TPL_ESW_EASYPEASY_MAIN_CONTENT
narozeni-pane-cas-bachorek
James McNeill Whistler, Nocturne In Blue and Silver, 70. léta 19. st. výřez. paintingclass.net

Narození Páně – čas báchorek?

A už zase tu máme Vánoce. Mám je docela rád. Na to, že si člověk nesmí v této době zapínat ani český rozhlas, ani českou televizi (jakékoli), jsem si zvykl už v útlém mládí a po listopadovém převratu se v tomto směru nic podstatného nezměnilo. Vánoce je u nás čas televizních pohádek. Vystupují v nich princezny, čerti, tu a tam občas dokonce i nějaký anděl. Zkrátka báchorky. Vánoce jsou podle „Čechů“, jak se dnes rovněž v televizi a rozhlase říká, období, kdy se mohou (tedy můžeme) navzájem tahat na nos. Jakási něžná a poetická obdoba Apríla.

Já ze setrvačnosti pořád oslavuji den, kdy se podle tradice narodil náš Spasitel. Naše televizní a rozhlasová kulisa mi asi proto od útlého mládí připadá nesnesitelná. Naštěstí jsem – rovněž od útlého mládí – vybaven protilátkami. O jedné jsem v roce 1998, tedy před osmnácti lety, kdy nám ještě vládli politici, co nemakali a kradli, napsal fejeton do tehdy nikoli Babišových Lidových novin. Mám ho v oblibě, protože mi připadá pořád aktuální. A tak ho tu připomínám. Zde je:

Koledy evropských národů

Konec padesátých a začátek šedesátých let, to byla doba, kdy u nás spontánně kvetl „reálný socialismus“ ruské provenience. Česká společnost si osvojila novou životní kulturu. Byla to sice kultura tak trochu vnucená, ale lidé ji nakonec vzali za svou; zdálo se, že nikomu nic nechybí.

Součástí nové kultury byly i nově pojaté vánoce. Tu je třeba přiznat, že v této věci se i režim tak trochu přizpůsobil. Vzdal se někdejšího frontálního útoku na křesťanské svátky a spokojil se s jejich důkladnou kastrací.

A tak v posledním prosincovém týdnu televizi vždycky zahltily kýčovité slátaniny s třídním podtextem, různé ty Pyšné princezny, Císařovi pekařové atd. atd. Z rudé metropole byla importována přiblblá a přímo monstrózně nevkusná pohádka o Mrazíkovi. V rádiu kvílela nejtřpytivější pop-star knedlíkového komunismu Yvetta Simonová „Tichou noc“ s dokonale ateizovaným textem. Nepřekonatelný vrchol debility ovšem představoval český text americké písničky o rolničkách, které údajně ozvučil „kašpárek maličký nebo děda Mráz“. Člověku, který měl k režimu aspoň trochu upřímný odstup, se z tohoto způsobu vánoc dělalo nanic.

Naštěstí režim technicky nepokročil natolik, aby se mu podařilo podobným způsobem jako rozhlas a televizi ovládnout i gramofon. A tak vlastníkům tohoto přístroje zbyla jakási míra svobody. Díky tomu jsem mohl mít pravidelně ve vánočním repertoáru elpíčko, které vyšlo někdy v polovině šedesátých let, a jehož jedna strana obsahovala koledy evropských národů: francouzské, německé, skandinávské, dokonce i řecké vánoční písně. A ovšem taky ty z druhé strany ostnatého drátu: polské, slovinské a bulharské. A ovšem taky české. Jako by se tu znovu, bez ohledu na zátarasy a kulometné věže na hranicích ruského impéria spojil svět, který kdysi patřil dohromady a k němuž jsme patřili i my. Ostatně, kdo chtěl, vycítil z těch písniček, že v jeho srdci patří dohromady dál. A byla tu najednou i naděje, že když budeme mít štěstí, může v budoucnu zase patřit dohromady i fyzicky.

Ti, kdo těch dvacet minut hudební produkce připravili a prosadili k zveřejnění, odvedli kus masarykovské drobné práce. Byla to jedna z malých, ale hodně užitečných věcí, které mně (a věřím, že nejenom mně) pomáhaly přežít čtyřicetiletí reálného socialismu. Protože za takové věci se u nás řády a medajle neudílejí, chtěl bych těm, kteří se na vydání desky podíleli, alespoň sám za sebe a zřejmě opožděně touto cestou vyjádřit svou hlubokou vděčnost.

Prožili jsme opět vánoce. Je skoro deset let po pádu ruského panství. Změnily se podmínky, změnila se i skladba vánočních pořadů v rozhlase i televizi. Odkudsi z hlubin času sice pořád prosakuje narudlá pakultura „vánoc v epoše vyspělého socialismu“: kýčovité slátaniny s třídním podtextem (Pyšná princezna, Císařův pekař, atd. atd.), ateizovaná Tichá noc, dokonce i kašpárek maličký s dědou Mrázem. Dnes už to člověka přece jen tolik nebolí. Pro všechny případy mám ovšem pořád schovanou starou ohranou desku s koledami evropských národů.

Lidové noviny 30. prosince 1998

P.S. Přece jen se leccos změnilo k lepšímu: Tak např. „Koledy evropských národů“ mezitím vyšly na cédéčku. Víc vydrží. Letos jsem si je pustil zatím dvakrát.

Psáno pro Svobodné fórum

 

TPL_ESW_EASYPEASY_ADDITIONAL_INFORMATION

Glosy

  • Urážka státu do hlavy

    Martin Jan Stránský

    Vydavatel Přítomnosti Martin Jan Stránský komentuje pohoršení, které svým textem vzbudil v několika čtenářích, těmito slovy:  Moje poslední glosa,[1] která souvisela s první,[2] naštěstí splnila mé...

  • Pan Žáček je možná trochu cvok, ale je to cvok hezký!

    Jan Cigler

    Lidé si ovšem rozhodně nechtějí kazit dojem o konopí nějakými mozoly, když mohou lenošit s brčkem ve stínu věkovité lípy a smát se jako „normální šílenci“... I tak je pan Žáček inspirativní. Třeba...

  • Učešte mi uši

    David Bartoň

    V době, kdy je lidské slovo vzácné, mi zní až neuvěřitelně inspirativně, co pověděl A. Mitrofanovovi jeden z hrdých Rusů a nemnoha přátel naší země Viktor Fajnberg[1]: „Jste-li v bezvýchodné...

  • Lid může hýkat, konečně se zbavil elit

    Jaroslav Erik Frič

    Od své nominace (nevím, kým vůbec podané) na Cenu Magnesia Litera za mé „blogové“ psaní v loňském roce a která se předává pod egidou pro mne zcela nepřijatelných sponzorů, jsem se distancoval...

  • Trpíte taky idiosynkrazií?

    Jiří Stránský

    Všechny vás zdravím v příjemně ochlazeném podvečeru. Před chvílí jsem vypnul televizor, což v poslední době dělám čím dál častěji: nejsem už ochoten přistoupit na řeči žen a mužů, na nichž poznám ještě...

  • Hanět člověka, počátek vraždy

    Radio Vaticana

    Papež František při ranní mši v kapli Domu sv. Marty komentoval evangelium (Mt 5,20-26), kde stojí: »Dohodni se rychle se svým protivníkem, dokud jsi s ním na cestě, aby tě tvůj protivník...

  • Proč To komentovat?

    Pavlína Havlová

    Vydavatel Přítomnosti M. J. Stránský se ke spálení červených trenýrek na Hradě sice vyslovil poněkud expresivně, jeho glosa však plně koresponduje s úvahou, kterou jemnější formou vyjádřil na svém...

  • Ten blbec četl moji glosu v Přítomnosti

    Martin Jan Stránský

    Ten blbec na Hradě četl moji glosu v Přítomnosti!! (viz odkaz níže) Nejen to, dokonce se rozhodl pro mimořádné gesto. Nemohl jsem tomu uvěřit, tak jsem musel zhlédnout video z této události...

Podporují nás:

                                                      30 05 2018 KJ                 30 05 2018 Uprazeno

Partneři:

logo pozadi cervena udalostiart-for-good-logo1Xantypacd12 8DeSYo4 HLIDACIPESlogoFINALv6 2016-10-02 Logo RR 2016 1

logo big