TPL_ESW_EASYPEASY_MAIN_CONTENT
kabinet-kuriozit
D. Remps, Kabinet kuriozit. 1690-99. výřez. Museo dell'Opificio delle Pietre Dure, Wikimedia Commons

Kabinet kuriozit

Návrat pravice k moci v USA vzbuzuje mnohé otázky spíše řečnického charakteru. Odpověď na ně je totiž tazateli, tedy komukoli z nás, kteří na sestavování příští americké vlády koukáme, víceméně zřejmá, i když ještě není úplně jasné, jak přesně bude který z očekávaných průšvihů vypadat.

Donal Trump byl ostatně zvolen především jako představitel jedné ze základních a nejrozšířenějších lidských vlastností. Vlastnosti, podvolení se které prostředkuje mnohým zřejmě příjemné uvolnění, ztrátu napětí, zjednodušení všech příliš složitých věcí, totiž nezodpovědnosti.

Jako by totiž nestačilo, že naprosto banální a nezajímavé individuum se v Americe stalo mediální hvězdou, nejspíše proto, že při pohledu na něj si průměrný Američan připadá jako génius oplývající sociálními kompetencemi, znalostmi a šarmem. Taková mediální hvězda podprůměrnosti se totiž nakonec stane prezidentem, protože ji volila nějaká čtvrtina oprávněných voličů – rasisti, blázni, vtipálci – a dobrá polovina chytráků k volbám vůbec nešla, protože to asi bylo pod jejich úroveň, nebo protože na to zkrátka kašlou a může jim to být fuk, jestli tenhle, nebo tamta.

Může? Inu... to si povíme.

Trump totiž vysázel nominace svých ministrů. A jejich výběr svědčí o jistém principu, představujícím v zásadě pokračování toho, čím se řídila jeho kampaň.

Skladba Trumpova kabinetu politických kuriozit je tak dosti výmluvná jak pokud jde o to, co čeká všechny americké chytráky, tak pokud jde o to, co díky nim čeká nás.

Panoptikum Trumpových vyvolených je následující:

- V první řadě, Trumpovým ministrem financí (Secretary of the Treasure) má být Steven Mnuchin, bývalý manažer banky Goldman Sachs. Tedy banky, která měla nemalý podíl na rozpoutání nedávné světové finanční krize. Jistě, každý manažer Goldman Sachs nemůže za to, jak se banka na rozpoutání krize podílela. Záleží na tom, jakými operacemi se ten který jedinec v bance zabýval. Tak například Mnuchin se zabýval hedgeovými fondy. Tedy právě tím, co rozpoutalo krizi. To budou finance lítat!

- Ministrem spravedlnosti (Attorney General) má být pro změnu Jefferson Beauregard Sessions. Senátor z Alabamy, Jižan jak má být. Vždyť ho i rodiče pojmenovali po Pierru Gustavu Tautant-Beauregardovi, generálovi armád Konfederace, který po Občanské válce utekl do Brazílie. Sessions sám sice nikdy nedostal příležitost válčit proti USA, zato se ve snaze dostát rodinným tradicím proslavil dobrým vztahem ke Ku-Klux-Klanu, který mu prý vyhovoval až do doby, kdy se dozvěděl, že někteří jeho členové kouří marihuanu. Jakožto člen senátní komise například veřejně oslovoval státního zástupce tmavé pleti „chlapče“ („boy“) a veřejného zmocněnce pro lidská práva, který je pro změnu pleti světlé, zase nazval „hanbou rasy“ („a disgrace to his race“). Aby ale nebyl prostě jen rasistou, politicky se silně angažoval například proti legislativě pomáhající obětem znásilnění. Zkrátka, spravedlnosti si Američané naberou hrstmi. Zvláště někteří.

- Na post ministra vnitra (Secretary of the Interior), který narozdíl od zbytku světa nemá co dělat s policií, ale odpovídá za správu federálních pozemků a přírodního bohatství, si Trump vybral bývalého důstojníka speciálních jednotek námořnictva (Navy SEALS) Ryana Zinke, který se podle budoucího prezidenta vyznačuje postojem, propůjčujícím mu schopnost „udělat vše pro vítězství“. V oblasti svých budoucích kompetencí tento postoj Zinke jasně demonstroval zneužíváním cestovních náhrad pro účastníky válečných operací pro soukromé účely v letech 1998-1999. Částečně na náklady námořnictva si tak v té době opravil dům a právě v souvislosti s tím byl z elitních jednotek propuštěn. Odsouzen sice nebyl, ale oblast působení ministerstva vnitra určitě zná tak nějak zevnitř. Správa majetku, to mu půjde.

- Ještě detailněji je se svými kompetencemi obeznámen Trumpův ministr obchodu (Secretary of Commerce) Wilbur Ross, který si v dobách svého působení v investičním bankovnictví vysloužil přezdívku „Král bankrotů“. Ten už dokonce přišel s tím, co hodlá jako americký ministr podniknout. Jeho plánem je zruinovat Velkou Británii ve spolupráci s Kyprem. Brexit je totiž podle Rosse „příležitost od Boha“, daná ostatním zemím k tomu, aby Brity okradly. Obchody se tedy začnou hýbat. Kam se nakonec pohnout, to už ale bude v rukou Krále bankrotů.

- Ministrem práce (Secretary of Labor) bude Andrew Puzder, manažer holdingu CKE Restaurants, provozujícího restaurace s rychlým občerstvením, jinak též bufety, ve 39-ti zemích světa. Jeho hlavním politickým artiklem je zrušení minimální mzdy. Nakonec, má být ministrem práce. A jak jinak zařídit, aby měli lidi víc práce, než jim skoro nic nezaplatit? To si totiž chytří američtí voliči budou muset najít prací hned několik. Práce tak určitě Američanům přibyde, o to už se ministr postará.

- Podobně jako je manažer bufetů ideálním kandidátem na ministra práce, ministryní školství (Secretary of Education) se nemá stát nikdo jiný než dědička distribučního impéria Amway a miliardářka Betsy DeVos, která svého jmění využívá k financování výzkumné organizace. Totiž, organizace zvané Rada pro výzkum rodiny (Family Research Council), jejímž úkolem je finančně „napomáhat“ tomu, aby ze vzdělávacího procesu pokud možno zmizely veškeré informace, nehodící se do rámce fundamentalistického křesťanského chápání světa, od sexuální výchovy a otázek práv homosexuálů až po evoluci, genetiku a výzkum kmenových buněk. Kromě výzkumu se ovšem Betsy DeVos věnuje i školám jako takovým. Financuje totiž také organizaci Aliance pro volbu školy (Alliance for School Choice), jejímž posláním je koordinovat přelívání financí ve školství ze škol státních či veřejných do soukromého sektoru. Z pozice ministryně školství bude pro Betsy určitě mnohem snažší naplnit svůj Bohem svěřený úkol: utvrdit sociální rozdíly. Kdyby totiž Bůh chtěl, aby chudí měli školy, byl by jim dal dost rozumu, aby šli i volit.

- Volba kongresmana Toma Price ze státu Georgia ministrem zdravotnictví (Secretary of Health and Human Services) je skoro samozřejmá. Vždyť Tom nechce od rezortu nic jiného než zrušení systému všeobecně dostupné zdravotní péče. Aby jedny lékař léčil, druhé pak příroda uzdravovala. Soukromá zdravotnická zařízení se tak mohou těšit na tučné tržby od příslušníků vyšších příjmových skupin, pravidelně stíhaných nakažlivými chorobami, roznášenými těmi, kteří žádnou zdravotní péči mít nebudou. Krása v jednoduchosti takové politiky je navíc v tom, že celkové výdaje na zdravotnictví, které jsou v USA už tak nejvyšší ze všech vyspělých zemí, se budou dále zvyšovat. Zdravotnictví totiž není nikdy dost.

- Ministerstvo zdravotnictví tedy povede karierní politik. To ale neznamená, že by Trumpova vláda byla prosta lékaře. Měl by v ní totiž zasednout někdejší Trumpův protikandidát, neurochirurg Ben Carson, kterému Trump stále nabízí místo ministra odpovědného za místní rozvoj a bytovou otázku (Secretary of Housing and Urban Development), ačkoliv jej Carson původně odmítl s tím, že se necítí být kvalifikován pro výkon veřejné funkce. Nějak přitom pozapomněl, že jen o pár měsíců dříve sám kandidoval na prezidenta. Teď je zase Carson podle svého vlastního mínění schopen se právě této jemu nabízené funkce ujmout, protože měl jednou hypotéku, takže zrovna o výstavbě a bydlení musí něco vědět. Podle Trumpa samého je beztak Carson ideálním kandidátem na ministra, který má na starost rozvoj měst, protože „vyrostl v centru města".

- Ministryní dopravy (Secretary of Transportation) se stane Elaine Chao. Imigrantka a bývalá Bushova ministryně práce jako by snad ani mezi Trumpovy lidi nepatřila. Na ministerstvu dopravy už pracovala, předsedala Federální komisi pro námořní plavbu. Důležitější ale asi budou její vazby na rodný Tchaj-wan a jeho průmysl, těžící z vývozu amerických pracovních míst, a především na Ruperta Murdocha a jeho mediální impérium. Obvinění z úplatkářství z roku 1999 jí ostatně určitě také neuškodilo. Doprava jako taková tak asi v tomto případě nebude Trumpovou prioritou, snad kromě lodní dopravy zboží z nových továren na Tchaj-wanu.

- Budoucí ministr energetiky (Secretary of Energy), guvernér Texasu a účastník republikánských prezidentských primárek v roce 2012 James Richard Perry je neúprosným bojovníkem proti právům homosexuálů, a to včetně práv lidských, autorem v Texasu obnoveného zákona proti sodomii, propagátorem držení střelných zbraní, odpůrcem všeobecně dostupné zdravotní péče, zkrátka politikem, který se nebojí odporovat ústavě ani rozhodnutím Nejvyššího soudu. Především je ale členem představenstva společnosti Energy Transfer Partners v Dallasu. Společnosti, mezi jejíž inventář patří obří projekt energovodů z Kanady do přístavů v Mexickém zálivu, nechvalně známý pod jménem Dakota Access. Jedná se o energovody, vedené přes pozemky domorodých obyvatel bez jejich souhlasu a také přímo středem přírodního rezervoáru pitné vody, zásobujícího tisíce obyvatel severních oblastí USA. Podoba energetické politiky Trumpovy vlády je už teď tedy více než čitelná.

- Penzionovaný generál John Francis Kelly, který se ujme úřadu ministra vnitřní bezpečnosti (Secretary of Homeland Security) odpovědného za tajné služby, je zase bývalým velitelem věznice v Guantánamu. Proslul především přesvědčením, že teroristé ze středoamerických zemí se chystají propašovat do USA své jaderné zbraně. Kellyho kondice po pravdě řečeno není zase tak úsměvná, jak by se mohlo zdát. Posedlost nástražnými výbušninami, podivně zveličenou do podoby guatemalského či salvadorského nukleárního hazardu, je také třeba vidět v kontextu. Například v kontextu toho, že Kellyho syn se v roce 2010 stal v Afghánistánu obětí nášlapné miny. Otázka je, zda si ministr vnitřní bezpečnosti bude někdy schopen připustit, že nebezpečí, kterému čelí, je mu čistě vnitřní, a se Střední Amerikou nemá zase tak moc společného, snad kromě Kellyho vlastní karibské anabáze.

- To nejlepší ale vždy přichází až nakonec – Ministrem obrany (Secretary of Defense) by klidně mohl být třeba bratr nominované ministryně školství Eric Prince, zakladatel společnosti Blackwater, která za peníze ropných firem zabíjela irácké civilisty, ale nakonec se jím stane James Mattis, přezdívaný „Vzteklý pes“ („Mad Dog“), známý svou posedlostí myšlenkou rozpoutání války s Íránem. Ministrem zahraničí (Secretary of State) zase bude Rex Wayne Tillerson, nositel Řádu přátelství Ruské federace. Šéf společnosti ExxonMobil, největší ropné firmy světa, a bývalý šéf rusko-americké ropné firmy na Bahamských ostrovech, figurující v Panama Papers v souvislosti s Vladimírem Putinem. Pokud jde o zahraniční politiku i obranu, můžeme tedy očekávat, že se republikánské vidění těchto dvou rezortů jako v zásadě jednoho a téhož naplní vrchovatě – nejlepší obranou je útok v Perském zálivu. Ten totiž vyvolá ropný šok, který nejen vytáhne Putina z nejhoršího, ale hlavně určitě potěší všechny zúčastněné.

Snad až na ty americké občany, kteří ve vládě sedět nebudou, a na zbytek světa mimo Rusko a několik dalších ropných diktatur.

Nabízelo by se tvrzení, že Trumpův kabinet kuriozit byl sestaven pouze a jedině za tím účelem, aby sloužil zájmům ropného průmyslu. Nebo šířeji, aby sloužil zájmům velkého kapitálu, který nejen oloupí svět i Američany na cenách ropy, ale těm druhým návdavkem znovu přidá na výdajích za školy a zdravotnictví a připraví je o mzdy zrušením zákonné regulace práce a nakonec i o slušně placenou práci vývozem průmyslu na Tchaj-wan, stejně jako o dostupné bydlení následkem toho, že příslušný ministr vůbec netuší, k čemu jeho ministerstvo slouží. Ani to ale ještě nepředstavuje skutečný jednotící princip výběru Trumpových pomahačů. Jakému finančnímu zisku může sloužit například představa středoamerických nukleárních teroristů? Kdo vydělá na rasových bouřích nebo na znásilňování?

Ne, je tu něco hlubšího a trvalejšího. Princip, který způsobil to, že se z génia podprůměrnosti stala mediální hvězda, i to, že se z mediální hvězdy stal prezident. Princip nezodpovědnosti, jehož praktická devíza je velice prostá a jazyku českému dobře známá, tedy ta, která možná nakonec naplňuje i skutečné důvody, proč si svět drží USA jako svého policajta: Kozla zahradníkem.

Jistou geniální prostotu je třeba tomuto Trumpovu principiálnímu chování přiznat. Ví, co mu slouží, protože ví, z čeho se vzal jeho vlastní úspěch.

Ostatním může pohled do Trumpova kabinetu kuriozit sloužit jako alegorie zmaru.

 

TPL_ESW_EASYPEASY_ADDITIONAL_INFORMATION

Glosy

Podporují nás:

                                       30 05 2018 KJ                 30 05 2018 Uprazeno              LOGO 4Home CZ RGB

Partneři:

logo pozadi cervena udalostiart-for-good-logo1Xantypacd12 8DeSYo4 HLIDACIPESlogoFINALv6 2016-10-02 Logo RR 2016 1

logo big   cze-logo    Peroutak logo1