiltrovat obecnou představu, co je to radikální performace. Je to alternativa ke zdravému rozumu. Odpor k normálnímu člověku a běžnému životu, odvržení Západu a jeho demokracie, pořádku a zákonů. Je to nedůvěra k textu, slovní reflexi a chápání živé reality na emočně intimní rovině. Zdá se, že tento trend, který částečně koinciduje s vnitřními tužbami představitelů ruské vlády, posílil zájem různých politických činitelů o obraty a plastický jazyk radikální performance. Pro mnohé se performer stal vzorem pro jejich vlastní chování.

Během 20. století všechny vlády – a dokonce i ty nejdemokratičtější, šly vždy proti avantgardě. Aby vyvážily umělecké novátorství, vymyslely si vlastní, státní estetiku. V různých zemích jinou. Někde podporovali archaizující neoklasicismus, jinde folklor a někde umírněný modernismus. Ovšem nikde jinde nezavírali avantgardisty do psychiatrických léčeben, jen u nás v SSSR. A i tak se nikde jinde avantgardní styl a jeho bujný umělecký jazyk neztotožnil s vládním diskurzem a nestal se modelem vládního stylu jednání. V naší době se to stalo. Jedno ze základních specifik života a kultury dnešního Ruska je v tom, že političtí představitelé přijali a adaptovali na svoje cíle poetiku a estetiku současného radikálního umění.

Nejdříve se u byrokracie ujala myšlenka založit vlasteneckou alternativu současného umění z absolventů početných designových a polygrafických škol. Na náměstí našich měst byli tedy vypuštěni rekruti vlasteneckého graffiti a street-artu, vlastenečtí performeři a rapeři. Ubohé chudokrevné napodobeniny skutečných umělců se neujaly. Úspěšnější se ukázala druhá varianta, nevychovávat vlastní umělce, ale převzít populární umělecké chování. Po lídru a jeho nejbližším okolí celý vládní establišment začal přejímat performativní formy radikálního bláznivého chování a myšlení.

Naučili se technice travestie, jak hrát různé charaktery, strategii uměleckého idiotství. Rozpracovali scénáře karnevalů a bufonád na vojenská a geopolitická témata, která svým rozsahem a speciálními efekty ničení a krveprolití několikrát převýšila všechno, co si kdy mohli radikální performeři vůbec představit. „Stát si chtěl zahrát na punkera,“ komentovala tento nový kurz v politice Naděžda Tolokonnikovová, když mi vysvětlovala, proč skupina Pussy Riot odmítla akcionismus. Radikální performance byla zdiskreditována svojí blízkostí ke stylu lidí jako Vladimir Žirinovskij, Motorola, Alexandr Borodaj, Strelkov a dalšími adepty „ruského světa“. Našim akcionistům se ani nesnilo o takovém příbuzenství. V podstatě reálně k sobě ani blízko nemají, ale z formálního hlediska, čistě stylisticky, takové podobnosti si prostě nejde nevšimnout. A smýt ze sebe takovou špínu nebude jednoduché.

 

(Pro Přítomnost přeložila Tereza Soušková.)

 

TPL_ESW_EASYPEASY_ADDITIONAL_INFORMATION

Glosy

  • Trpíte taky idiosynkrazií?

    Jiří Stránský

    Všechny vás zdravím v příjemně ochlazeném podvečeru. Před chvílí jsem vypnul televizor, což v poslední době dělám čím dál častěji: nejsem už ochoten přistoupit na řeči žen a mužů, na nichž poznám ještě...

  • Hanět člověka, počátek vraždy

    Radio Vaticana

    Papež František při ranní mši v kapli Domu sv. Marty komentoval evangelium (Mt 5,20-26), kde stojí: »Dohodni se rychle se svým protivníkem, dokud jsi s ním na cestě, aby tě tvůj protivník...

  • Proč To komentovat?

    Pavlína Havlová

    Vydavatel Přítomnosti M. J. Stránský se ke spálení červených trenýrek na Hradě sice vyslovil poněkud expresivně, jeho glosa však plně koresponduje s úvahou, kterou jemnější formou vyjádřil na svém...

  • Ten blbec četl moji glosu v Přítomnosti

    Martin Jan Stránský

    Ten blbec na Hradě četl moji glosu v Přítomnosti!! (viz odkaz níže) Nejen to, dokonce se rozhodl pro mimořádné gesto. Nemohl jsem tomu uvěřit, tak jsem musel zhlédnout video z této události...

  • Mají se Nové pořádky čeho bát?

    Bohumil Doležal

    Volební průzkum agentury Kantar TNS z 10. června t.r. (Volební model pro volby do Poslanecké sněmovny) se na první pohled nijak nápadně neliší od toho, co dosud přinesly jiné agentury. Výrazně (s...

  • Národ idiotů?

    Martin Jan Stránský

    Na nedávném sjezdu na Žofíně se Miloš Zeman opět vyřádil v rámci kauzy Peroutkova článku „Hitler je gentleman.“  Jeho výlet do zaplevelené zahrady vlastní děravé paměti pokračoval přes vlastní...

  • Malá, blbá, ale naše

    Petr Schwarz

    Ostře sledovaný bude – i kvůli kauze Čapí hnízdo – post ministra spravedlnosti, na který podle svých slov Babiš zvažuje dva kandidáty. Podle zákulisních hlasů má být jedním z těchto kandidátů do...

  • V šílícím světě

    Ladislav Heryán

    Celou republikou nedávno cloumala kauza nechvalně proslaveného divadelního představení, ve kterém údajně „Ježíš znásilní muslimku“. Jak potom řekne Tomáš Halík, vlastně to nakonec ani nebyla...

Podporují nás:

                                                      30 05 2018 KJ                 30 05 2018 Uprazeno

Partneři:

logo pozadi cervena udalostiart-for-good-logo1Xantypacd12 8DeSYo4 HLIDACIPESlogoFINALv6 2016-10-02 Logo RR 2016 1

logo big