TPL_ESW_EASYPEASY_MAIN_CONTENT

Radkin Honzák

Články

Jaká byla otázka? Když odpověď zní Zeman a Babiš

Hledá se někdo kvalitní i pro jejich publikum.

Jsme snad ještě právní stát!?

Pokud pan premiér vzkazuje arogantně do Černošic, že se mají starat o odklízení sněhu a ne o jeho podvody, řekl by analytik, že se stává nervózním. Protože to je argumentace hodná IV. cenové skupiny (tys urazil moji matku, poď na hajzl!) a ne předsednictva vlády, a jeví se jako známka nezvládané situace.

The Guardian Černošice a pana premiéra naopak vedle sebe přiřadil jako rovnocenné partnery – Angličani chápou demokracii jinak než Babiš – a komentátor listu dokonce soudí, že když nikdo jiný v ČR nebyl schopen otevřeně se k tomu postavit, že by tohle město mohlo konečně hnát pravdu vzhůru a k vítězství.

U příležitosti narozenin Ferdinanda Peroutky jest se zamyslet nad konáním našich soudů, přesto lze doufat, že po přejití bahna, které tu rozprostřela tato vládní garnitura, se dočkáme vítězství práva. Pozdrav do Černošic a všem dalším, kteří se o to přičiňují.

Blog R. Honzáka.

Novinařina v žoldu třeba v Lidovkách

V jaké savce se mohou změnit hlídací psi demokracie nám názorně předvedl v Lidových Novinách ze 24. 1. 2019 pan Zvěřina. Je to sice levné, ale neodpustím si to: jeho jméno naznačuje, že se může změnit i v jiný druh, teď mě napadají především ovce pod vedením zdárného pastýře ze zámku nedaleko Jičína, ale jsou tu i papoušci, chameleoni, o hyenách nemluvě. Jsem na světě už dost dlouho, abych pamatoval všechny tyto druhy.

V jeho sloupku se dočteme, že Hrad, potažmo pan prezident skrzevá své podřízené, se snažil ovlivnit soudce. To je nesprávné a ošklivé. Člověk by zajásal nad zásadovým postojem.

Dále se ale dozvíme, že se tak dálo i dříve (bez uvedení zdroje této informace a dalšího zdroje, který by to potvrzoval, jak požaduje slušné novinářské řemeslo), takže se vlastně nic neděje a soudci, co si na to dneska stěžují, jen kalí vodu.

Pokud pan Zvěřina dříve o takových aktivitách věděl, proč jako uvědomělý občan a tím spíš jako novinář, na ně neupozornil??? Nebo spíš: nevěděl o nich a teď kalí vodu on. Jak se tahle věc srovnává s novinářskou etikou?

Závěr: buď pan Zvěřina věděl o závažných nepravostech v minulosti a neseznámil s nimi veřejnost, takže na svém místě není kompetentní, nebo si teď vymýšlí, takže na svém místě není kompetentní.

Nebo je kompetentní, protože pracuje v něčím žoldu a tam se tohle žádá, zejména je-li žold vyplácen majitelem novin.

Blog R. Honzáka.

Zeman není psychopat, ale škodí

Představitelé zla a jejich plody.

Teď se všichni stydí; já ne!

Nevím, proč bych se měl stydět, a navíc si o tomto pocitu platit reklamní plochu za to, co provádějí lidi, které jsem nevolil, kterým jsem od jejich startu na politické dráze nevěřil a které pokládám za škůdce tohoto národa. Prostě se dostali nahoru a předvádějí, co umějí a že umějí pěkné kousky, jsem taky věděl.

Chci tedy konstatovat, že ti lidé, kteří se teď tváří jako kormidelníci tohoto státu, za které se stydí moji spoluobčané, nevědí vůbec, co to stud je, a proto absolutně nemá cenu touto emocí plýtvat.

Spíš je na místě důsledně a konečně už také tvrdě požadovat, aby plnili to, co jim předepisuje Ústava, zákony a platné vyhlášky. Povinnosti platí pro všechny. Pokud tak nečiní, jsou zde přece možnosti reagovat na jejich aktivity. Není jasné, proč má dostávat od nás – daňových poplatníků – peníze kancelář, jejíž úředníci nejsou kompetentní a porušují stanovené předpisy a pracovní povinnosti. Když hájí zájmy své reklamní agentury v rozporu s chováním odpovědného spojence států, s nimiž jsme smluvně provázáni.

Když se kancléř rozhodl, že nemusí mít prověrku, proč bychom mu měli přispívat svými daněmi na neoprávněnou, tedy neopodstatněnou, parazitickou a de facto protiprávní existenci? Poslankyně a poslanci, proč dáváte peníze tam, kde si to nezaslouží? Jak nás policie chrání před okrádáním? Žalobci a žalobkyně, co koukáte na protiprávní jednání se založenýma rukama?

Je třeba se ptát po příčetnosti úředníka, jemuž kompetentní profesionální servis sdělil, že se tu vyskytuje jisté nebezpečí a on to odmávne tím, že ruský ani čínský vyslanec ho o žádných jejich zájmech neinformoval, profesionálové jsou čučkaři a vševědův dojem jejich nálezy kompletně popírá. Není nad to, když má vševěd názor! To mi evokovalo vzpomínku na situaci v Anglii před dávnými staletími, kdy král vkládal ruce a uzdravoval, a když se dotyčný neuzdravil, byla to jeho chyba, ba mohl být rád, že nebyl navíc popraven po předchozím mučení.

Zběsilý „vládce“, který se z ničehož nic rozhodne, že postaví vládní čtvrť na zelené louce bez jakéhokoliv předběžného jednání, dokumentace, návrhu, rozpočtu, prostě jen tak, že mu prasklo v kebuli, nemusí být dle mého soudu hned čtvrcen, ale měl by dostat opatrovníka, protože takové jednání i v laikovi musí budit podezření týkající se kompetence a příčetnosti.

Včera sebral lidem sůl, zítra jim bude holit hlavy, říká kupec, který prchá ze země krále Já prvního ve známém Zemanově filmu. Chápu, že chlapeček, kterého zlá maminka učitelka vodila až do puberty za ruku, potřebuje ukázat, že už nemusí poslouchat. Ale může jít předvádět s jinými podobnými, kdo dál a vejš dočurá, a ne, protože po tatínkovi touží, tahat celý národ do náruče hodného tatínka Putina.

Dokud se za podobné kousky budem stydět, budou nám je jejich protagonisté ochotně dál předvádět: oni budou dělat ostudu, my se budem stydět. Když se tu za celou dobu nenašel v politice chlap, který by byl schopný s dostatečnou přesvědčivostí říct: A dost!, možná by stálo za to začít hledat tu zlou učitelku, která by chlapečky zkrotila.

Blog R. Honzáka.

Jak si udržet váhu a přitom pochopit i sebe

Nejsme to my, my je mikrobiom.

Hadi, švábi, Židi a lepšolidi aneb proč je špatné být lepší?

Bývaly doby, kdy stupňování adjektiva dobrý (dobrý, lepší, nejlepší) znamenalo zvyšování kvality. Náš úředník za elektrickým ohradníkem na Hradě rozhodl jinak a lepší je vlastně horší. Ne-li nejhorší. Proč? Je to součást kvalitní manipulace, kterou provádí už delší čas a na kterou mu ta intelektově slabší část společnosti skáče. Je to prostinké, dělal to i Hitler a Němci, ač nebyli úplně blbí, byli emočně natolik rozjitření, že na to skočili skoro všichni.

Začíná to narcistním přesvědčením o vlastní výjimečnosti a na jejím základě oprávnění k činům, které jsou pro běžného občana tabu. Podrobně to popisuje americký psychiatr Jerrold M. Post v publikaci Narcissism and politics. Dreams of glory (2015), kde uvádí mimo jiné příklad Garryho Harta, kandidáta na prezidentský úřad na konci 80. let minulého století. Se svou milenkou, jejíž existenci popíral, se objevoval na veřejnosti a když byl nakonec nucen přiznat pravdu, jeho rozhovor pro New York Times byl plný rozhořčeného narcistického oprávnění, povyšování nad ostatní lidi a přesvědčení, že ho nikdo nepřistihne. On je prostě extra třída s nároky na cokoliv.

V souvislosti s finanční krizí 2008 píše Post verbatim: „V tu dobu téměř neuplynul týden, aby nějaká politická osobnost a zastánce pevných rodinných hodnot neuspořádal tiskovou konferenci, na které přiznal, že měl mimomanželskou aféru, a přitom mu po boku stála podvedená věrná manželka... trochu ve stylu country zpěvačky Tammy Wynette a její písni Stand by your man (Stůjte při svém muži).“ Konečně ani Hillary po aféře s Lewinskou Billa neopustila a on získal třetí místo mezi psychopaty na prezidentském křesle nikoliv za odvahu, ani za impulzivitu, ale za třetí kvalitu, kterou Patrickův diagnostický systém nazývá podlostí.

Další podklady poskytuje publikace britské psycholožky Julie Shaw Making evil (2018), která odhaluje praktiky manipulující osobnosti a navíc predikuje také vývoj, který z takového postupu plyne. První krok spočívá ve splynutí s větší skupinou a tím i vnitřní psychologický zisk spočívající v jistotě, že manipulátor nebude už obviňován, protože je součástí mocnějšího „my“. Pozice, v konkrétním případě navíc získané legitimní cestou (připomeňme si, že tu měl Hitler v roce 1933 také). Po této deindividuaci následuje dehumanizace.

Ta spočívá v dehonestaci nějaké občanské skupiny, její označení za méněcennou, za póvl charakterizovaný špatnými vlastnostmi, za cosi méně než jsou lidské bytosti a proto jde o vhodný cíl naší „oprávněné agrese“. V Německu to byli s dobrým závěrečným skóre Židi. S odkazem na Zimbarda je zde uveden termín „kortikální katarakta“ ve smyslu společností přijatého zákalu kognitivních funkcí na emocionální bázi. Britská politička Katie Hopkins zapáleně mluvila o migrantech jako o švábech, Donald Trump je přirovnával k hadům. Pan prezident pohoršený tím, že si na něm někdo vůbec troufá požadovat, aby se v úřadě choval v souladu s Ústavou a zákony, nazval ironicky tuhle partu lepšolidmi.

To, co začíná deindividuací a pokračuje touto cestou končí narůstající schopností ubližovat jiným, píše Julia Shaw. A dále říká, že jsou dva druhy narcistů: grandiózní a zranitelní. Naše pomazaná hlava patří do té druhé kategorie, jak jsme mohli konstatovat po předminulé volbě prezidenta, kdy Miloš Zeman neuspěl a vytratil se způsobem popsaným velmi trefně jedním českým úslovím, jehož ekvivalent jsem v mi dostupných jazycích nenašel. A jak píše Julia Shaw na s. 39, existuje narcistická zuřivost (běsnění), výbušná směs vzteku a hostility, která se objevuje jen u zranitelných narcisů. Je živena podezíravostí, zavrhováním hodnot a ruminací vzteklosti. Nejistota je zde maskována předváděním nadřazenosti.
Kruh se nám tak uzavírá: bez nějaké znectěné a dehumanizované skupiny, proti které je možné obrátit agresi by snad i samotnému císaři, pardon prezidentu, muselo dojít, že je nahý. A to by bylo strašné. Jak řekl moudře již František Palacký, parafrázováno: Kdyby nebylo lepšolidí, musel by si je pan prezident vymyslet. Ještě, že je má.

Blog R. Honzáka.

Místo PF

Mám rád ementál, ten sýr mezi sýry, mám rád ementál, mám rád všechny díry.

Ve věcech vzniku, trvání a dalších osudů vesmíru je třeba vyvarovat se unáhlených úsudků, protože to je nejjistější způsob, jak se pro budoucnost zesměšnit. Dnes už i děti ve školách s inkluzí se pohrdavě ošklíbají nad Eddingtonovou představou jednosměrného časového šípu. Jak hluboce se mýlil laureát Nobelovy ceny Steven Weinberg, když na adresu černých děr prohlašoval „there is no [black hole] in the gravitational field of any known object of the universe.“ A jak pošetilí byli popírači bílých děr, o jejichž existenci nás poprvé informovali astronomové již v 80. letech minulého století.

Dnes už dobře víme, že na počátku nebylo nic, jen Bůh se vznášel nad vodami, v nichž nebylo nic jiného, než samé bílé díry, jedna ve druhé, trochu na způsob matrjošky a trochu na způsob čínské skříňky, a pak přišel velký třesk. Po něm jako symbol ne vždy šťastné a veselé budoucnosti se objevily černé díry, do kterých to všechno padá, zatímco do bílé díry nic nemůže přijít a všechno z ní prýští. Pročež dnes víme, že černé díry představují budoucnost, z níž se stává minulost a ty bílé minulost, z níž roste budoucnost, my zde žijem ve třetím, dosud neobjeveném, leč nesporně existujícím vesmírném útvaru.

Jsou to SPIN DÍRY, kterým lid český říká přátelsky a přítulně špindíry. Ve špindírách mizí pozitivní hodnoty a mění se v záporné, probíhá tu výměna charakteru za moc, poctivosti za majetek, lásky za pornografii, zdraví za doping vznešeně nazvaný „enhancování“, vzdělanosti za Google, moudrosti za fachidiocii, pravdy za postfaktické kecy, upřímnosti za poťouchlost, setkávání za elektrokomunikaci, aj. Takzvané Fecund universes se zde mění na FAKE universes. A v tom žijem, dokud nás nespolkne černá díra.

A pak je tu ještě pár bojovníků s větrnými mlýny, které svými lopatkami špindíry jako vzduchové víry vyrábějí a posílají do světa. Ti odhodlaní mají sice jen koně, dřevce a čest, ale to není zdaleka tak málo, jak by se mohlo zdát.

Blog R. Honzáka.

Velký bobek

Malý Bobeš doprovázel několik generací, poprvé vyšel v roce 1931, já jsem ho dostal na Vánoce 1947 a moje děti ho louskaly o třicet let později, kdy už si dobře neuměly představit ve městě vůz tažený koňmi.

Velký bobek vychází letos poprvé a přál bych mu stejně dlouhý život. I když ten jeho reálný je mnohem kratší než Bobšův. Zatímco Bobeš putoval z vesnice do města, bobek putuje od úst, kam vstupuje jako lentilka, až po majestátní ŽBLUŇK v záchodové míse. Celá jeho cesta je zajímavým, pro děti dobře srozumitelným a přitom nijak příliš nezjednodušujícím vyprávěním o anatomii a fyziologii trávicího ústrojí. Včetně nejnovějších poznatků o střevním mikrobiomu. Nejen jeho, děj je zasazen v celém systému, až po nadřazený suprasystém, jemuž jsme uvykli říkat Gaia, který zde nese původní název Manitou. Názvy jsou tam vůbec pozoruhodné a mikrobi, kterým (podle Kruifa) Pasteur prý říkal „malá zvířátka“ a já jsem je bezohledně překřtil na mikrouty, se tady nazývají „malí nezbedové“. Pojmenování plynatosti a jejím výsledkům je věnován celostránkový thesaurus výrazů.

Věda je ze své podstaty redukcionistická, a pokud se vydává pouze analytickou cestou, směřuje k fachidiocii. Dnes už někteří osvícení badatelé poznali výhody systémového přístupu i holistickou pravdu, že celek je víc než součet částí. Získá-li tento základní pohled na svět dítě již v časném věku a bude vědět, že nejde už jen o pohádku nebo pouze o zajímavý příběh, nepodlehne tak snadno pozdějšímu vábení omezených pozitivistů. V tom – kromě poučení – vidím velkou přednost krásné a zajímavé knížky. Ta je dílem již sehraného týmu, autorky a dvou s ní dokonale harmonizujících ilustrátorů.

Když už je o nich řeč, sluší se dodat, že loni tato tvůrčí skupina vydala neméně zajímavou publikaci o dětském strachu s názvem Neboj, neboj!

Milada Rezková, Lukáš Urbánek, Jakub Kaše: Velký bobek. Yinachi, Praha, 2018.

Blog R. Honzáka.

Eskymáci poradí obyvatelům rovníkové Afriky, co dělat, když přijdou vedra

Máme tady – jak říkají epistemologové – jakýsi rozum epochy, jímž je dnes pozitivisticky zarámovaná věda (co jsem neviděl, to neexistuje, bez ohledu na to, jak slepý je pozorovatel) a máme tu nerozum epochy, kam ještě před sto roky patřili Einstein a Kafka, jimž se podařilo do dneška umístit se už ve středu rozumu. A také na jedné straně třeba kriminalita a vedle ní myšlenky, které budou za sto let samozřejmostí.

Proto je hodnocení z dnešního hlediska sporné, jak naznačuje tvrdá kritika kubismu z úst předních znalců před sto roky. Nemluvě o rukopisech, hilsneriádě a dalších aférách.

Již dávno nás Heisenberger přesvědčil, že postoj badatele je velice významný pro výsledek. Pojďme se na to podívat na banálním příkladu. Třeba na to, čím se lišilo Gestapo od StB nebo dalších tajných policajtů komunistických režimů. Gestapáci byli schopni vymlátit z vás život, aby se dozvěděli pravdu. StB byla ochotna vymlátit z vás život, abyste potvrdili její pravdu.

Mám na blogu jednoho diskutéra – podepisuje se gru – který ví, „jak to všechno bylo“. Typické myšlení estébáka, je mu jasné, že jsem musel dělat to a ono.... určitě jsem musel být tam či onde, abych se dobral k dnešnímu postavení. Ví o mně v roce 1956, kdy jsem nastupoval na fakultu, ví, že jsem psychiatrizoval a týral disidenty, neví sice o mně nic, ale je přesvědčen, že ví všechno, blbeček.

Podobně se zachovali v posledním čísle (49/2018) časopisu Téma dva „znalci“, jeden přírodovědec (Hořejší) a druhý sice z medicíny, ale z teoretického ústavu (arogantní narcistní omezenec Šrámek, což lze odvodit od jeho „vědecké“ definice Bible). Ti dva sice neviděli v životě žádného pacienta, ale zato vědí, že placebo neexistuje, resp. je to podvod. Sice neměli nikdy příležitost přijít s tímto fenoménem do styku, podobně ale jako fízl gru a další estébáci, o něm vědí všechno. A protože mají tituly, tak jim to tisknou.

Místo toho, aby se jasně vyjádřili, zda spolek  pojmenovali Sisyfos z úcty k psychopatii a podvodům nejhnusnějšího podvodníka řecké mytologie, nebo proto, že si těchto jeho charakteristik ve své velkoleposti nepovšimli a se sentimentem starých panen litujou, že byl potrestán, plkají o věcech, o nichž sice mají načteno a pak na ně mají „názory“, ale nevědí o nich z praxe NIC.

Zachraňují tak vědu, která říká: Když praxe neodpovídá teorii, je praxi nutné zavrhnout. Kdyby se tak věnovali vypucování vlastního chlíva, třeba paní kolegyni Sykové... A není sama!

Blog R. Honzáka.

Demokracie není panování

Ale prací k zabezpečení spravedlnosti.

Zajímavě nasvícená reforma psychiatrie

aneb Jak je to prosté, milý Watsone čili Kdo sedí na vrbě, byl by hlupák, kdyby si nevyřezal píšťalku.

Tenhle nápad na titulek jsem zcizil dílem Zdenku Jirotkovi a dílem VH Brunerovi, jehož drama Když nemám muže – milovníka, namluvím si žalářníka, mě kdysi oslovilo, jak říkají intelektuálové. Pan Maresku, hrdina úžasného Jirotkova příběhu nazvaného Muž se psem, si také zkusil vyřezat píšťalku, leč nedopadlo to s ním dobře a dlouho si nepískal, jak by se mělo stát všem, kdož se o podobné kousky pokoušejí.

Na mediálním nebi se zjevila náhle paní doktorka Protopopová, pravá ruka správce hnízda nejen čapího, leč i rodinného, která za své věrné služby dostala nikoliv zlaté hodinky, ale post na Ministerstvu zdravotnictví, z něhož organizuje reformu psychiatrie. Ta nemůže dopadnout dobře, myslím, ta reforma. Tedy nedobře pro obor, jakož i pro pacienty, jak jsem se zmínil v předpředminulém a dobře dohledatelném blogu[1]. Může ale přinést finanční užitek tvůrcům a spřáteleným posuzovatelům. Nemalý.

Součástí velkolepého plánu je (kdo ho bude schvalovat? ministerstvo? spřátelení posuzovatelé? zatím není řeč o parlamentu – pročpak?), že se rozprodají budovy blázinců, aby se pacienti neměli kam vracet a zůstali hezky venku, nejlépe v prostorách kolem nádraží a vybydlených downtowns, jak je již zkušenost ze světa. Kdopak asi za pakatel tyto budovy blázinců přednostně skoupí, stejně jako skoupil už část zdravotnických provozů – laboratoří, IVF pracovišť a dalších? Máme tu před sebou jasného potenciálního kupce hnojiv a českého zdravotnictví.

Až se reforma skácí, bude tu číhat spasitel s připravenými lůžky a zachrání jak nemocné, tak české zdravotnictví. Je to plán hodný krále Ubu. Tvůrci reformy dostanou své pašalíky a spasitel své volební preference od vděčných rodin. Personálu, dodavatelů, služeb a všech, kdo mají navázané své ekonomické existence na ty tisíce lůžek. Nejsem paranoik, jenom mám velké životní zkušenosti. I s reformami.

Lidu zdraví, světu mír, to vám přeje Horymír! Není nad to, věřit v dobrotu politiků a jejich altruismus.

Blog R. Honzáka.


Básníci vidí svět lépe

Apollinairovo pásmo v Čapkově překladu jsem poprvé dostal do ruky ve svých necelých sedmnácti, na podzim, kdy slunce uťatá hlava se v mlžném oparu ráno skutečně kukutálela nad Prahou a bylo mi jasné, že se musím jít okamžitě podívat, zda opravdu „pozpátku točí se ručičky hodin v židovské čtvrti“. A pak jsem zhltal, co se dalo a kupodivu tehdy nebylo ani nedostupné, ani zakázané, stejně jako Hrubínovy překlady Verlaina a Nezvalovy převody (neuměl francouzsky, nechal si text doslova přeložit a pak ho geniálně přebásnil) Rimbauda.

Imprint je mocný akt; nikdy už jsem jiné překlady nedocenil tolik, jako ty, které jsem četl jako první a nechal se jimi doslova pohltit; ostatně to potvrdí každý, kterého lapil první překlad čehokoliv. A to vím, že Turkův překlad je také velice kvalitní.

Sous le pont Mirabeau coule la Seine
Et nos amours
Faut-il qu'il m'en souvienne
La joie venait toujours après la peine

Vienne la nuit sonne l'heure
Les jours s'en vont je demeure.

Pod mostem Mirabeau své vlny Seina valí.
A naše lásky též
když už je třeba, abychom vzpomínali

Vždy jsem byl přesvědčen a nic mi nenaznačilo, že to tak není, že básníci vidí svět lépe než vědci. Potěšil mě ale Stuart Kaufmann, který se postavil na obranu přirozeného života proti některým svým kolegům i filosofům a napsal: Zamilovaný pár procházející se pod mostem Mirabeau je opravdu a reálně zamilovaný pár, nikoliv pohybující se soustava částic.

Hemingway v Pohyblivém svátku naznačil, že autorem pojmu „ztracená generace“ je patron garáže, která spravovala automobil Gertrudy Steinové, ta že mu tohle označení šlohla a těšíc se tehdy popularitě i úctě, použila pro všechny, kteří prošli zkušenostmi Velké války, které se mělo začít říkat první až za další čtvrtstoletí. Nevím, zda do ní Apollinaira počítala, nebo ne, jisté je, že s koncem války, 9. 11. 1918, skončila také jeho pozemská pouť. Nicméně stále platí to, co vzkázal: Dny odcházejí, já tu jsem. Pojďme si přečíst, místo těch nesmyslů v novinách, něco od něj. Vykoupejme svou duši ve vlnách Seiny.

Blog R. Honzáka.

Parta břichopásků reformuje

Reforma – jak tak nabízí to slovo, znamená, že se starým pořádkům dá nová forma. To se nejspíš stane a dvě miliardy, které byly do „psychiatrické reformy“ vloženy, sežerou (pokud už nesežrali) různí navrhovatelé a jejich posuzovatelé.

Odbočka: v socialismu existoval termín „individuum práce se štítící“. Nic nového, protože už pan profesor Heveroch popsal jednoho takového slovy: „Nepostihla ho příchylnost k práci.“ A já jsem teď narazil na jednoho, který žádal na pracáku rekvalifikaci na „kontrolora projektů“. Tvůrci projektů psychiatrické reformy v čele s panem ministrem se mu blíží.

Pokud by měla jakákoliv změna pořádků v psychiatrické péči proběhnout, je naprosto nezbytné (aby nebe bylo blankytné), aby se tak stalo formou zákona, který je vymahatelný. Všechny dobré úmysly končí u skupinových zájmů!

Poslanci ANO teď přehlasovali svou vládu a žádají navýšení svých nemravně vysokých platů o 20 %. A tahle parta chce rozhodovat o skupině obyvatel, čítajících cca 100 000 duší, jejichž invalidní důchod se pohybuje v řádu tisícikorun.

Máme – stejně jako jinde – jedno procento bližních trpících schizofrenií. To je 100 000 občanů naprosto závislých na pomoci okolí. Schizofrenie je onemocnění propukající na hraně druhého a třetího decenia, tedy v době, kdy postižený nemá vyděláno ani na slanou vodu, natož na nějaký slušný důchod.

Ptejte se, v jakých podmínkách je dopřáno žít rodinám se schizofrenií nemocným pacientem. Všichni tvůrci reformy by si měli do takové rodiny zajít na tři měsíce bydlet a viděli by, co potřebuje. Řešení těchto problémů od inženýrských stolů a prken je jen na dvě věci... Kde jsou peníze pro lidi z postižené skupiny? Kde jsou pro ně ubytovací kapacity? Kde jsou ty vyškolené týmy terénních pracovníků, až zrušíte lůžka? Četli jste něco o tom, jak tento pokus dopadl v Kalifornii v 60. letech? Vědí ti břichopáskové v parlamentu (+20 %), co je život nemocného s psychickou poruchou?

A poslední, leč zajímavá otázka: Kdo je za projekt a realizaci reformy odpovědný??? 

Čeští psychopati

Ve světové konkurenci obstojí, nemusíme se za ně stydět.

Miluji věci, ty mlčenlivé soustruhy

Řekli mi, že marně plýtvám vtipem, George Wolkera že už nikdo nečte. Tak jsem to zkusil a na jedné přednášce jsem se zeptal. Bylo nás pět. Ale ani to není nejhorší.

Zatímco Antonín topič elektrárenský stěží jen lopatou otvíral pec, my máme denně vylepšení, která nám zpříjemňují život. Žádné plameny ohnivé na nás z obrazovky (neříkej obrazovka, říká se monitor!!!) neletí, zato je tam postupně něco kolem desítky nabídek na inovace, devalvace, revalvace, akumulace, synchronizace, alokace, akce a reakce a to vše je nutné postupně odflikat (jo, odflikat, ANO neříkám už několik let), než zjistíte, že včera zase tvořiví chlapci změnili na přístupu vše. VŠE! Je pravda, že nové heslo si můžete vymyslet, ale kdo si to má pamatovat, zejména máte-li několik řemesel k důchodové bídě. Prostřednictvím těchto aktivit se stávám snadným cílem hackerů, flickerů a bomberů, protože střídám hesla 123456 s hesly 654321. Když mi to odmítne vzít, vkládám na mezidobí heslo tam, kde kdysi býval babybabybabybabylon. A po týdnech odlamuji slabiky.

Miluji debilní telefony a sleduji nečekané dialogy, které se v MHD objeví skrze to, jak se jeden snaží přeřvat druhého. Nedávno žalostné bědování nějaké hysterické dámy zakončil mohutný černoch (smí se to ještě takhle psát? jestli to nebyl afroevropan, nebo afroarktik?) výkřikem, I don´t care!

Miluji politiku naší strany a vlády reprezentovanou dvojicí Babiš–Zeman (to abych potěšil své sledovače). Babiš vyšle do Moskvy Vondráčka, aby tam poníženě složil hold Putinovi. Dojednal ze své funkce bůhví co, a pro jistotu si na to sebou nevzal žádného českého novináře, který by mohl vyprávět, co všechno tam ten ruský vazal nablábolil a mezitím tady vypustí Zeman své smrduté střevní plyny, aby se na to všichni chytli a zapomněli na Vondráčkovu misi.

Ptejme se, prosím, co Vondráček v Rusku dělal? A kde jsou jeho povinnosti vůči této zemi? A proč po téhle aféře má sedět dále na sesli, z níž bude škodit?!

Blog R. Honzáka.

 

Spratek ministr z kabinetu slovenského estébáka

Ministerstvo zdravotnictví – nejfrekventovaněji střídané – obsadil expert. A soudruh ministr nám oznámil v červenci v Medical Tribune, že současná psychiatrie je na úrovni rakouské monarchie. Zřejmě s úmyslem ji konečně povznést. Prohlášení hodné arogantního neinformovaného spratka, který neví, o čem mluví, však pronesl člen kabinetu slovenského spolupracovníka StB. Kolegové, volte proto tyhle odborníky.

Byl jsem na oslavách kulatého výročí svého „rodného blázince“ v Kosmonosích, kde to znám, ale kde jsem od své poslední návštěvy před rokem shledal další mohutná vylepšení. Výročí jsou časem ke vzpomínkám, a když docent Hynek, docent Bojar a PhDr. Jelínková otevřeli jen část příběhů z dob před půl stoletím, ti mladí poslouchali s otevřenými ústy. Taktéž jsem zíral já, když jsem viděl „své“ oddělení s tehdejšími 117 a dnešními 40 lůžky – personál naopak přirostl přibližně ve stejném poměru.

Pan ministr nám slíbil, jak se opře do reformy psychiatrie. Nesporně zhovadile, když o stavu současné péče ví to, co hlásá.

Za svůj krátký leč bohatý život jsem zažil už nejméně čtyři reformy, jednu jsem dokonce jako člen výboru Psychiatrické společnosti spoluplánoval. Aby se reforma uskutečnila, je zapotřebí několika věcí:

  • daleko většího objemu peněz – vezměte v úvahu jen to, že tu je 1 % = 100 000 nemocných trpících schizofrenií, kteří dosáhli na nejnižší důchod, a pokud je nebude někdo (KDO?) ekonomicky podporovat, skončí v naprosté bídě a z ní vyplývající situace.

  • všechny dosavadní úseky psychiatrie (lůžková, ambulantní, komunitní centra) si budou – a vědí proč – usilovně držet svůj ekonomický tok. Proč by měly nemocnice a léčebny propouštět pacienty, když jsou – jak v socialismu – placeny za „obložnost“, tedy, že jsou zaplněné až po střechu. Proč by si měl ambulantní sektor kazit příjmy, tím, že někoho „vyléčí“, když ho může až do Alelujá „léčit“. Proč by měly farmaceutické firmy chtít více psychoterapie, kdyby to vedlo k poklesu prodeje léků?

Ano, to co platí jako za Rakouska, je vyčerpávající pracovní doba, nízké sociální ocenění, ale také to, co jsem dnes znovu v Kosmonosích viděl a denně vídám v Bohnicích: nadšení těch lidí, kteří v téhle oblasti pracují, hrdost na to, co dokázali a oddanost pacientům.

Pane ministře, vy jste v Kosmonosích byl a práci a výsledky tam viděl. Vaše prohlášení tedy svědčí o vašich kvalitách! Mentálních i morálních. Nechcete raději mezi finančníky? Mezi námi jaksi nemáte zřejmě co dělat. My pracujem a vy si vymejšlíte zhovadilosti.

Blog R. Honzáka.

Psychopati, vlastenci, nacionalisti a novinářská etika

Uchvatitelům moci a jejich stafáži.

Sirotci skončili v guláši

Když se kácí pes, rozkřikl se ondyno, a je to opravdu už dávno, rozčílený soudruh na politickém školení, na němž hovořil „o přehmatech“, ale aby si nezadal, uzavřel větu logicky: lítají chlupy. Můžem dnes parafrázovat jeho heslo v novém duchu. Když se vaří volební guláš, humanita a etika jdou stanou. Tak nám to prezentuje nejlepší slovenský kuchár súdruh Babiš. Je evidentní nesmysl, že by sirotci ohrožovali bezpečnost státu nebo jeho finanční rozpočet. Jediné co ohrožují, je pověst tvrdého muže, který ze svého neustoupí, ač je kvůli tomu někdy nutné třikrát denně názor měnit.

„Proč bychom je přijímali? Máme sirotky i u nás, které musíme připravit na vstup do života. Něco o tom vím, protože moje nadace na to dávala peníze,“ reagoval na iniciativu Wintonových dětí Babiš. Ten minulý čas týkající se příspěvků na české sirotky naznačuje, že také oni, naši sirotci, musí chápat, že volební guláš je významnější a zasluhuje si tudíž přednostně peníze. Brutální postup vůči nevinným nazvali soudruzi přehmatem. Zajímalo by mě, jak nazve svůj postup vůči sirotkům po čase náš premiér. Přehmaty jsou pojmem, který už málokdo pamatuje, dal by se tedy klidně použít jako nový.

Nicméně pokud jeho pražský kamarád a kandidát na primátora slibuje, že Prahu fakt nakopne, měli bychom zvýšit pozornost. Je v tom vyhrůžka, že se mu povede ještě víc, než té kr..., pardon té Krnáčové. Měli bychom uvážit, zda se i nadále nechat okopávat, počínaje strašnými kousky a konče strašidelnými výroky.

Milí spoluobčané Prahy, chcete opravdu volit za své představitele, kteří plně vyjadřují vaše postoje tyhle lidi? Co když se hodlají chovat tak, jak inzerují? Nevím, čí to je volební heslo, které vyzývá, aby občané volili srdcem, ale jasně naznačuje, že kdyby měli jen špetku rozumu, tak tuhle skvadru nezvolí.

Blog R. Honzáka.

Průhledná manipulace

Doufám, že každý, kdo nad Babišem pohoršeně volá "fuj", poslal na syrskou pomoc alespoň stovku nebo dvě. Pak má na své rozhořčení svaté právo. Ti ostatní by měli hledat především zrcadlo. (Špokův blog zde)

Této figuře se říká SPIN. Nejde o názor, jde o jeho vpletení do autorem utkané sítě souvislostí: Když nedáš na charitu, máš máslo na hlavě a nemáš právo na názor o ní. Naopak, jdi a styď se. Přestože je zatracený rozdíl mezi osobní dobročinností, právem na názor a politickou proklamací.

Ohání-li se kolega Dalibor Špok Havlovou argumentací po prodeji Lucerny, šlo tehdy vskutku jen a jen o SOUKROMÝ obchod, o transakci, která se netýkala prezentace naší země navenek a jednoduše řečeno šlo o soukromé prachy, a ne o státní principy.

Navíc na pomyslné misky vah nemusí občan s názorem klást svou hlavu, neboť proti sobě stojí nabídka Wintonových dětí a veto přistěhovalcům z úst přistěhovalce Babiše.

Já se také mohu ptát všech psycholidí, kde byli, když tady spolek dobráků deroucí se nahoru demogogicky manipuloval se strachem z imigrantů, kterých je tu všehovšudy dvanáct? Co víc, islamizují nás od rána do večera. Žejo! Zatím několik vražd je na kontě psychopatů českých.

Když si pan kolega nastaví zrcadlo, jak nabádá lidi s názorem jiným, než má pan Babiš, nebude jeho huba úplně rovná a možná na ní uvidí i toho, kdo to zaplatil. Pan Babiš není osobní charita, on je bohužel představitel tohoto státu. Jsem přesvědčen, že špatný a že to je české neštěstí.

Převzato z blogu R. Honzáka.

Dobře placené úpění

Rys povahy a národní záliba.

 

 

Kdo tu řádí jako Toxo

Významný národ, ale zdaleka ne tak, jak si myslí.

Umírejte zvesela

Když budete chtít, můžete tady i umřít.

Zajímavé narozeniny

Vidkun Quisling se narodil 18. července 1887 a byl popraven 24. října 1945 v Oslo. Byl to norský důstojník a fašistický politik. Po vypuknutí 2. světové války se zasazoval o to, aby se Norsko stalo německým protektorátem, což se mu vskutku povedlo a nebylo to od něj právě to nejchytřejší. Nicméně se zapsal do historie a do thesauru mnoha jazyků. Slovo quisling dnes platí v mnoha světových jazycích jako synonymum pro kolaboranta či vlastizrádce.

Klement Gottwald se narodil 23. listopadu 1896 a zemřel 14. března 1953 po návratu ze Stalinova pohřbu v Moskvě. Jakkoliv byl nazýván prvním dělnickým prezidentem, v dělnické profesi strávil minimum svého života a byl s několika dalšími stranickými aparátčíky placen z Moskvy. Jako oddaný slouha nabízel na konci války Stalinovi Československou republiku jako sedmnáctý sovětský stát, což bylo i na báťušku moc. Jeho prostředky byly lži, manipulace a nakonec teror. Zavlečení ČSR do sovětského poddanství způsobilo zde škody srovnatelné snad jen s třicetiletou válkou nebo husitským obdobím. Žádná jiná země ze sovětských satelitů si neužila tolik, jako ČSR pod taktovkou zdejších rektoskopů.

Tihle dva už jsou dávno pod drnem, neměli bychom na ně zapomenout, vzhledem k tomu, že tu máme živly, které se v minulosti také poučily. Dnešek v sobě historii obsahuje, i když se to tak na první pohled nejeví.

Miloš Zeman se narodil 24. září 1944 v Kolíně.
Andrej Babiš se narodil 2. září 1954 v Bratislavě.
Donald Trump se narodil 14. června 1946 ve státě New York.
Vladimír Putin se narodil 7. října 1952 v Petrohradě.

Schůzka Trump – Putin se konala 17. července 2018 a Putin si tam Trumpa jednoznačně namazal na chleba. Patrně mu naznačil, nebo dokonce ukázal, co na něj všechno KGB dneska má. A tak jako všichni s máslem na hlavě, bude se Trump nyní snažit udržet se u vesla a také u koryta za každou cenu a můžeme na jeho výkřiky AMERICA FIRST! vesele zapomenout, protože teď bude Donald first, byť spíš potichu.

Rusko má (pro všechny to bylo dáno najevo srozumitelně) volné ruce k realizaci svých velmocenských choutek. Že o ně nepřišlo, přesvědčila nás kauza Krym, v níž „sudetský model“ perfektně zafungoval. Pobaltí už nemůže počítat s tak mocnou ochranou NATO, jak se mohlo domnívat ještě za Obamy a Evropa se musí připravit na další pokusy o její rozložení. Putin u nás má své quislingy – to také není nic nového – a ti nyní za jeho zdárné pomoci nepochybně přitvrdí.

Mám za to, že navzdory okurkové sezóně, bychom neměli sedět a čekat, až nás přijedou zachránit ruské tanky, tentokrát na oficiální pozvání ohrožených quislingů. Mám za to, že úkoly, které jsou před námi, jimž se současný vývoj víc než nelíbí, srozumitelně sdělil a přesně formuloval v DVTV Pavel Kosatík[1]. V Norsku se stal hlavou londýnského odboje král Håkon, jehož vláda nikdy nekapitulovala. My už krále nemáme, a tak nezbývá, než nekapitulovat sice bez krále, zato s lidmi, kteří chtějí pro tuhle zem a pro své potomky něco lepšího, než nabízí současná vládní garnitura a její nohsledi.

Blog Aktualne.cz


Kdo je větší hulvát?

Co si vzpomínám, Rumcajs byl vykázán z města Jičína za urážku starostenský nohy. Dnešní vládce takové prkotiny nezajímají, pohrdli také své mentální zralosti přiměřenou formou soupeření, známou jako „kdo dál a kdo vejš“ (nelze se divit, mezi nabubřelostí ega a velikostí onoho údu bývá nepřímá úměra) a hrajou novou variantu nazvanou: Kdo je větší hulvát.

Máme nesporně prvenství, pokud jde o čas, protože zásadní poselství znějící z prezidentského trůnu, jakož kanceláře zpočátku udávaly nějakou dobu tón. Ale kalibr to nebyl z nejsilnějších. Ten světu předvedl až Trump při audienci u Alžběty II. Chyběl jen požadavek: Popelníček by nebyl? Ten náš prezident je ale hulvát! museli jásat jeho příznivci. Takového hned tak někde nemají.

Když to viděl vládce šestiny světa ohrožené ze všech stran agresivními silami NATO, řekl si, že se nesmí dát zahanbit a přestože britská panovnice je bezpochyby významná, zkusme zda kvantita nepřebije kvalitu. „Dva jednou ranou“, řekl si a nechal zmoknout prezidentku Chorvatska a prezidenta Francie.

Máme co dohánět. Navzdory upoceným snahám z Hradu i ze Strakovy akademie (byť dějištěm byl parlament), jsou to proti těmto výkonům pouhé čučkařiny. V očekávání výročí památného projevu božího Milouše na Červeném Hrádku by byly namístě důstojnější činy, než něco, co lze maximálně označit za chucpe a co ho stěží přetrumfne svou velkolepostí. Pyromanský tajrdlík se sice předvedl, ale tu sílu to nemělo.

Ještěže máme opět kruhy v obilí a další tajemnosti: texty, které se objevují v diplomových pracích vládních představitelů. Pokud to není kampaň, totiž že jim je tam dodatečně vložili titíž lidé z pražské kavárny, kteří zákeřně odstranili Peroutkův článek, máme co do činění s nadpřirozenými úkazy. Škoda jen, že premiér bude vytížen kontrolou dotací z Evropské unie, že si na tohle nebude mít čas posvítit.

Přišla mi ale milá zpráva, že pro čtrnáctidenní ministryni už sehnali dobře placené místo u kopírky, kde jí to jistě půjde od ruky. Teď jde jen o to, bude-li takové ještě jedno pro kolegu, nebo zda si vláda nenechá kecat od nějakých občanů do toho, kdo tam má být ačkoliv by měl svěsit uši a vypadnout. Na druhé straně je tyhle aktivity možné vnímat jako trénink na kvalitnější hulvátství... Máme tak do budoucnosti naději na ještě lepší vládu! Na ještě hulvátštější hulváty.

Zdroj: Blog Aktuálně.cz.

 

 

Arogance a impotence moci

Kdo měl to potěšení vidět v padesátých létech ve Stavovském divadle Osbornova Komika, musí mít dodnes v paměti mistrovské výkony Jaroslava Marvana, Ladislava Peška, Jiřiny Šejbalové a dalších. Marvan v roli starého komika na jednom místě vzpomíná: Karlík Klein, Karlík Klein. Říkal, buď slušný na lidi, až půjdeš nahoru. Mohl bys je potkat, až půjdeš dolů...

S tím zřejmě nepočítá současná místy nahoře se kochající soldateska domnívající se, že je představitelkou neomezené moci, které se musí všichni kořit. Nelze nevzpomenout perly překladu z knih Jaroslava Žáka: Seděl na trůně oděn v nach a zlatohav a stvůry mu pochlebovaly. Hradní mluvčí vzkázal do Plzně, že je hulvát první kategorie (alespoň v něčem jde o špičkové umístění), přidal urážky za to, že plzeňští radní chtějí, aby velkomožný pán prezident se choval jako spořádaný občan a zaplatil parkovné.

Slovenský donašeč na StB hulákal na mladé poslance a jeho významný spolupracovník se v neděli předvedl v televizní diskusi jako nevychovaný hospodský tlachal, kterému chybělo už jen závěrečné: Tys urazil moji matku, pojď na h*jzl! Ministryně spravedlnosti se projevila víc jako zpupná feudálka než jako úřednice, která má sloužit občanům (a mimo jiné je také informovat) a jest se divit, že dotěrné novináře ještě nenechala spráskat, nebo po vzoru Ferdinanda II. přibít k pranýři za jazyky. A to vše s požehnáním šéfa a ochránce, navzdory její hluboké myšlence o odložení celé té trapné maličkosti zatím stále trestně stíhaného.

Tahle velkolepá moc má jeden rub: není schopna poskytnout sebemenší ochranu občanovi. Když občan, pravda, ne zcela rozumně nalétne podvodníkům, jak bylo nedávno předvedeno v televizním dokumentu Obchod se zdravím, není moci, která by se ho zastala a která by udělala přítrž podobným praktikám. Všechny instituce, které vládnou nějakou mocí, daly od případu ruce pryč s patřičným vysvětlením, že k žádnému zásahu nemají kompetenci. Zato na šikanování je tu sil dost.

Milé spoluobčanky, milí spoluobčané, svěřili jsme dílem dobrovolně, dílem z lenosti a dílem pod nátlakem, nebo se nás dokonce nikdo neptal, značnou část svých kompetencí do rukou státu. Ten si od nás sice na to vybere na daních dost, ale aby udělal něco pro občana, který se ocitl v tísni, nelze od něj požadovat. Zato mafiánské bossovské manýry od jeho představitelů (které platíme) čekat musíme. Není na čase to změnit? Má být vzorem práva, představitelkou spravedlnosti na několik dalších let, arogantní švindlující pseudoosobnost?

Zdroj: Blog serveru Aktualne.cz

Pravda vyděsí!

O lhaní a hnutém smyslu.

 

Prezidentský trus

Někdo se pro slávu narodí, někdo se k ní dopracuje a někomu spadne do klína. S blbostí je to podobné. Cesta vzhůru je lemována stromy, z nichž lze česat různé ovoce.

Prezidentské funkce se v poslední době všeobecně jeví jako stvořené nikoliv pro službu občanům, což byla jejich původní náplň, ale pro to, aby jejich vykonavatelé trousili bonmoty. Svůj trus pak považují za jazykový drahokam a v občansko-právní sféře za zákon, lhostejno jakou mírou idiocie se taková prohlášení vyznačují. Psychosomatika je jen placebo, říká Kubek. Těžko posoudit, zda to má z vlastní hlavy, nebo zda mu to nakukali představitelé farmaceutických firem. V každém případě je to nepravda.

Osobnost emeritního, dvakrát zvoleného prezidenta ČLK v tuto chvíli zmiňuji jen proto, že je na místě otázka, zda je lepší prezident-gauner nebo prezident-omezenec. Pan kolega Kubek se nejevil zdaleka tak maligní, nicméně zdá se, že o jeho kompetencích je možné pochybovat. Když se totiž čelní představitel začne chlubit svými neznalostmi, smrdí to o úpadku soudnosti, o jehož příčinách je možné začít uvažovat.

Prohlášení pana prezidenta pro DVTV, že psychosomatická medicína není nic víc než placebo, se vyznačuje takovou mírou ignorance, že je až nebezpečí, že se stane směroplatným. Tvrdí-li pan prezident, že psychosomatickým přístupem pracuje každý lékař, vědomě lže, jak když tiskne. Sám o tom totiž ví starou belu, jak plyne z jeho projevu. Kdyby to byla pravda, nehledali by lidé tak intenzivně šarlatány. Kecy podobné těm, že žijeme lépe a radostněji, těžko přesvědčí, je-li realita trochu pochmurnější.

Když už pan prezident neumí číst, měl by mít gramotné poradce, kteří by ho přiměřeně úrovni jeho chápání seznámili s náplní prozatím MZ ČR schváleném klinického oboru. Pokud jeho znalosti o placebu jsou toho druhu, že je to inertní látka, která vyvolává reakci organismu, měl by vzít pár lekcí z logiky (to ale prezidenti nemusí), aby pochopil, že inertní látka je proto inertní, že žádné reakce nevyvolává. Jedině snad, kdyby byl reinkarnací magistra Kellyho. Když někdo s opovržením říká, „je to jenom placebo“, čekám, kdy se dostane ke stejně inteligentnímu výroku, „je to jenom člověk“.

Prezidenti bývají paranoidní, neb se cítí neomylní a nedotknutelní. Škutina za laickou diagnózu – Antonín Novotný je vůl – dostal rok natvrdo a odseděl si ho.

Proto se loučím s připomínkou starých časů jen dvěma větami:

1) Buď nám pane prezidente, buď nám zachován!
2) Můj muž je opravdu vůl! Servítová

Psychosomatická medicína 1818-2018

Psychosomatika se u nás pozvolna prosazuje jako přístup nejen k nemocnému u doktora, ale díky doktoru Honzákovi také jako způsob sebevztahu. Prý se v sousedním Německu vyplácí i pojišťovnám. Jedno investované euro do celostního přístupu ušetří tři eura proti jednostranné biologické péči. To se ovšem pozná teprve tehdy, když se, jako tam, platí za zlepšení stavu pacienta, a ne jen za množství provedených výkonů jako v ČR...(D. Bartoň)

Pojem psychosomatika slaví letos dvousté narozeniny. V roce 1818 ho poprvé použil německý psychiatr Heinroth v práci o poruchách spánku. Jednu z nich podezíral, že by mohla mít psychosomatické příčiny. Ačkoliv se tohle slovo objevilo v celém textu jen jednou, začalo žít svým vlastním životem a přežilo několik systémů, panovníků, reforem, revolucí a epoch.

Pochopitelně, že za dobu své existence nabralo mnoho různých významů, z nichž nejslavnější v minulém čase bylo učení amerických badatelů Franze Alexandera a Flanders Dunbarové, kteří ve 30. letech minulého století vyvolili celkem sedm „psychosomatických chorob“, u nichž předpokládali psychogenezi, tedy intrapsychický konflikt jako hlavní a jedinou specifickou příčinu. Sami autoři ale podrobili své učení revizi, zejména pod tlakem Selyeho objevů, které se týkaly nespecifické stresové odpovědi.

Dnešní medicínské (to podtrhuji) psychosomatické koncepce zcela opustily teorii psychogeneze a stavějí na biopsychosociálním přístupu s přijetím dimenze spirituální v konkrétních případech (většinou jde o otázky týkající se smyslu života). Nejde tedy o žádnou duchařinu, „vyloupnutí konfliktu“, tím méně o nějaké nadpřirozené skutečnosti a tajemné energie. Plně uznáváme výsledky a postupy současné převážně biologicky orientované medicíny.

Co chceme navíc? Aby byly brány stejně vážně, jako faktory biologické, také faktory psychologické a sociální. Biomedicínský přístup nebere v úvahu emocionální výbavu člověka, která je zatraceně biologická, protože emoce jsou řídící systémy, které nastavují organismus k nějakému pohybu (e-motio). Tím nejprimitivnějším, který zde je už od dinosaurů, je rvačka nebo úprk. A to je organismus biologicky nastavený úplně jinak, než v klidu a relaxaci. Máte jiné reakce těla v období radosti a jiné v době smutku. Sociální zařazení (šéf nebo bezprávný poddaný) vyvolá úplně jiné reakce řídících systémů. Člověk není rozumný stroj, jak nám odkázal Descartes, ale dynamicky reagující živá bytost, a nelze tedy úspěšně uplatňovat mechanické rigidní postupy. Konfliktní situace, které neumí řešit, mohou spustit stresovou reakci, která se při delším trvání odrazí ve zdravotním stavu, uskřinuté emoce jen svými projevy mohou vyvolávat pocity považované za příznaky nemoci (bušení srdce, stažení žaludku, svalové napětí atd.). Na to se biomedicínsky orientovaný doktor nezeptá.

To že si někdo pověsí na dveře ceduli PSYCHOSOMATICKÉ PRACOVIŠTĚ a provozuje tam kejkle nebo čáry, nemá s psychosomatikou nic společného. A to by měli ti, kteří hledají psychosomaticky orientovanou péči, vědět. A když si nejsou jistí, zjistit si, jakou akreditaci to které pracoviště má.

Z blogu Radkina Honzáka.

Vožralej jak prase – 5B8 1568

Vypadá to jako šifra odkazující na narození svatého Aloise, patrona studentů a asociovalo mi to příhodu, která se odehrála před více než půlstoletím, o níž jsme se nedávno s pár lidmi podělili a tak si ji osvěžili. Stalo se to v dobách, kdy naše republika ještě nebyla socialistická, třídní boj furt zuřil a pěst dělnické třídy bděla. Jeden z našich kolegů se tehdy s prominutím vožral jak prase (komu se zdá, že je to silný výraz, nechť si přečte Haškovu povídku Třídní rozdíly, kde se verbatim uvádí, že Nykles byl vožralej jak prase a pan správce byl trochu veselej). Kolega byl ten první případ. Cestou z vinárny Viola, která tehdy ještě nebyla poetickou kavárnou, na sebe upozornil ruku zákona a ta ho popadla a odvedla „na čtyřku“ do Bartolomějské.

Zde se jeho hodnota plazmatické koncentrace alkoholu zasloužila o to, že snahy o jakoukoliv dohodu vypadaly jak současné Babišovy volební námluvy. Navíc kolega neměl u sebe nic, než v kapse složený seznam členů studijní skupiny, od nichž vybíral příspěvky na ROH. Když to při šacování našli, probudili ho a hlasitě se tázali, co to je. „Tak já se vám přiznám“, pravil namazaný medik, „já jsem americkej špion a tohle jsou moji pomocníci, lidi u kterejch můžu přespat, když je potřeba“, pravil a usnul tvrdým spánkem opilců.

Do několika hodin byli všichni zapsaní na seznamu svezeni do Bartolomějské, ukázán jim spící kolega a na dotaz, zda ho znají – kdy všichni a všechny přikývli a přikývly s dodatkem, že to je přece..., zde byli zastaveni a vstrčeni do cel. Ráno se vše vysvětlilo a budiž řečeno ke cti tehdejšího děkana, že s argumentem, že kolega je již plánován do péče o zdraví lidu, ho z bryndy vytáhl.

Nevím, zda řidič auta, jehož SPZ se skví v nadpisu, byl vožralej jak prase, ale v každém případě jel jak prase a vybržďoval mě na silnici číslo 16 mezi Žídněvsí a Sukorady, protože měl zřejmě pocit, že jsem mu měl po vyjetí z Žídněvsi zdvořile uhnout a ne z padesátky zrychlit tak, že mě mohl předjet až po 200 metrech. Pak udělal myšku a přibrzdil. V Sukoradech se rychle schoval. Zajímalo by mě, co takové prase ve své prasečí prasomysli předpokládá? Není každý pohotový!

Přeju mu tedy ze srdce, aby se mu splnil jeho sen a někdo, kdo bude mít těžší vozidlo a pomalejší reakce, mu rozmlátil zadek.

Z blogu R. Honzáka.

Vrchní velitel armády, která vyrábí novičok

Zeman ve čtvrtečním pořadu Týden s prezidentem prohlásil, že v roce 2017 byl v Brně testován nervově paralytický jed označovaný jako A 230. Mělo se tak dít v jakémsi armádním zařízení. Pan prezident jako vrchní velitel armády jistě musel o tak závažném počínání vědět a také je schválit. Nebo ne. Vyplývá z toho logicky několik možností:

  1. Pan prezident o tom věděl a schválil to, tudíž by mělo být s ním co nejdřív jednáno někde v Haagu. Otázkou je, proč to nechal takovou dobu šetřit, když to věděl, ale není vyloučeno, že už na to zapomněl při hledání Peroutkova článku.

  2. Pan prezident o tom nevěděl, tudíž je jako vrchní velitel nekompetentní, protože tak závažnou věc přece nemůžou podřízení dělat bez jeho souhlasu a když to dělají, není to armáda, ale bordel. (O tom konečně uvažoval i nadporučík Lukáš v souvislosti s Balounem, kamže dospěje armáda, v níž pucflekové sežerou důstojníkům menáž.) 

  3. Pan prezident o tom věděl a neschválil to a přesto se to odehrálo, což je ještě tragičtější varianta než případ ad 2, protože to už zavání vzpourou.

  4. Pan prezident o tom nevěděl a schválil to v jednom z momentů, kdy jeho vědomí nebylo zrovna na úrovni, kdy byl schopen rozpoznávat a/nebo ovládat své jednání, což je docela pravděpodobná varianta vzhledem k některým jeho činům.

  5. Pan prezident si to celé vymyslel jako řadu dalších bonmotů – a v tom případě je to jeden z jeho nejlepších žertů. K tomu by nahrávalo i přeřeknutí, že šlo o vojenský historický ústav. 

V každém případě je v tom pan prezident jako vrchní velitel armády namočen a měla by se z toho vyvodit opatření. Také by bylo dobré prošetřit, nechce-li se tu zmocnit vlády – po dlouhém bezvládí v demisi – nějaká vojenská junta!

Z blogu Radkina Honzáka.

Bohatství dnešního dne

O každodenní věrnosti hodnotám.

Kam jede můj vlak?

Poděkování těm, kteří jedou se mnou.

Podporují nás:

  30 05 2018 KJ           Logo Nadace OF        bar.ces.poz logo-SFK 478607 1953 Praha logo      

Partneři:

PN logo sRGBlogo pozadi cervena Automediace2udalostiart-for-good-logo1Xantypacd12 8DeSYo4 HLIDACIPESlogoFINALv6 2016-10-02 Logo RR 2016 1

logo big   cze-logo    Peroutak logo1