Hlavní informace
tato-spolecnost-se-stupidne-fasizuje
Jamie Wyeth, Pot, 1969. výřez. wikiart.org

Tato společnost se stupidně fašizuje

Jen několik poznámek k „politické situaci“, nashromáždilo se mi v počítači více drobných textů k tématu, jak jsem je nasbíral při některých facebookových diskusích v poslední době, chci se jich zbavit a nešpinit se tím zatím víc, je to ale nutné k registraci, aspoň dle mého soudu, patří to k životu, a to velmi výrazně, to se popřít nedá

23. 8. píšu: „nemohl jsem teď pět dní vůbec nic dělat (‚Lazar‘), zachytil jsem zde někde, že 2/3 obyvatel této země prý ‚věří‘ více agresivnímu orientálnímu diktátorovi než výsostně evropské političce paní Angele Merkelové (nejen feministky či feministé jí pohrdlivě říkají ‚Merkel‘, jako by mluvili o Věci Makropulos, nebo o něčem jednoduše odporném), kdysi Martin Jirous na Náměstí Svobody vášnivě a zuřivě protestoval proti zmanipulovaným ‚slušným‘ hochům, kteří vytvářeli petici proti radaru v Brdech, přesnými historickými odkazy na podíl USA na naší historii, pak prohlásil, že 80% tohoto národa jsou idioti a odešel, – tak si říkám, že podle toho posledního ‚výzkumu‘ na tom jsme ještě slušně, nejde ovšem o prostou idiocii, spíše o otrockou, manipulativní, v jádru lidské svobody neschopnou ‚většinu‘ – tradičně? získaně skrze zbabělost ‚normalizace‘? skrze frapantní dennodenní porušování – či vůbec nepochopení – Desatera? někdy již dříve v národních dějinách uhnanou nákazu, jako si člověk užene rýmu nebo tuberu?“

25. 8. píšu o zástupci současné „veřejné ochránkyně práv“ paní Šabatové, tedy o druhé rozhodující osobě institutu, který vznikl kdysi ve Švédsku z pověření krále, aby dbal na správné chování úředníků (založili by vůbec lidé, kteří jsou v současné době v této zemi u moci, ještě dnes takovýto úřad?), reagoval jsem na jeho populistické a poplašné řeči publikované na internetu: „je jednou z ostud politické strany, která dosti neprávem si říká ‚sociální demokracie‘, že takového člověka na tak společensky významné místo prosadila, všiml jsem si ho už, když falešně používal doktorský titul, který tehdy neměl, ututlalo se to, protože při jeho myší nevýraznosti to asi nikomu nestálo za to rozmazávat, podezřelým člověkem ale zůstal a zůstává nadále, až po hloupé poznámky o svém vyslání do ‚provincie‘ (t. j. do Brna), o což ovšem pramálokdo stál, až po tato nejapná vyjádření pro tzv. Parlamentní listy (opět – s Parlamentem nemajícími co do činění, za to se zájmovými a demagogickými skupinami, deformujícími obecný mediální obraz, rozhodně ano, a to velmi výrazně), chápu nestydatost tohoto člověka, není dnes nijak výjimečná, nechápu však, jak tento zjevný společenský škodič může zastávat takto významné místo, opravdu – nedal bych se od něho ‚chránit‘, ani kdyby mě prosil, potěšil by mě pouze, kdyby odešel (pozdě, ale přece)“

A do třetice ještě jedné glosy se zde zbavím, napsal jsem ji v souvislosti s rozhovorem s aktivistkou paní Idou Kelarovou, která v něm klidně a bez jakýchkoli zbytečných emocí mluví o svých zkušenostech s letními tvůrčími tábory romských dětí, které pravidelně organizuje na různých místech Republiky, a stále zjevněji pociťuje nevraživost nejen „většinové“ společnosti, nýbrž i jejích policejních ochránců, kteří by měli řádně konat elementárně v rámci svých zákonných povinností, což se zřejmě děje s velkými výpadky, 27. 8. jsem tedy o zážitcích paní Kelarové napsal: „tuto dámu vidím více pracovat, než mluvit, odjakživa jsem si jí vážil – proto zde dávám toto její slovo (rozhovor), s dodatkem: tato společnost se stupidně fašizuje, je to poznat naprosto na všem, od ‚přivítání‘ reprezentantky sousedního státu, z vulgární a nezodpovědné rétoriky nejvyšších ústavních činitelů, reprezentantů významných rezortů, po zdivočelé a iracionální jednání nenávistných spoluobčanů, kteří potřebují s něčím stále ve zbabělém strachu a bezradnosti nad vlastním životem zápasit, ‚bojují‘ se slabými, urážejí zmateně kdekoho bez rozumných důvodů, bez důstojnosti, beze cti, kde zůstali spravedliví, odvážní a ti, jejichž rázné slovo by mělo být slyšet místo tohoto zdivočilého štěkotu? budeme-li mlčet a nereagovat v lhostejnosti a ve své vlastní – velmi dočasné – zabezpečenosti, nemusíme mít tuto možnost brzy žádnou, utíkáním do ‚lepších zemí‘ či do soukromí nezměníme nic, naopak sami budeme nadále takto brutálně a bezectně měněni – k horšímu“, – ano, mám velké obavy při pohledu na současný politický vývoj v mé zemi, proto nemlčím, dělám, co aspoň trochu mohu dělat, ze dne na den se snažím žít tak, aby každý z nich ještě nabyl aspoň nějakého naplnění, ve všech podstatných smyslech toho slova, něco jiného, úhybného, bych nemohl garantovat, s ničím jiným dále poctivě žít, a nikdy nevíme, zda ten den bude jen jeden, nebo jich bude třeba ještě mnohem a mnohem více, jak pravil jeden moudrý před již hezkou řádkou let: „politika je příliš vážná věc, než abychom ji přenechali jen politikům“.

Brno, jedno ze zařízení Fakultní nemocnice u Sv. Anny.

 

Další informace

Glosy

  • I zvířata mají citový život

    Podivuhodný svět jiné přírody v podání německého lesníka Petera Wohllebena pokračuje. Tentokrát se autor světového knižního bestselleru Tajný život stromů, na nějž jsme upozornili glosou s názvem...

  • Politická situace: Kolik je vlastně hodin?

    Jaký čas vlastně ukazuje politický orloj České republiky? Obvyklá odpověď zní: „Je za pět minut dvanáct“. Naposled s ní přišli aktivisté z „Milionu chvilek pro demokracii“. Není to nic...

  • 6. DODATEK ÚSTAVY ČESKÉ REPUBLIKY

    Předseda Ústavního soudu Rychetský oživil dosud zatím nepoužitý 6. dodatek Ústavy české republiky. Tento dodatek může být aktivován jen za určitého kritického vývojového stupně státního...

  • Komokřesťanství – komunistická verze křesťanství v Číně

    V zemi, kam se náš prezident „jezdí učit, jak stabilizovat společnost“, už zas „zítra znamená včera“. Komunisté po století krvavých represí dovolí vyznávání i jiných kultů a náboženství na území své...

  • Ďáblové ve SMEČKÁCH

    Papež nedávno vyhlásil, že Peklo neexistuje. Novopečení bezdomovci našli briskně dočasný azyl v Galerii Smečky v Praze na výstavě manželů Preclíkových. Zdeněk Preclík, sochař, jeden z posledních vládnoucích...

  • I stromy mají vztahy

    Kdybyste si v tyto dny vzali na procházku do lesa stetoskop a přiložili jej k jakémukoliv stromu, uslyšíte křehké, leč nepřetržité šumění. Po zimním spánku se totiž probouzejí i ti největší velikáni...

  • Nejsem srnka

    Nepřestává mě šokovat nepřítomnost svatých Evangelií v životě, myšlenkách a četbě zřejmě zdrcující většiny lidí. Co jiného najít? Co jiného hledat? Lidé „milují přírodu“, nadchýnají se Vesmírem a...

  • Demošky na Václaváku aneb vzpomínka na Láďu Kantora

    Víte, jaký je rozdíl mezi listopadem 89 a dubnem 2018? Tehdy jsme mohli svobodu získat a dnes ji můžeme ztratit! Dějinné zvraty, kterým se někdy až eufemisticky říká revoluce, mají vždy své výrazné...

Další informace

Nový život výstav

    krizek

Podporují nás:

2018-01-30 Logo KJ font-numbers-colour

Partneři:

logo pozadi cervena Puvodni-staticke-logo-bile-pozadi casablanca logoudalostireflexespolecnost-j-chart-for-good-logo1Xantypacd12 8DeSYo4 HLIDACIPESlogoFINALv6 2016-10-02 Logo RR 2016 1

logo big