TPL_ESW_EASYPEASY_MAIN_CONTENT
dnesni-zebricek-duveryhodnosti-politiku
linoryt © Otto Stritzko (1908-1986), Imaginární portrét.

Dnešní žebříček důvěryhodnosti politiků

Ani ti, kdož milují pravdu, ani ti, kdož milují krásu, nemohou se starati o politiku, jež se nestará ani o krásu, ani o pravdu věcí.“ – Jules Barbey d’Aurevilly (1808-1889), Z myšlenek neučesaných

30. října 1910 – Včera zuřivé zasedání Sněmovny. V této vřavě lotrů nebo pitomců, kteří činí, co by se rádo nazvalo národním zastoupením, ohavný Aristide Briand, president Státní Rady, potupen a ohrožován ve své osobě krajní levicí, která ho viní, že chce diktaturu, zdá se býti jediným mužem tohoto shromáždění, jež ovládá svou chladnokrevností a svým zdravým smyslem. Tak už jest Francie zchátralá, že takový cídič záchodů působí takovým dojmem!“ – Léon Bloy (1846-1917), Poutník Absolutna

ještě k těm „věcem veřejným“: nechci, aby se mi politika příliš pletla do života, chci, aby tučně placení zemští správci spravedlivě vládli, aby sloužili lidu a zemi, lidem, z jejichž potu a krve žijí, aby zákony, ústava a provoz země zákonně fungovaly – a víc nechci, ale rozhlédnu-li se kolem, na ten boj o moc, o „vládnutí“ (k čemu ho kdo potřebuje? u koho to není spíše patologie než aspoň jakýsi stín altruismu? touha po službě své zemi, svým bližším?), je to prachsprostý business, jak se tak dívám, a připadám si jako infantilní idiot, jestliže naprosto opačně tuto „službu veřejnosti“ (a touto veřejností placenou tak, že sama se musí uchylovat k jakýmsi „minimálním mzdám“, které i když nejsou „minimální“, pak jsou dnes údajně ve výši 37%  platu evropského? proč? pracujeme snad opravdu třetinově ve srovnání s bratry Švédy či Iry?), tedy jak já sám tuto „službu veřejnosti“ chápu? co je tak baví na tom „vládnutí“? na těch čachrech se státními zakázkami, na které se příslušní „profesionálové“ vrhají jako na osobní kořist, nikoli že by v nich viděli službu bližnímu, který si tohoto zpronevěřilce  najal, a jemuž on snad ani nechce řádně přiznávat, co vlastně dělá (viz v podstatě v Parlamentě zlikvidovaný „registr smluv“ státních – tedy našich – podniků), ne, nechci psát vůbec o politice, chci psát o tom, jak se těším na jaro, jak každý paprsek slunce mě těší, povzbuzuje, i když jej zatím jen přes nemocniční sklo pozoruju, ale to těšení mi stále – díky Bohu – zůstává, co jiného bych měl? zisky? moc? každodenní „vládu“ nad někým? každodenní promýšlení, jak bližního svého zneužít, okrást ve svůj prospěch bez fantazie, která by se týkala vůbec nějakého opravdu kulturního a civilizačního – tedy vlastně společensky sebezáchranného – smyslu? takové věci promýšlím, ve velmi obecné rovině a samozřejmě s příslušnými emocemi (dnes se z pojmu „emoce“ stala fráze jakýchsi pochybných „realistů“, kteří v nudě a nevynalézavosti svých životů je pokládají za něco nepatřičného, člověka jako by v jeho lidství nedůstojného a „nerozumně“ vychylujícího, co zbývá, co by mě zajímalo u těchto panáků teorie, „Jak Život Funguje“? proč by měl „fungovat“ podle jejich plochých představ protikulturních impotentů?), eh, jsem klidný, vůbec mě to neznervózňuje, ani nerozčiluje, jen každou chvíli kroutím hlavou v údivu nad tím, co všechno se může stát, – když jsem přece jen dnes začal „politicky“ (vlastně vůbec nechtě), dívám se, jak to vypadá s „preferencemi“ mého milovaného národa „před volbami“ – a – světe div se – přesně naopak než s preferencemi mými – s velkým prý náskokem na prvním místě člověk, vyslovením jehož jména bych urazil lotra Babinského – a „nejméně oblíbeným“ ministr financí minulých vlád M. K., za jehož existenci ve veřejném životě jsem osobně v poušti nedomrlých politických nul vděčen (viz poslední televizní tzv. Otázky jistého redaktora Moravce, pasu po tom dočíst se, v čem se v těchto hovorech M. K. mýlil, v čem lhal o minulosti či přítomnosti, v čem se zkrátka pletl, v čem byl nedůvěryhodný, ano, jistě vyleze nepochybně někdo s tradiční výbavou těch „padáků“ a dalších „podezření“ apod. – a já tady při tom mám na bíle dni všednodenní lži, loupeže přímo eklatantní, deformace, difamace, demagogii dle všech možných příslušných definic, pohrdání parlamentní demokracií a soudním systémem jako vyšité), tedy takto jsem nechtěl vůbec dnes psát, ale „čeho srdce plné, tím ústa přetékají“, jak psáno v jedněch pro vždy platných Písmech, snad ještě během dne se k něčemu rozumnějšímu dohrabu – s díky za trpělivost

V nemocnici Milosrdných bratří, založené v době temna v Letovicích.

 

TPL_ESW_EASYPEASY_ADDITIONAL_INFORMATION

Glosy

  • Zvracejte učebnice!

    David Bartoň

    Vracíte také s dětmi s úlevou učebnice zpět do školních skladů? Podívejte se, bez ohledu na to, co jste vyfásli z dějepisu, co se z nich dá dozvědět a v čem poučit.  Dnešní učebnice dějepisu nejen...

  • Spalovač trenýrek se mýlí

    Petr Havlík

    Společnost, kde „nejhlasitější“ formou komunikace je mlčení mlčící většiny, již není demokracií. Základním předpokladem plnohodnotné demokracie je totiž otevřený prostor pro svobodnou diskusi....

  • Červené trenky v Bílině

    Veronika Vendlová

    Úryvek z textu Veroniky Vendlové, členky iniciativy „Společně to dáme“. Jde o reportáž z protestu této iniciativy proti prezidentu Zemanovi v Bílině. Vybraný text je ze závěru článku, kdy jsou oponenti...

  • Republikou krouží kavárna POTMĚ

    Jan Charvát

    Kavárna POTMĚ, která stála na náměstí Republiky v Praze od 4.-21. června 2018, vybrala celkem 459 962 Kč. A to díky tomu, že si zde celkem 2342 hostů koupilo 3504 hrnků kávy nebo dalších nápojů....

  • Tajemstvím smíření je vzpomínka

    Michal Kadleček

    Mohlo by se zdát, že zbytečně vytahuji věci zapomenuté, nebo dokonce promlčené. Jenže česká xenofobie, předsudky a komplexy stejně jako občasná nepodložená halasná namyšlenost a hysterické reakce...

  • Pomník Milady Horákové

    Redakce Přítomnosti

    V roce 2015 byl díky finanční pomoci Nadačního fondu Stránský odhalen na pražském Pětikostelním náměstí pomník Milady Horákové. V místech mezi Senátem a Poslaneckou sněmovnou připomíná boj proti totalitě....

  • Urážka státu do hlavy

    Martin Jan Stránský

    Vydavatel Přítomnosti Martin Jan Stránský komentuje pohoršení, které svým textem vzbudil v několika čtenářích, těmito slovy:  Moje poslední glosa,[1] která souvisela s první,[2] naštěstí splnila mé...

  • Pan Žáček je možná trochu cvok, ale je to cvok hezký!

    Jan Cigler

    Lidé si ovšem rozhodně nechtějí kazit dojem o konopí nějakými mozoly, když mohou lenošit s brčkem ve stínu věkovité lípy a smát se jako „normální šílenci“... I tak je pan Žáček inspirativní. Třeba...

Podporují nás:

                                                      30 05 2018 KJ                 30 05 2018 Uprazeno

Partneři:

logo pozadi cervena udalostiart-for-good-logo1Xantypacd12 8DeSYo4 HLIDACIPESlogoFINALv6 2016-10-02 Logo RR 2016 1

logo big