TPL_ESW_EASYPEASY_MAIN_CONTENT
maly-bezdomovec
Andre Masson. Removal. 1932. Výřez. wikiart.org

Malý bezdomovec

 

Čínský spisovatel a disident zpovídá dětského bezdomovce a Kmotra v jednom.

Když jsem byl redaktorem v časopise Rodinná výchova, přicházel jsem často do styku s dětmi, které nechodily do školy. Nutno říct, že většina z nich byli darebáci. Společenství dětí není vlastně nic než pokřivená kopie společnosti dospělých.

16. ledna 1998 jsem kolem poledne potkal v Čeng-tu u Mostu devíti očí jednoho čtrnáctiletého bezdomovce. Připomněl mi Gorkého dětství.

Neodvažuji se jakkoliv kritizovat vzdělávání, ani se neodvažuji nazývat naše pedagogické odborníky, kteří si vydělávají peníze vydáváním knih, darmožrouty, neboť jsem naopak dostal od toho kluka lekci. Musím přiznat, že jeho schopnost přežít byla mnohem silnější než u dětí stejného věku, které chodily do školy. Význam institucionálního vzdělávání je také jedno z hlavních témat, které tak zevrubně zkoumají naši postmoderní učenci na Pekingské univerzitě. (Každá kapitola začíná předmluvou autora – pozn. red.)

(Následuje úryvek ze samotného rozhovoru.)

(…) Tulák: Dřív okrádali mě, teď sem se stal vůdcem Černejch draků, tak si chci všechno vynahradit. Některý žáci se naparujou a povyšujou nad ostatní, protože maj prachatý rodiče. Tak si teď od nich často „pučuju“ peníze, ať si zkusej, jaký to je bejt obětí šikany. Jednou jsme narazili na darebáka ze severozápadní střední. Neměl u sebe peníze. Prohledali sme ho, neměl ani vindru, tak sme se nakrkli a chtěli ho zmlátit. On furt že prej milost, ať ho ušteříme, že jeho nejsou zrovna doma, že nás vezme k nim, ať si vezmeme co chceme. Já že k nim domů nepudeme a že jestli chce vstoupit k Černejm drakům. On že chce, já že teda každej měsíc patnáctýho bude platit 100 jüanů členskej příspěvek. On že nevydělává. Já že jeho rodiče vydělávaj, jeho fotr je dokonce vedoucí úřadu. On prej, že i vedoucí úřadu žije z vejplaty, navíc jeho táta je čistej, nebere od lidí žádný dárky. Když to Min uslyšel, rozzuřil se doběla, a že prej v dnešní době není čistej žádnej úředník a že nás lakuje. Já se přidal, že takových naoko „čistejch“ úředníků jako jeho fotr jsme už viděli, že právě kvůli nim sou naši bez práce. Bráchové se pak na něho vrhli a dali mu nakládačku. Hned druhej den naklusal, vysolil 100 jüanů a ani necek.

Liao: Dopouštíte se trestného činu.

Tulák: Je mi teprve čtrnáct, co mi můžou?

Liao: Můžou tě poslat do internátní školy nebo do pasťáku. Před pár lety jsem dělal redaktora v časopise Rodinná výchova a dostal jsem spoustu dopisů od žáků základních škol, které někdo přepadl a okradl. Netušil jsem, že je to tvoje práce.

Tulák: Takovejch jako nás po městě běhá! Některý sou ze školy, některý z ulice, kdyby je měli všechny pochytat, ani deset novech internátů by nestačilo. Navíc, co je na tom zlýho? Člověk dostane najíst, daj mu oblečení, nutí ho, aby se učil, nemusí platit školný ani nosit učitelkám dárky, ani se neplatí za nic jinýho. Já se právě snažím vytvořit si podmínky, abych se do internátu dostal, když ne, tak do pasťáku, aspoň bych měl kámoše. Většina filmových hrdinů seděla v kriminále, kdo ne, nemá takovou úctu ostatních. My sme s Minem už domluvený, že se tam pokusíme v patnácti nebo šestnácti dostat, ven se dostaneme v osmnácti, devatenácti, a budem dospělí. My sme jiný než ostatní středoškoláci, co okrádaj mladší spolužáky, my máme svý ideály, nikdy neobíráme děcka chudejch rodičů, co přišli o práci, hlídáme si ty bohatý, máme je pěkně v merku. Dospělí je hlídaj, je docela těžký je zastihnout samotný. Zato když se pak naskytne příležitost, pořádně si namastíme kapsu. Jednou sme vysvlíkli úplně do naha jednoho žáčka, co by od hlavy k patě oblečenej do samejch značek, a nakopli jsme ho do zadku, ale on nechtěl padat, prej že chce aspoň trenky. Srazili jsme ho do kaluže a utekli.

(…) Liao: Ještě ses nenaučil rozeznat dobro od zla.

Tulák: Táta to říkal taky, a přitom věděl jenom to, že mám jít prodávat na ulici boty.

Liao: Tak ty se teď živíš okrádáním dětí?

Tulák: Už dlouho jsme nebyli v žádný škole. Ve skupině jsme snadnější cíl, navíc lehce naštveme veřejnost. Je nás hodně, stačí, když pravidelně vybíráme poplatky za ochranu.

Liao: Pravidelně vydíráte?

Tulák: Oni to platěj úplně dobrovolně! Vláda vybírá daně, škola vybírá poplatky, proč ne my? Kdo platí, za toho se deme porvat, když mu někdo ublíží. Každej měsíc svedeme několik bitek. Škola od nás vybrala tolik peněz, a když tě někdo okradl, jenom se spojila s rodičema, abysme si sami příště dávali víc bacha, k čemu to je? My se chováme zodpovědnějc než škola. Když máme někoho najít, najdeme ho, i kdybychom se měli rozkrájet.

Liao: To máš taky z hongkongských filmů?

Tulák: Jo, mafiánský mám nejrači. V uličce za univerzitou sou čajovny, kde promítaj filmy, místo za dva jüany, my děcka sme štamgasti, nechaj nás koukat i za jeden.

(konec ukázky)

Citováno z kapitoly „Malý bezdomovec“ z knihy „Hovory se spodinou“. Podtitul: „Dvacet pět osudů z okraje čínské společnosti“ od autora Liao I-wu (2002). Vydalo nakladatelství Mladá fronta v roce 2013. Z čínštiny přeložila Zuzana Li. Pro Přítomnost vybrala ukázku B. Latečková.

5 7 2018 obr1

Andre Masson. Removal. 1932. wikiart.org

Podporují nás:

                                                     30 05 2018 KJ                 30 05 2018 Uprazeno             

Partneři:

logo pozadi cervena udalostiart-for-good-logo1Xantypacd12 8DeSYo4 HLIDACIPESlogoFINALv6 2016-10-02 Logo RR 2016 1

logo big   cze-logo    Peroutak logo1