TPL_ESW_EASYPEASY_MAIN_CONTENT

Martin Stránský

Články

Kdo má platit školné – odpověď

Vážení přátelé,

děkuji všem, kteří se vyjádřili k otázce z minulého[1] týdne týkající se absolventů lékařských fakult, kteří odcházejí do zahraničí.[2]

Nyní můj návrh:

Stejně jako v jiných zemích, pokud se student medicíny chce učit zdarma a neplatit školné (tady souhlasím se zavedením školného na jedné straně a zvýšením mezd na druhé), tak nic nebrání tomu, aby se student smluvně zavázal k tomu, že za každý rok, který ho stát vyučí zdarma, bude na našem území pracovat. V případě šestiletého studia se tedy jedná o závazek šesti let. Prakticky to funguje tak, že školné se považuje za půjčku, která se postupně rok co rok anuluje. Pokud lékař předčasně odcestuje do jiné země, tak doplatí zbývající dlužnou část.


http://www.pritomnost.cz/cz/glosy/3212-kdo-ma-platit-skolne-za-vyuceni-lekaru

Pro pana Jana Kirchnera: není mým zvykem šířit nepřesnosti: https://www.oda.cz/jak-cesko-prichazi-o-lekare-mladi-absol…/. Statistika je poslední z roku 2017, v roce 2018 se to odhaduje na 25 % dle studentů, které znám z UK.

Kdo má platit školné za „vyučení“ lékařů?

Tento týden oznámila prestižní lékařská fakulta New York University, že jako první v USA bude hradit školné ve výši 100 % každému studentovi. Cílem je dostat nejlepší studenty z celého světa, a to bez ohledu to, jestli jsou schopni zaplatit školné (58 tisíc USD/rok). 

U nás to dávno známe – lékařská fakulta je pro studenty téměř zdarma, ale „vyučit“ jednoho lékaře stojí stát (rozumí se NÁS) cca 2 milióny korun

Otázka týdne zní: Myslíte si, že je správné, že stát platí školné za studenty medicíny, když jedna čtvrtina z nich hned po promoci odcestuje do jiných zemí pracovat za lepší peníze? 

Pokud ne, jaké by mělo být řešení? (Svou odpověď prozradím příští týden.)

 

Pod tou samou střechou

Dne 14. 8. 2018 se konala oslava československých letců v Královském letectvu (v rámci RAF) u pomníku „okřídleného lva“ na Malé straně v Praze. Vedle generála Petra Pavla, vojáků a letců jak z RAF, tak i z našeho letectva, starosty MČP1 Oldřicha Lomeckého a kardinála Duky, nechyběli ani veteráni, tisk a veřejnost.

Na Hradě to zas hoří

„Za spálení červených trenýrek hrozí Hradu pokuta. Inspekce zahájila přestupkové řízení.“[1]

Tak zní titul článku v Lidových novinách ze dne 13. 8. 2018, v němž se dozvídáme, že Zemanův úžasný „happening,“ na který v červnu přivolal hasiče, aby v rámci odvety za protest spálili obrovské červené trenýrky, se nyní vyšetřuje jako přestupek, protože při něm došlo k porušení zákona o ovzduší.

Nemají to snad hasiči vědět předem, než se něčeho takového zúčastní? A pokud tomu tak není, proč se to hned nedementuje?  

Zrovna když už si člověk říká, že míra idiotství na Hradu dosáhla svého absolutního vrcholu, tak ještě přidá na dort třešničku ředitel hradních hasičů Radek Stránský (žádný příbuzný prosím!) s neuvěřitelným tvrzením, že se k věci nebude vyjadřovat (!?).

Pro boha, kde to jsme, když se ředitel hasičů odmítá vyjádřit k požáru, který sám zapálil? 


Proč se to neví?

Jak technologie ovlivňuje lidské myšlení a ničí lidskou společnost.

Nejvíce mne (nejen jako neurologa) zajímá to, jak myslí lidský mozek.  

Na základě naší dlouhé evoluce se přirozeně nejvíc bojíme nejen toho, co nám může ublížit, ale také toho, co si MYSLÍME, že nám ublíží. Mozek si smyšlené riziko a skutečné riziko vyhodnocuje stejně – je to jakási evoluční pojistka.

Právě proto jsou naše představy mnohokrát silnější a přitažlivější než fakta. To pak vysvětluje, proč tak zabírají tzv. „fake news“ a sociální sítě – obojí jsou k ničemu, jenomže pro náš mozek jsou doslova návykové: je to tím, že jakékoliv vzrušení dodá našemu mozku malou dávku dopaminu, což je pro něj ta „feel good“ látka. Funguje to stejně, jako když jdete do kasina: víte, že nevyhrajete, ale sem tam vám padne malá výhra (dopamin), a tak se dříve či později přece jenom nakonec ke stolu posadíte.

Uvedu příklad toho, jak si falešné představy tvoříme a jak nás ovlivňují: Kolik si myslíte, že v roce 2017 zemřelo ve světě lidí na sebevraždu? Kolik ve všech válečných konfliktech? A kolik jako oběti terorismu?      

Odpověď vás překvapí: v daném pořadí je to 800.000, 120.000 a 35.000 lidí.

Utrácíme miliardy za boj proti terorismu, vedeme drahá, sáhodlouhá a zbytečná jednání v rámci válečných konfliktů (Sýrie), zatímco na prevenci sebevraždy, v důsledku níž zemře o 665.000 lidí víc než v důsledku války a terorismu dohromady, nedáme téměř nic. Je nám jedno, jestli se soused pověsí, hlavně ať je všude mír a ať naše letadlo nevybouchne.

Éra moderní telekomunikace vytvořila na komunikačních sítích zázemí pro nerelevantní šum a blábolení. To nás, ve spojení s nevídaným blahem a upřednostňováním konzumu před fakty a racionálním uvažováním, vykolejuje z našich neurologicky evolučních schopností a přirozené dráhy řešení problémů vlastními silami a schopnostmi. Dostáváme se tak do nové, falešné a zkreslující reality, kdy nám moderní komunikační technologie a touha společnosti po konzumu „pomáhají“ akorát tak v tom, že se jak neurologicky, tak i morálně postupně deformujeme. 

To prosím není názor, ale fakt. Nejnovější studie jasně dokládají, že míra používání „technologie pro společnost“ (jakou je internet), resp. používání společenských sítí, přímo souvisí s nárůstem úzkostí a depresí, a navíc, dokonce vede i k úbytku neurologických tras a mozkových schopností.

 

Pokud ještě někdo nemá jasno o Miloši Zemanovi

a o tom, jak nás reprezentuje ve světě:

20 7 2018 obr1

Zeman se fotí s ostatními státníky na summitu NATO, červenec, 2018.

Zdroj: https://scontent-vie1-1.xx.fbcdn.net/v/t1.0-9/36972994_420437658440618_970203652985716736_o.jpg?_nc_cat=0&oh=5a85edb77e9cc3104790474ebe0a1b12&oe=5BA18885

 

 

 

Urážka státu do hlavy

Vydavatel Přítomnosti Martin Jan Stránský komentuje pohoršení, které svým textem vzbudil v několika čtenářích, těmito slovy

Moje poslední glosa,[1] která souvisela s první,[2] naštěstí splnila mé očekávání a rozjela vášnivou diskusi. 

Není rozhodně mým stylem takto argumentovat či běžně psát.

Pointa těchto dvou glos je následující: Když prezident uráží občany – jak dle profese, tak jmenovitě – proč by nemohli občané urážet prezidenta?  

Tato polemika chce upozornit na jeden rys národní povahy: na jedné straně opovržení a nerespektování institucí do chvíle, než nás osloví, pak se staneme servilními; na druhé straně slepá víra v naše krále a „tatíčky“, kteří musí zůstat neomylní, aby tak posílili pošramocené sebevědomí běžného občana. Před nimi se klaníme s tvrzením, že „takto by se nemělo nadávat na prezidenta, který, ať je, jaký je, je náš prezident“. 

Důležité je, jestli má platit to „ať je, jaký je“, anebo ne. Ve vyspělých zemích je pravidlo (a dokonce povinnost), aby občané bedlivě kritizovali, co se jim nelíbí. Dělají to proto, že jsou vskutku patrioti, navzdory tomu, jak to připadá většině z nás. Zvedají ruku a hlas, kritizují, aby se věci měnily k lepšímu. Mlčící ovce společnost nikdy nezlepší.   

Je tu ale ještě jeden aspekt, na který upozornila paní Jiřina Šiklová, totiž ten právní. Když člověk uráží prezidenta, uráží instituci, soukromou osobu – anebo obojí? Nedávno rozhodl Nejvyšší soud v kauze žaloby paní Kaslové na prezidenta kvůli údajnému článku „Hitler je gentleman“, že neměla podat žalobu na Zemana, ale na stát. Lze tedy říci, že úřad prezidenta „přebírá“ soukromý status osoby, která v něm sedí. Prezident reprezentuje stát jako soukromá osoba, je tedy nedotknutelný. Právě to mi vadí.     

Musím se přiznat, že cílem glos je nejen vyvolat diskusi, ale i otevřít právní podstatu věci, dokonce i přes možnou žalobu. Když prezident je stát, může se stát soudit s občanem za to, že ho urazil? Asi těžko. Když prezident ale není stát, nýbrž je soukromá osoba, tak asi ano. Jenže to by bylo v naprostém rozporu s rozsudkem Nejvyššího soudu, že?

Prosím, ať pokračuje diskuse.

MJS


Ten blbec četl moji glosu v Přítomnosti

Ten blbec na Hradě četl moji glosu v Přítomnosti!! (viz odkaz níže) Nejen to, dokonce se rozhodl pro mimořádné gesto. Nemohl jsem tomu uvěřit, tak jsem musel zhlédnout video z této události znovu.

Ano, fakt se ten blbec evidentně rozhodl nejen uznat můj argument rovnosti mezi idiotem a blbcem, ale zdvihnout laťku něčím, co  skutečně může vymyslet – no hádejte – jen blbec! Na Hradě spálil masivní červené trenýrky při akci, kterou jeho tiskový mluvčí Hurvínek označil za „happening“. Zatímco spoďáry hořely a novináři čuměli s otevřenými pusami, hradní blbec se jim omluvil za to, že z nich „nechtěl udělat blbce.“ Jak geniální! Vždyť tím hlavním blbcem je právě on a jak všichni víme, Miloš nesnese jakoukoliv konkurenci.

Takže Miloši, ty blbče, klaním se ti. Nejen, že jsi nezklamal, ale příjemně jsi překvapil. Je mi akorát líto, že tě všichni ti ostatní politici z tak širokého politického spektra tolik kritizovali. Alespoň to pochopil Pitomio (pozor na něj - vzhledem k tomu, že je mistr v pitomosti, bude se ti dříve či později tlačit do toho tvého blbcovství jako tvůj hlavní rival), který tuhle celou blbost správně hodnotil slovy „na hrubý pytel hrubá záplata.“ 

Glosu Národ idiotů? naleznete zde

 

Národ idiotů?

Na nedávném sjezdu na Žofíně se Miloš Zeman opět vyřádil v rámci kauzy Peroutkova článku „Hitler je gentleman.“  Jeho výlet do zaplevelené zahrady vlastní děravé paměti pokračoval přes vlastní výklad o tom, že Peroutka byl dokonce obdivovatelem nacistů[1]. Aby to bylo kompletní, Zeman poté (opět) nazval novináře idioty.

Vzhledem k tomu, že jsem nejen vydavatelem Přítomnosti, ve které Peroutkův článek nikdy nevyšel, ale i proto, že zaměstnávám novináře, tedy idioty, při respektování Zemanovy laťky se hrdě považuji za největšího idiota ze všech. Stejně tak, při respektování stejné laťky, považuji Miloše Zemana za největšího blbce ze všech (možná nejen) Čechů. Na Hradě prostě máme blbce, v Přítomnosti na Národní třídě idiota. Takže teď jsme si, Miloši, rovni. No skoro. Já tebe totiž zaměstnávám, ty mě ne. Na druhé straně uznávám, že když blbec reprezentuje a zastupuje idiota, tak jakási rovnost tam asi bude.    

Jenže nastala situace, která se nás obou týká. Komunistický poslanec Ondráček nyní chce zavést zákon, který by trestal hanobení prezidenta. Takže buď prosím tak laskavý, Miloši, ty blbče, a vysvětli mu, že k tomu zapomněl přidat „a hanobení občanů prezidentem.“ Jinak bychom si nebyli rovni, že?


Tohle je Amerika

Pokud se vám zdá, že v dnešní době mizí inteligentní kultura, tak se podívejte na čtyřminutové video herce a producenta Donalda Glovera „Childish Gambino – This Is America“[1]. 

A pokud chcete vědět, jak vypadá duše moderní Ameriky, tak se na to podívejte dvakrát. Teprve po druhém zhlédnutí je možné začít všímat si a propojovat všechny podněty: zpěvák má na sobě kalhoty Jižanské armády z Americké občanské války. Paroduje Jima Crowa – karikaturu „negra“ z té doby. Děj se dělí na dvě „reality“ – na zpěvákově pozadí jsou záběry skutečné Ameriky: dveře aut otevřené jen na straně řidičů (které odvlekla policie), vraždy – skutečné incidenty, děti zírají do mobilů a ignorují vše, co se děje. Video je natočené v obrovském bílém skladišti, které reprezentuje bílou korporátní Ameriku, atd. O střihu a neuvěřitelné práci s kamerou, která zůstává zaostřena na pohybujícího tanečníka, zatímco pozadí zůstává rozmazané, nemluvme.  Za čtyři dny získalo video přes 60 milionů zhlédnutí převážně patrně díky tomu, že neuvěřitelně rezonuje s negativními pocity těch, kteří Ameriku znají a pozorují její rozklad.


Ďábel hledá bydlení

Minulý týden se papež František prý nechal slyšet, že „skutečné peklo neexistuje. Zlé duše prostě zmizí a nevrátí se.“[1] To snad v souvislosti se smrtí Stephena Hawkinga, největšího kosmického myslitele naší doby.  Pokud prof. Hawking v žádné vesmírné „černé díře“ nebo v kterékoliv jiné části vesmíru nenarazil na peklo, tak takové peklo asi opravdu neexistuje. Ne v podobě díry plné ohně a síry.

Co to tedy s ďáblem teď, když se stal bezdomovcem?

Ten je totiž evidentně dobře živ a zdráv. 

Zrovna když to vypadalo, že katolická církev by se začala stahovat ze zákopů středověkého myšlení, Vatikán oznámil, že znovu rekrutuje kněze pro kursy exorcismu[2].  Dle Vatikánu, počet lidí posedlých ďáblem či „démony“ dosáhl takového množství, že je čas rozjet přijímací řízení na Vatikánskou akademii exorcismu. Snad je to tím, že ďáblovi se rozpustil domov, takže hledá jiné bydlení.  Podle Vatikánu vymítání nemůže provést jen tak někdo, ale pouze kněží, kteří mají „výcvik v procesu“. 

Z lékařsko-psychologického pohledu je potvrzeno, že člověk, který opravdu věří, že byl posednut ďáblem, při nejmenším projevuje náznaky psychologické dekompenzace, přinejhorším závažného psychiatrického onemocnění. V takových případech je povinností (nejen) navštěvujícího kněze nasměrovat tuto osobu co nejrychleji na vhodné lékařské vyhodnocení, nikoliv pokračovat dál s Hollywoodským cirkusem středověkého vyhánění. Ale povídejte to Vatikánu...

Tak co změní jeho postoj? To, co ovlivní každého: ztráta peněz. S rostoucím počtem ďáblem posedlých lidí, za kterými běží rostoucí počet „vyučených exorcistů“, je jen otázkou času, než se vyskytne ta nejzhoubnější zbraň moderních dob: soudní žaloba. Dříve či později vymítání „selže“ s katastrofálním důsledkem sebepoškozování nebo sebevraždy. Což povede pozůstalé, aby žalovali církev o odškodnění. Ne za neúspěšný exorcismus, ale za to, že katolický kněz se nadále a vědomě účastnil šarády, která stála někoho život, místo aby kontaktoval rodinu a získal pro dotyčného psychiatrickou pomoc.

Tím bude muset Vatikán najít ďáblovi jiný domov. Nebo snad najít dalšího kosmického fyzika, aby dokázal, že neexistuje ani ten.


Sůl do rány

Během své inaugurace si náš znovuzvolený prezident vysloužil odchod poslanců tří politických stran. Ještě ani nebylo po projevu a internetové servery už poukázaly na to, jak využil – resp. zneužil – projev, ve kterém na sakrosanktním podiu Pražského hradu znovu jmenovitě útočil na své oblíbené terče. Po projevu se jako správný věřící (neříkám v čem) vydal na slavnostní mši.

Snad nejlépe to vystihl ve zprávě, kterou mi poslal hned po projevu, můj kamarád z Ledče nad Sázavou. Když prý přivedl svou desetiletou dceru před televizi, aby jí ukázal inauguraci jakožto symbol státnosti a hrdosti, tak se na něj po chvíli podívala tak, že ji musel od obrazovky raději odvést.  

Tímto začíná další etapa přisypávání soli do otevřené rány naší rozdělené společnosti. Rada z úst prezidenta a jeho poradců zní, že se všichni ti, kterým se nelíbí (tedy ti, kteří ho nevolili), mají s jeho dalším prezidentováním smířit a hlavně že už mají přestat žvanit a stěžovat si. Vždyť šlo o demokratickou volbu – tedy o stejný proces, kterým byli zvoleni i další zástupci. Ti zvolili poslance Ondráčka z KSČM (esenbáka, který mlátil bezbranné opoziční demonstranty v roce 89 a dodnes se za to nestydí) a umožnili tak, aby byl zvolen do vedení komise pro kontrolu činnosti GIBS.

Jenže následoval další fenomén demokracie – probuzení lidu. Stejně jako v minulosti, tisíce lidí v deseti městech vyšli do ulic a pan Ondráček odstoupil. Za vše mohla ta „demokratická žumpa“, jak nás spodních deset milionů sám nazval. 

Všechno se vším souvisí. Demokratická žumpa Ondráčka se rovná novinářské žumpě Zemana. Jak pan Ondráček, tak pan Zeman znají a tvoří své žumpy. Jsou to žumpy českých občanů, kteří mají děti. Rodiny, které trpí nezaměstnaností. Volí, a třeba i nevolí. Jsme to my, český národ: malé, velké, střední žumpy, viditelné a neviditelné. Jsme tu, abychom byli vzorem pro nálepkování těm, které jsme zvolili do funkce a kterým platíme za to, aby nás reprezentovali.

Anebo nejsme? 

Podejme si ruku

Rozhovor s prezidentem České republiky Milošem Zemanem.

Zrcadlo národa

Poté, co v tajné volbě zvolila Poslanecká sněmovna do čela své komise pro kontrolu činnosti Generální inspekce bezpečnostních sborů (GIBS) komunistického poslance Ondráčka, byla záhy volba prohlášena za zmatečnou.  Jde o stejného Ondráčka, který osobně zasahoval a potlačoval listopadové demonstrace v roce 1989 i demonstrace během Palachova týdne na počátku téhož roku. 

Někteří poslanci a část veřejnosti tvrdí, že komunista by GIBS vést neměl. Nic víc. Nikdo ale nemá tu odvahu hodit na chodník bednu (o poslancích sněmovny ani nemluvě), postavit se na ni a s napřaženou rukou prstem ukázat na to, že se jedná o dokonalý případ, který potvrzuje míru současné české morální prohnilosti a pokrytectví.  Mělo by to znít takto: Přestaňte bědovat, jděte do ulic, zakažte nereformovanou komunistickou stranu. Pokud nejde zakázat, přestaňte ji volit.  A především: nesedejte si ke stolu s nikým, kdo ji volí nebo do ní dokonce patří.  Pokud takové lidi znáte, pošlete je do háje.  Anebo ještě lépe, dělejte vše pro to, aby poznali, že volí nereformovatelné zlo. Právě tak to je.  Je čas, aby ti, kteří krčí rameny, vedli útok na vlastní alibismus.

Dokud se to nestane, dokud budeme komunisty tolerovat a budeme je volit do lavic Parlamentu, tak prosím držme hubu. Mají na to, co dělají, právo. Dáváme jim ho my všichni, kterým to sice vadí, ale zřejmě ne dost. Ondráček totiž neměl ani jednoho protikandidáta. Nová volba předsedy GIBS je naplánována na 16. ledna.  

Mezi dobrou politikou a dobrou morálkou není žádný rozdíl!

Rozhovor MJS poskytnutý Parlamentním listům.

Pravda a šibenice

TGM rád používal heslo Pravda vítězí.  Dnes jím někteří opovrhují anebo ho, jako ten svazácký poskok na Hradě, dehonestují při tvorbě nálepky „pravdoláskaři“, aby zesměšnili spoluobčany. 

Včera byla v kinech uvedena premiéra filmu o Miladě Horákové. Film je věrným a zdrcujícím dokumentem lásky Milady Horákové k českému národu a k pravdě, jejíž upřednostnění jí stálo život. Film je důkazem, že Masarykovo přísloví platí.  A jeho načasování je zároveň důkazem toho, že doba se mění. 

Ke změnám patří vyrovnání s minulostí. Není úplnou náhodou, že film o životě Milady Horákové byl veřejnosti představen téměř na den dva roky po odhalení jejího pomníku ve Sněmovní ulici v Praze.  Není náhodou, že poslankyně KSČM Marta Semelová, která prohlásila, že smrt Milady Horákové byla v pořádku, se při posledních volbách nedostala do parlamentu, stejně tak jako mnoho jejích stranických soudruhů.

Doba se mění v tom, že pravda se zviditelňuje. Přiznání a vyrovnání se s křivdami minulosti prorůstává z podvědomí do vědomí.  Ne všude a u každého, ale přeci jen. Její šíření posiluje právní stát a dělá ho lepším. Mimo jiné třeba i tak, že dovolí největší komunistické zrůdě, aby se zúčastnila veřejné debaty v Knihovně Václava Havla a pak z ní svobodně odešla a dala si dobrý oběd, aniž by byla zatčena a justičně popravena za své názory. 

Psáno pro Lidové noviny.

Výkvět národa

V obálce s volebními lístky najdeme 30 politických stran. Člověk neví, jestli má brečet, smát se nebo být rád.

Volby vyhraje ANO, a to i přes trestní stíhání jejího šéfa. Na druhé místo se tlačí strana Pitomia, kterému soud neuznal žalobu, již podal na Reflex za zveřejnění jeho přezdívky. Dle pražského vrchního soudu dovede totiž skutečně být pitomý.

V obálce bádáme dál....

Oproti straně Radostné Česko stojí přinejmenším permanentně zamindrákovaná Česká pirátská strana. Ta má za přímého konkurenta určitě stranu Cesta odpovědné společnosti. Samozřejmě tu nechybí Rozumní, zatímco ostatní nerozumní a bohémové se sdružují v Unii hrdosti, aktivity, vlastenectví, empatie a lidskosti 2017. Tento víkend jsem byl velmi aktivní (stavěl jsem jakýsi chlíveček), takže asi patřím mezi ně; jejich lístek dávám stranou.

Když už jsem u té víkendové aktivity, tak co „Strana upocených", anebo při pohledu na naši současnou společnost „Strana upoceného pracujícího lidu"? Ta by bodovala.

Tolik krásných a empatických názvů!

Pokud chcete jasnost a jednoduchost, jsou tu strany pouze kolem jednoho bodu, například Referendum o Evropské unii, také něco pro Pražáky ohledně jakési stavby v Prokopském údolí. Nechybí Blok proti Islamizaci, jimž zřejmě vadí všech 22 tisíc muslimů, kteří tu žijí. Neznám totiž jediný případ, že by cizí muslim žádal o azyl v naší tolerantní a nexenofobní zemi. Všemu vrcholí učebnicově zamindrákovaný Petr Cibulka, jehož strana má 221 slov ve jméně, včetně úžasného slova „fízlokracie".

Jako poslední se musím pozastavit u Sportovců vedených „fotbalovým expertem" panem Vízkem. Neznám ho, ale tuším, že by to mohl být on, kdo sedává u rohového stolu štamgastů v naší hospodě a s vášní dobývá rekord piv při sledování derby. Gól!

Komu tedy nakonec dát hlas? No přece straně Dobrá volba. Vždyť ta mluví za vše!

Reakce na článek Tak na zdraví!

Od svého založení se Přítomnost pyšní tím, že prezentuje promyšlené názory a protinázory. Občas se stane, že názor vydavatele se neshoduje s názorem redaktora. V takovémto případě je Přítomnost snad unikátní v tom, že zveřejní polemiku, místo aby vydavatel jakkoli cenzuroval. To se stalo v případě textu o Anglické srovnávací studii „zdraví" jednotlivých zemí světa - viz mojí glosu a článek redaktora Jakuba Wolfa.

Článek pana Wolfa upozorňuje na dvě věci: na to, že studie nebrala v úvahu statistiku průměrné délky života v různých zemích (kde je ČR zjevně na tom mnohem lépe, než je Afghánistán, který skončil na prvním místě jako nejzdravější) a na to, že se neregistrovaly všechny země ve světě. Tím, dle autora, ztrácí studie legitimitu.

Autor nejenže opomíjí zadání studie, ale podléhá i citové reakci a trochu ublíženě trochu s nadsázkou říká: „jsme (tedy) hovada;" co se týče studie, celá věc nakonec může být „pitomostí."

Pitomost to není.

Dle údajů světové zdravotnické organizace (WHO) je ČR na jedenáctém místě ze všech zemí v konsumaci cigaret na občana, devátá ze všech zemích v konsumaci alkoholu na občana (nikoliv na občana + turisty) a dvacátá devátá ve světě v míře obezity na občana ze všech zemí ve světě. Sečteno, ať jsme první nebo dvacátí devátí, jsme na tom špatně.

Délka lidského života v dané zemi nesouvisí se životním stylem, ale se systémem zdravotnictví, který nejen zodpovídá za preventivní péči, ale hlavně za péči o nemocné. V Afghánistánu není ani jedna nemocnice, která se blíží špičkové České; v Afghánistánu je odborně kvalifikovaná zdravotní péče pro běžného občana téměř nedostupná - prostě neexistuje.

Kdyby měli v Afghánistánu sít nemocnic, lékařů a ambulantních klinik, jako máme v naší zemi, tak by Afghánci zcela jistě žili déle, než my. Zmíněná studie nabízí pohled pouze na jednu věc – kdo žije zdravě, nikoliv na to, která země má nejlepší zdravotnictví, či kdo a kde umírá dříve, či později. Studie je technicky a odborně kvalitní tím, že upozorňuje pouze na současný stav životního stylu týkající se jen volitelných faktorů: kouření, pití alkoholu, a konsumace kalorií navíc. Jak samá předkládá v úvodu, nabízí se tu údaje k tomu, aby „lidé v zemích s těmi nejhoršími výsledky více uvažovali o změně svého životního stylu k lepšímu." Nic víc, nic míň.

Autor je lékař a vydavatel, časopis Přítomnost.

 

Na posledním místě a jaký národ, takový prezident

Na základě údajů Světové zdravotnické organizace vydala britská společnost Clinic Compare „žebříček zdraví“ 179 zemí, ve kterém hodnotila míru obezity, kouření a konsumaci alkoholu v každé posuzované zemi. Česká republika skončila na posledním místě, tedy jako nejméně zdravá země světa.

The Independent ve svém komentáři uvádí, že obyvatelé ČR vycházejí ze studie jako jedni z největších „ochmelků“ na světě.  Má pravdu: jaký národ, takový prezident, jaký president, takový národ. Jak pikantní.

Ale bude líp. Schválili jsme zákaz kouření ve veřejných prostorách, byť jako poslední (V EU s výjimkami; viz údaje EU; pozn. red.). A Zeman volby prohraje.

 

Hampejz

Už delší dobu přemýšlím nad tím, které naše ministerstvo je nejhorší. Dle posledních událostí je jednoznačným vítězem ministerstvo dopravy: trvale ucpaná dálnice D1 vč. 25km. bez možnosti výjezdu (směr Brno-Praha), zato nejdražší stavba dálnic v Evropě; dálnice totálně polepené billboardy, které jsou najednou (konečně) uznané jako skanzen a jsou distrakcí pro řidiče. Mámo rozsviť. Aby toho nebylo málo, vychytralý majitel billboardů Czech Outdoor je přemaloval naší vlajkou s tím, že se odkazuje na zákon, že se česká vlajka nesmí odstranit. Takže vlajky na státní svátek a při průvodu jsou u nás stále téměř neviditelné, ale vyrostou jako houby po dešti, aby nám skupina vychytralých podnikatelů mohla ještě více zpackat naší krajinu. To se nedá komentovat jinak, než ať si vezmou ty billboardy a jdou s nimi do pr..... (Prčic).

 

Blbneme z blaha

Dnešní relace a způsoby uvažování se stávají nebezpečnými a falešnými.

Sebemámení a prasata

Mezinárodní summit dvaceti nejvyspělejších zemí v Hamburku skončil. Jeho nejpozoruhodnějším výsledkem byla míra hrubosti protestujících.

Z lex Babiš na rex Babiš

Kalkul premiéra Sobotky podat demisi celé vlády kvůli jednomu ministrovi připomíná ruskou ruletu, která končí prostřelenou hlavou. Demisi vlády kvůli jednomu (kterémukoliv) člověku nikdo nechtěl. Nyní se radují pouze dvě osoby: Miloš Zeman, kterého jakákoliv krize posiluje, (o tom, že mu Sobotka dokonale dopřál mstu za „zradu“ dřívější ČSSD nemluvme) a Andrej Babiš, kterého by Zeman měl jmenovat premiérem čistě proto, že ANO je dnes zdaleka nejpopulárnější politická strana a jako taková reprezentuje nejvíce lidí.

V ČR jsou koaliční vlády zárukou politického bordelu. Jenže národ vězící ještě v monarchii, který si nikdy nedovedl a nedovede vládnout, má daleko k tomu, aby na to přišel. Právě proto je nejlepší dát veškerou moc jednomu člověku či jedné straně. Přinejhorším budeme vědět, co patří komu (vše jemu), přičemž budeme mít jistotu, že nedovolí, aby se náš (jeho) majetek dál rozkrádal. Mimochodem, takhle se to vlastně dělo v Americe, kde se demokracie založila přes „obchodní pořádek“ praotců Rockefellerů, Kennedyů a dalších. Teprve poté, co si vše přivlastnili, se rozhodli o posílení institucí, které by to vše chránili. A námitky, že je Babiš zloděj, bývalý estébák, že si vydělal peníze nepoctivě, že je ve střetu zájmů (viz zákon lex Babiš)?

Prosím vás, buďme k sobě upřímní: vždyť máme stále více než dostatečný počet spoluobčanů, kteří zaručují, že jediná nereformovaná komunistická strana v Evropě si pohodlně hřeje zadečky v křeslech našeho parlamentu.

 

Není svátek jako svátek

V pátek budeme slavit prémii dalšího trefně vymyšleného státního svátku zvaného Velký pátek. Prodloužení víkendu je sice bezvadné, ale ptám se, jaký smysl tento svátek má, když šest ze čtrnácti státních svátků je náboženských, přičemž zůstáváme národem premiantů neznabožství. (Nepočítám svátek upálení Jana Husa, který většina z nás slaví s radostí, aniž bychom projevovali nějakou lítost nad údělem tohoto náboženského rebela).

Když kostelní zvony dozvoní, zbývá kolekce šest generických svátků, které zapadnou do jakéhosi gulášového kotle „vítězství," „svobody" a její „obnovy." Výjimku tvoří dvojice oslav vzniku samostatného Československa a svátku práce, přičemž ryze komunistické myšlenky spojené s druhým jsou ve schizofrenním rozporu s tím prvním.

Svátky (alespoň donedávna) úzce souvisely s národní identitou. Tu naší pošramocenou lze přímo spatřit jak v tématech, tak v genezi našich svátků. Možná, že nejde o nic, ale co nahradit některé svátky např. svátkem Karla IV či svátkem narození TGM? Nebyla by to o nás lepší výpověď?

 

Počítače dětem škodí (polemika s textem P.Greye)

Peter Grey tvrdí, že počítačové hry nepředstavují hrozbu pro děti. Svá tvrzení dokládá některými studiemi a zároveň se opírá o osobní názory a zkušenosti, na nichž zakládá tvrzení že „dnešní děti nedoplácejí na přílišné hraní počítačových her nebo nadbytek času stráveného u obrazovky. Trpí však nedostatkem svobody a přílišnou kontrolou, kterou nad jejich životy přebírají dospělí." Dále pokračuje se tvrzením, že „děti, které mají skutečnou svobodu, vědí, co je pro ně nejlepší" a končí „Také jsem znal jedno dítě, které trávilo velkou spoustu času čtením – jen sedělo a četlo, „nic nedělalo!" třeba deset hodin denně."


Článek je vzorným a tragickým příkladem desinformace a opovržení vědeckými fakty, vč. tzv. „evidence- based medicine." Studie, které autor cituje, jsou buď vadné, anebo jsou nahrazeny novými studiemi, které ukazují jedno a to stejné: používání počítače pro jakýkoliv úkol u předškolního dítě má negativní důsledky a to tím, že omezuje růst mozkových tras a procesů. Je to logické i potvrzené. Když se používá kterýkoliv nástroj, který omezuje mezilidskou komunikaci, je to na úkor vybudování zmíněné formy komunikace, do které hlavně patří schopnost řešení různých (nikoliv stereotypních hrou daných) problémů. Jako další s tím souvisí prokazatelně fakt, že čtení z knihy nabízí mnohem lepší možnost učit se a pamatovat si fakta, než čtení z obrazovky.


Nejvíce zarážející jsou autorova nesmyslná tvrzení, že dětí ví nejlépe, jak mají zacházet s vlastním časem. Nic takového neplatí. Děti mají mozek, který není vyvinutý. Není schopen si uvědomit souvislosti a to do věku cca. 8 let. Teprve poté tyto souvislosti postupně začne zpracovávat do formulací, které mají pozitivní a praktický význam. Pokud při procesu není vedeno učitelem či dobrým rodičem, nic takového se nenaučí.


To vše jsou důvody, proč mezinárodně nejuznávanější organizace Americká pediatrická akademie (kterou pan Grey zřejmě vůbec neuznává), vydala jasné prohlášení, že dětem se má striktně omezit přístup k obrazovkám do doby, než začnou chodit do školy. Přinejmenším vzhledem tomu, že dnes průměrný dospělý člověk stráví 9h denně před obrazovkou, z čehož pouze 1h je věnovaná práci, ostatní čas se vyřizují SMSky, emaily či režíruje umělé divadlo jménem Facebook, vše ke škodě lidského zdraví a společnosti. To jsou právě ty přesné důvody, proč dnešní mladá generace má prokazatelně nižší IQ než ta před ní, proč je prokazatelně méně schopna řešit problémy, proč u ní dochází k většímu nárůstu výskytu deprese a proč má nižší schopnost efektivní verbální komunikace. Všechny tyto zlozvyky a výsledky právě pramení z toho, že se dá malému dítěti tablet či počítač, který je napojen na počítačové hry i na internetové společenské sítě.


Autor je vydavatelem Přítomnosti a asistentním klinickým profesorem neurologie na Yale School of Medicine.

 

Ať žije Trump!

„Dnes se choval jako politik. Ale co přijde dál?“ Tak zní reakce lidí a médií den po první řeči celému kongresu čerstvě zvoleným presidentem Spojených států Donaldem Trumpem. Všichni ale rychle dodávají, že „Amerika zůstává rozdělena.“ No a co? Pamatuji si, že to není až tak dávno, kdy politika všech vyspělých demokracií byla velice rozdělena. Pamatuji si, jak (nejen) v USA probíhaly masivní protesty proti Vietnamské válce (dokonce se střílelo do studentů), jak stávky ovlivnily celé sektory ekonomiky, jak se zuřilo kolem potratů, homosexuálních párů, apod. To vše rozdělilo (a v mnoha místech stále dělí) společnost. O tom ale je demokracie – o tvorbě a uznání hmatatelných a diametrálně odlišných táborů a o následné debatě. Nikoliv o té post-moderní břečce, která existuje dnes, ve které se nerozpozná jedna strana od druhé, jeden politik od druhého. Homogenizace názorů a „politická korektnost“ jsou hlavním ničitelem nejen Spojených států ale i celosvětové demokracie. Ať žije rozdělenost, ve které právo názoru se rovná s povinností naslouchat. Je to právě opomíjení naslouchání, co tvoří tu paniku z té rozdělenosti, nikoliv ta rozdělenost samotná.

 

Když s Tebou mluvím, chci vidět tvůj obličej

To, co v roce 2017 nejspíše prozradí, jak Západ mění postoj k muslimským imigrantům, budou kauzy spojené s nošením šátku u muslimských žen, které zakrývají vlasy či obličej. Nyní zamítl Obvodní soud pro Prahu 10 požadavek somálské studentky, která se domáhala omluvy a pokuty od pražské Střední zdravotnické školy kvůli údajnému zákazu nosit muslimský šátek.
Důvody, proč si muslimské ženy zakrývají obličej jsou různé - je to boží přání, nabízí to skromnost i náboženskou a kulturní identitu. Na druhé straně, jsou to nejen ženy ale i muslimští muži, kteří tvrdí, že ženy musí nosit šátky proto, aby nevyvolali nekontrolovatelnou sexuální touhu u mužů.

Rostoucí odpor Západu proti zahalení hlavy či obličeje u muslimských žen spočívá v odporu k negativním aspektům imigrantské krize a zneužití či (des-)interpretací Koránu. Šíření (kterékoliv) náboženské kultury do cizích krajů se má vždy řídit pravidlem, že hranice mezi integrací a porušování místních kulturních norem má být stanovena místními. Tohle by ale mělo platit pro všechny strany, jak se nedávno ukázalo, když německá ministryně obrany Ursula von der Leyden vyvolala obrovský rozruch odmítnutím nošení šátku při návštěvě u saúdského prince.

Ve Francii zakázali hidžáb ve všech státních budovách a osobám, vykonávajícím státní funkce; v Německu nyní Angela Merkel usiluje o zákaz zakrývání obličeje, kdekoliv je to právně možné. Její slova „nepatří to k nám" šikovně ale o nic méně korektně zdůvodňují, že německá společnost považuje pohled na celý obličej za základ pro efektivní mezilidskou komunikaci. Což vlastně platí nejen pro tu německou, ale pro každou společnost.

 

Produkt své doby

Odpovědi M. J. Stránského na otázky čtenářů Přítomnosti ohledně Miloše Zemana.

Tři věci, které hýbou světem

Zvolení Zemana a Trumpa, Brexit a tři mrazivé scénáře vývoje naší společnosti.

Amerika je v krizi

Americké volby skončily, nastává neklid. Amerika je v krizi. Amerika je ale v krizi delší dobu. Je to krize moderní doby, která upřednostňuje vše negativní, přináší s sebou tržní globalizaci a s ní je spojená kultura nároků. Je to kultura, která chce vše mít a nic nechce dávat. Je to kultura, která chce hlavně dát najevo svůj názor, místo toho, aby upřednostnila naslouchání, která chce shromažďovat místo redistribuce. Je to kultura, která vznikla převážně v Americe, ale nyní se už zasáhla celou naší západní společnost. Proto Trump, proto Brexit, proto Babiš. Nyní je na místě se ptát, jestli to je začátek konce, nebo je to konec začátku. Naše společnost se od něho snad přecijen odrazí a promění v něčeho lepšího, co náš společný pád zastaví.

Možnost pro detoxifikaci

28.10 bude Miloš Zeman udělovat na Hradě medaile a vyznamenání. Mezi recipienty bude chybět 88. letý Jiří Brady - oběť holocaustu, kterého Zeman ze seznamu škrtl. Jedná se o odplatu za to, že synovec pana Bradyho, ministr kultury Daniel Herman se setkal s jiným důchodcem - Dalai Lamou, kterému byl zakázán přístup na Hrad.

Takže medaile za zásluhy ČR bude rozdávat president, který je lhář, samozvaný ožrala, který mluví jako dlaždič, uráží a rozděluje, který nerespektuje soudní rozsudky a který teď nově předvádí i mstu a vydírání. To není žádná kritika, jen fakta.

Jenže takovéto „paradoxy“ u nás začaly mnohem dříve, stále žijí a stále vypouští jed do těla národa. Třeba to, že komunistická strana Čechy a Morava má své hlavní sídlo v pražské ulici, která nese jméno Politických vězňů.

„Možná to neudělení je to největší vyznamenání“ se nechal slyšet ministr Herman. Kéž by tak začala detoxifikace tím, že by ostatní medaile odmítli převzít od člověka, který dělá vše pro to, aby jejich hodnotu ponížil a zesměšnil.

 

Debilita na Hradě

Zeman trvá na existenci článku „Hitler je gentleman“ od Peroutky. Ovčáček bude hledat dál.  Tak zní titul dnešních novin poté, co se našel článek v Rudém právu, nikoliv v Přítomnosti,  z roku 1937 s titulem „Hitler-gentleman“, ve kterém autor kritizoval Hitlera a útok deníku Venkov proti národním socialistům. Pro tiskového mluvčího Ovčáčka je to prý „velmi zajímavou indicií, která dokládá vše, co jsem celou dobu během pátrání po článku Ferdinanda Peroutky říkal.“ Z této absurdní lži (tvrzení, že Peroutka napsal slova Hitler je gentleman) hlavy státu a jeho patetického poskoka, který si usurpuje právo troubit vlastní bludné svazácké názory z pozice mluvčího, se tato aféra stává snad tou nejtrapnější, jaké je toto dynamické duo schopno.  Nezbývá nám, než se na to podívat vědecky: pokud někdo opakovaně popírá pravdu, anebo se neustále vykrucuje přes jednu lež k další, lze říci, že se jedná o pseudointelektuální hovádko, anebo o člověka s vážnou neuropsychiatrickou vadou. Je pikantní, jak „spolupráce“ Zemana a jeho mluvčího právě tohle dokazuje.

 

 

 

To naše české kolo

Poté, co neschválili protikuřácký zákon v květnu, poslanci z klubů ODS a TOP 09 opět zablokovali jeho schválení v prvním kole dalšího jednání. Zůstáváme tak jedinou zemí v EU (o USA a Kanadě nemluvme), která nemá protikuřácký zákon. Poslanci prý „podlehli“ kuřácké lobby a tvrzení majitelů restaurací a hospod, že přijdou o zisk.

Následkem kouření, včetně pasivního, vznikají značné výdaje na léčbu souvisejících nemocí a ztráty příjmů způsobené pracovní neschopností. V žádné zemi, která zavedla protikuřácký zákon, prokazatelně nedošlo k žádným ztrátám v příjmech restaurací či barů. Tečka. Naopak: počet spokojených zákazníků (nekuřáků, kterých je v každé zemi víc, než kuřáků) rostl. To jsou fakta.

Ale tohle je přeci náš píseček. Proč bychom měli dbát na zkušenosti a názory ostatních? Proto máme hulícího presidenta (je přeci jeden z nás!) a vyhrazená místa pro kuřáky ve fakultních nemocnicích. A stejně to funguje.

My netušíme, co nevíme, ale víme jedno: víme to líp a proto je to normální prezentovat a obhajovat vyvrácené argumenty a vyčpělé myšlenky (nejen) v parlamentu. V pupku světa se fakta nahrazují alibismem, pokora zpupností. Dokud kolo nevynalezeme sami, není vůbec relevantní, že na něm ostatní už dávno jezdí. Zpupnost? Dávejte si pozor na slova…

 

Rusové se uchlastávají

S prezidentem v čele vyrazíme Rusům naproti?

Vyhnat imigranty a pořídit si zbraň! (?)

Takhle přesně a doslova zní rada našeho prezidenta, který hned pořídil revolver první dámě Ivance, aby chránila sebe a domácnost před současnou „hrozbou teroristů" na českém území. Ještě že nemají muslimskou uklízečku, ta by to odnesla jako první.

Vzhledem k tomu, že je potvrzené, že přítomnost zbraně v domácnosti drasticky zvyšuje pravděpodobnost smrtelné nehody, prostor pro dramatickou událost na Hradě se rozevírá. Je pouze otázkou, jestli Ivance dojde trpělivost s Milošem dříve, než se ponapilý prezident, který má potíže s rovnováhou a stále vidí dvojmo, sám postřelí, až si třeba splete revolver se zapalovačem.

 

Začíná „stress test“ pro Ameriku a svět

Takto lze logicky pojmout potvrzení republikánské nominace Donalda Trumpa na prezidenta USA. Jednoduše řečeno, buď se tento „kandidát chaosu“ (jak ho popisují New York Times i jiná média v USA) postupně přiblíží k současné politické kultuře, anebo jí změní.  A s tím celou Ameriku a pravděpodobně i celý svět. Není to ale Trump, který může změnit věci k lepšímu, ale právě reakce americké společnosti na to, co dnešní Trump říká a reprezentuje. Z chaosu vždy vznikne pouze destrukce, anebo nová stabilita. Otázkou pro Ameriku a svět je, jestli to druhé může vzniknout jinou cestou než přes to první.

Krok dopředu přes krok dozadu

Jaký bude praktický dopad odchodu Británie z EU se teprve ukáže. Z pohledu lidské povahy, a dokonce evoluce lze chápat, že rozhodnutí občanů významné západní země má největší význam v tom, že potvrzuje, že jako lidi máme evolučně dané psychologické podhoubí, které upřednostní vlastní komfort – jak ten ekonomický, tak ten psychologický – když dojde k tomu nejhoršímu. To sice není nic nového, ale v době přehnaného liberalismu, spojeného s všudepřítomným trendem zvyšování nárokú, je na místě si uvědomit, že je to rozdílnost a oddělenost, nikoliv spjatost, která je právě tím, co nás jako živočichy vůbec pohání k existenci a tvoření. Nejen dějiny, ale i biologie dokazují, že kroky dopředu se dějí vůči krokům dozadu.

 

Pitomost ozbrojení a vlajky na půl žerdi

Nedávný masakr 50-ti lidí ve městě Orlando v USA, jako vždy, vybízí k debatě kolem přístupnosti a prodeje (nejen) automatických zbraní. Názor, že „zbraně nezabíjí, pouze lidé zabíjí“ zastává nejen polovina Američanů, ale i mnoho lidí mimo USA. Následkem opomíjení faktů se totiž stále udržují určité mylné představy, které působí lákavě na nemalou část populace s primitivním myšlením.

Ve Spojených státech vychází počet vražd střelnou zbraní na 36 denně. V jiných zemích, kde je držení zbraní zakázáno či omezeno, se počet úmrtí spojených se střelbou blíží spíše počtu zabitých úderem blesku.

V největší úctě ke všem zavražděným, pro Ameriku byl „masakr“ v Orlandu pouze „busy day.“ To, že den po incidentu v Orlandu visely americké vlajky na půl žerdi považuji za svého druhu urážku všech ostatních zavražděných, kteří se této „pocty“ nedočkali. Bylo by mnohem spravedlivější a zároveň by lépe reflektovalo skutečný stav Ameriky, kdyby ty vlajky visely na půl žerdi pořád.

Martin Jan Stránský

rodilý Američan

 

Zeman uhodil na hlavičku

„Všimněte si, jak jsem se sladce usmál pln radosti, že tento zákon neprošel, protože jsem řekl, že bych byl v konfliktu zájmů, neboť bych ho nemohl vetovat jako silný kuřák. A když neprošel, mám radost.“

Takto komentoval neschválení protikuřáckého zákona sněmovnou diabetik, silný kuřák a ožrala (dle vlastního tvrzení v pořadu televize Prima) prezident Miloš Zeman, náš volený zástupce a vzor pro naše děti. Týž Zeman, který prohlásil: „Třetina obyvatel této země je slabá duchem. Každý sedmý občan je debilní nebo dementní nebo alkoholik.“

Je dobré mít prezidenta, který se dovede podívat do zrcadla a popsat to, co v něm vidí.

 

Czechie, Zemanie nebo Zemánie

Nezaslouží si snad naše zem zemité pojmenování? Mánie přejmenovávání bez vědomí identity.

Pravda o současné „krizi“ ve zdravotnictví

Někomu chybí lékaři a peníze, někomu nápady a řešení.

Stát ve státě

S odstupem času se dojmy z nedávné návštěvy čínského prezidenta usazují, jako písek v roztřepané sklenici. Spíše směrem dolů. Nejsilnější dojem zůstává z chování policie, která systematicky po celé Praze odstraňovala jak tibetské vlajky, tak demonstranty. Nyní prohlásil ministr spravedlnosti Chovanec, že se jednalo o „přílišnou horlivost.“ O den později přišla omluva za policejní razii v prostorách FAMU, ke které prý došlo na příkaz „středního“ důstojníka. Nesmysl a prostá lež. Jednalo se o celou Prahu, takže pokyn mohl přijít pouze z kanceláře prezidenta, ministra Chovance anebo od další vysoce postavené osoby, která na policii má vliv. Kdo by to asi mohl být.

Ve skutečné demokracii by to byla kancelář prezidenta, která by jako první žádala o vysvětlení porušení práv nás „dolních deseti milionů“ občanů, které údajně reprezentuje. Nic takového se nestalo a nestane. Ovce se spokojeně pasou dál, zatímco vlk v červeném svetříku a s pivem v ruce je s nerušeným klidem sleduje.

 

Mrtvé labutě

Tři dny nám ukazovali pravý český národ, aneb Mrtvé labutě. Tak lze nazvat návštěvu čínského prezidenta, kvůli které Policie ČR zjevně potlačovala lidská práva. Vtrhla k lidem, kteří měli tibetské vlajky v oknech bytů s nařízením, aby je odstranili. Poprvé po revoluci zabránila veřejnosti a opozičním politikům vstup na Pražský hrad a okamžitě zadržela každého protestujícího, který se pohyboval na střeženém strategickém místě. Prezident se oblékl do červeného svetru a s pivem v ruce chválil současný stav tím, že „předchozí vláda byla podřízena tlaku Spojených států amerických a Evropské unie." Večerní ohňostroj těsně nad Karlovým mostem (placený Čínou, ale který čínský prezident ani neviděl) zabil labutě, které pak občané položili před budovu česko čínské komory. Stejný ohňostroj, který se koná vždy v lednu k oslavám Nového roku, byl letos přestěhován na Vítkov, aby se labutím neublížilo. Po odletu čínského prezidenta začínají protesty. Není jich však dost. Prezident v červeném svetru s pivem v ruce vyhovuje 62 procentům národa, který upřednostňuje pivní socialismus a zabíjí nejen své labutě, ale i svou duši.

psáno pro www.lidovky.cz

 

Zeman versus skutečnost

Vyjádření vydavatele Přítomnosti Martina Jana Stránského k rozsudku v kauze Peroutka.

Калашников a mlčení

Výrokem Miloše Zemana, že bychom se mohli zbavit premiéra Sobotky „kalašnikovem“ dosáhla Česká republika statutu jediné západní země, ve které president vyzývá k zabití premiéra.

Na presidenta se ale nevztekejme, vztekejme se, že zítra před hradem nebude stát ani jeden demonstrant, ani jeden z nás, Zemanových „spodních deset milionů.“  

Všední bláboly našeho trvale podnapilého presidenta jsou nejen příznakem jeho nemoci, ale také naší hanby, kterou si na sebe stále sypeme mlčením.

Jasně a srozumitelně

5 největších chorob zdravotnictví a jejich řešení.

Neurologie islámských teroristů

Jsou sebevražední teroristi blázni, nebo se chtějí zabít z altruistických důvodů, jimž věří?

Rathova akademická dráha v oboru korupce

Korupční cesta Davida Ratha nezačala při jeho hejtmanství ani ministrování, ale mnohem dříve.

Zeman přestává být prezidentem

Z prezidenta se stává pacient s děravou pamětí a se stále omezenější schopností seberegulace.

Jací jsme: Štamprle, Hurvínek a Peroutka

Zprávy? Podnapilý prezident a bývalý redaktor komunistických novin chtějí dál přednášet národu.

Pane Zemane a Ovčáčku, už dost!

Hrad si stále za Zemanovým proslovem k 70. výročí osvobození Osvětimi stojí a odmítá připustit chybu.

Je čas oddělit Zemana?

Neuropsychologický výklad myšlení našeho prezidenta.

Perfektní bouře

Globální krize vznikají buď nepředvídatelnou, byť plánovanou akcí, nebo souvislostmi, které nahrávají k vzniku „perfektní bouře”.

Sankce EU vůči Rusku a co se týká nás

V debatě o ušlém zisku a jeho „hrazení“ zatím chybí to podstatné: jaký je právně podložený „nárok“ české firmy na „odškodnění“ za důsledky sankcí EU proti Rusku?

Čára moci, jediná, kterou Rusové znají

Ruskem vedená válka zatím přináší Rusku prohru přes čáru - tu jedinou čáru, kterou Rusové znají a které rozumí - čáru moci.

Pokroky

Dříve nebo později člověk dosáhne věku, ve kterém začne porovnávat to, co je, s tím, co bylo.

Jak Facebook ničí mozek

Sociální sítě Facebook (FB) a Twitter, mobilní telefony apod. jsou vynálezy, bez kterých jistě lze žít. Nicméně se zdá, že pro mnoho lidí tohle neplatí.

Proč nevolit?

Ptá se vydavatel Přítomnosti před volbami.

Je náš mateřský jazyk ještě in?

Postupné sjednocení lidstva vzhledové i lingvistické, vše propojené technologiemi, nás čím dál tím více spojuje.

Nazdar, ty debile

Pro Kalouska musí být pozoruhodné a zneklidňující, že proti němu stojí zorganizovaná a zřejmě rostoucí konspirace.

Ratmír Rath je Grossův strýc

K nedávnému dopisu komunistovi od komunisty. V zemích se zavedenou demokratickou kulturou jsou tvrzení Ratmíra Ratha naprosto nevídaná.

Národní identita - tehdy a dnes

Co znamenala národní identita v době, kdy vznikla Přítomnost a Lidové noviny? A co se na tom od té doby změnilo?

Země česká, domov můj?

Česká národní identita  je tématem, které se stále vrací, ať už proto, že je k němu pořád co říci, nebo proto, že nevíme, co k němu říci.

Pokračování V. Bárty: konec VV a oslabení české politiky

Vztah mezi tím, co se říká a co se pak dělá, je nějaký asi i podle Víta Bárty. Potíž je, že už nikdo ani moc nechce vědět jaký.

Vážení čtenáři

Dovolte, abychom Vám představili Přítomnost v novém kabátě. Věříme, že naše nová grafika i vylepšená funkčnost našich stránek je správným krokem vpřed.

Nákaza Ameriky

Reportáž z Newtownu, Connecticut, USA. 47 % Američanů vlastní zbraň. Celkem je zbraní v amerických domácnostech 300.000.000

Česká lékařská komora v krizi

Krize ve zdravotnictví se odráží v působení komory samotné. ČLK nezajímá morální postavení  lékařů.  Odmítá se zabývat jejími trestnými činy, pokud nejsou spáchány v rámci lékařské praxe.  Názory lékařů- důchodců mohou být méněcenné.  A Lidové noviny se nebudou číst.

Inaugurace Miloše Zemana a národ ve lži

Za pár dní se ujme Zeman úřadu. V tu chvíli se začnou sypat přesýpací hodiny. Neopakuje se tu něco v pozměněné podobě?

Poslední transformační president

První veřejné volby prezidenta se zapíšou do našich dějin ani ne tak na základě toho, kdo byl zvolen, ale kdo ho zvolil.

Od vydavatele k druhému kolu

Výsledky prvního kola prezidentské volby překvapily. Proč a jak se jeho autor hodlá zachovat v kole druhém?

Nekrolog Václava Klause

Jedním gestem Klaus opovrhl celým principem spravedlnosti a prohloubil marasmus a důvěru v to, že krást v této zemi se vyplácí.

Posledních 100 dnů se blíží

Pověst prezidenta je pro naši zemi bezesporu důležitá a mnohdy souvisí s posledním dojmem, který prezident při své funkci zanechá.

Podporují nás:

                                       30 05 2018 KJ                 30 05 2018 Uprazeno              LOGO 4Home CZ RGB

Partneři:

logo pozadi cervena udalostiart-for-good-logo1Xantypacd12 8DeSYo4 HLIDACIPESlogoFINALv6 2016-10-02 Logo RR 2016 1

logo big   cze-logo    Peroutak logo1